Město žen

I když by životem jednoho záletníka prošlo mnoho žen, není dobré potkat se s nimi v jednom dni a už vůbec ne najednou! Přesto je pár věcí, na kterých se feministky i zkušený sukničkář celkem v pohodě shodnou, třeba v názoru na manželství ... Fellini je jako vždy mnohomluvný jak slovem, tak i obrazem, zde je výsledek méně chaotický než u 8 1/2 nebo v La Dolce vita. Moc pěkná koncovka! A konečně vím, na co je dobrá ve skleníku matrace, to nám na střední zatajili ... (20.04.2015)

Místy se mi vybavoval Pasolini, ale většinou z tohoto filmečku byl cítit ten charakteristický Felliniovský duch. Je to takový větší ohňostroj imaginace, pohled do nitra stárnoucího muže a sarkastický výlet světem radikálního feminismu (ale nejen jím)....:-) Fellini zajímavým způsobem navázal na filmy jako 8 1/2 nebo Casanova. Rozhodně stojí za podívání!! Ani minutu jsem se nenudil, naopak jsem se velice dobře bavil...3 a 1/2 * (06.06.2006)

Zvláštní je, že film Město žen by se dal bez problému nazvat „typickým Fellinim“. Hlavní hrdina prochází jakousi katarzí ve vnímání opačného pohlaví a to po tom co, donucen svým libidem, vystoupí z vlaku následujíce jako pes, jakousi záhadnou ženu, která ho přivede do krajin, kde se vyskytují téměř výhradně feministiticky naladěné ženy. Ze života se mu tak stává spíše peklo než očistec. To záleží na individuálním výkladu závěru. Nastává klalsický Felliniho řetězec absurdních až surrealistických scén daleko za pomezím snu a reality. Město žen je ale bohužel příliš ztřeštěným dílem, místy dokonce až odpodivým a tak shlédnout jej až do konce vyžaduje určitou dávku vůle. Některé scény sice pobaví, ale jako celek je film spíše slátanina. Hranice mezi genialitou a šílenstvím je někdy nepatrná, ale ne v tomto filmu, ten rozhodně geniální není. (25.06.2012)

Nepochopení, nuda, chvílemi dokonce utrpení. Úplný začátek ještě vypadal docela nadějně, avšak od příchodu hlavního hrdiny do domu plného feministek to šlo pomalu ale jistě do kytek. Našlo by se tu sice pár zajímavých scén a nápadů, ale jestli si z tohohle prapodivného filmu budu vůbec něco pamatovat, tak to bude naprosto otřesná zvuková stránka. Moje první setkání s panem Fellinim a nejsem si jistý, jestli také ne poslední. Původně jsem chtěl dát 2*, ale když si uvědomím, jaké filmy jsem tak hodnotil, musím jít ještě o trochu níž. "Domov bez ženy je jako moře bez sirén." (16.07.2012)

Výprava do životních zkušeností a zážitků s ženami, ať už reálných či jen fantazijních, které se odehrávají v hlavě jednoho muže. A ačkoli je tohle odhalení závěrečnou pointou, mě osobně to docvaklo o dost dřív. Popravdě jsem se obával, jak moc mi Felliniho údajně nejhorší film sedne a jestli bude skutečně takový jako jeho pověst předpovídá, ale nakonec to u mě dopadlo určitě líp než jsem čekal, První třetina se mi navíc líbila hodně, spousta symbolistických scén, z nichž některé byly sice zbytečně doslovné, ale pořád mi to něco dávalo, bylo zajímavé to sledovat a hlavně jsem byl zvědavý, kam to Fellini povede. Doufal jsem v nedoceněný klenot jakým pro mě je Hlas měsíce, ale od té chvíle, kdy se ve světě plném žen objeví první muž (mimo Mastroianniho), stane se z toho sice pořád dobře vypadající, ale nezajímavá nudná nikam plynoucí taškařice A takhle to bohužel vydrží až do konce a i když i v téhle části se objeví pár zajímavých scén, už mě to prostě moc nebavilo. A navíc to ani nemělo takovou hloubku jak jsem doufal, protože to pak vlastně celou dobu bylo už jen o tom samém, pořád dokola. A co mě taktéž zamrzelo bylo to, že Fellini celkem rychle utnul ten mysteriózní začátek, ve kterém Mastroianni chodí po zvláštním světě plném žen a absolutně ničemu okolo sebe nerozumí. To totiž aspoň mělo podmanivou atmosféru. Ta taškařice už moc ne. V rámci Felliniho tvorby bych Město žen určitě řadil do té slabší poloviny jeho filmů, ale v té slabší polovině by to u mě obsadilo vysokou příčku. Přeci jenom, takoví Klauni, Světla varieté, Interview, Satyricon a hlavně A loď pluje mi přijdou o něco slabší. No, a teď už konečně přijde na řadu Sladký život... Lepší 3* (15.10.2021)