Cabiriiny noci

Vedle DARMOŠLAPŮ jsou CABIRIINY NOCI jakousi druhou kosmickou rychlostí mimořádného Felliniho vzestupu do výsostného království svébytného uměleckého světa a podle mého názoru i dosud nedosaženého vrcholu filmového hraného umění. Že toto dílo náleží do širšího proudu italského neorealismu a podává syrový obraz římské periférie i stavu společnosti své doby, se rozumí jaksi samo sebou. Zdánlivá úspornost zvolené metody vyprávění a filmové řeči jen naznačuje a dokresluje to, co jsem již uvedl v první větě tohoto komentáře. Prostá a neokázalá oslava života ženy profesionální lásky, vláčené a smýkané osudem, nesporně ovlivnila - vedle dalších děl téže školy - nesporně českou filmovou tvorbu přelomu padesátých a šedesátých let i následnou vlastní československou filmovou školu. Je to současně brilantní herecké kreace režiséírovy životní partnerky Giulietty Massini. Tehdy třicátnický Fellini i tímto dílem prokazuje svůj nevěřitelný talent a současně oprávněnost naděje, kterou do tehdejšího stále ještě talentu vkládali nejen kritici, ale i početní diváci ve všech významnějších zemích našeho světa. (12.04.2011)

Když máte pocit, že váš život za nic nestojí, tak si nechte aspoň ty svoje ideály a sny, protože vězte, že ono může být ještě hůře. A v tomhle případě je. Naděje umírá poslední, ale z definice je jasné, že také umírá. Fellini natočil dobrý film, ale abych si z něj úplně sedl na zadek, to zase ne. Guilietta Masina je však v roli skvělá. (16.01.2015)

90% - Cabiriiny noci jsou možná poslední ze snadno stravitelných Felliniho filmů. Je v nich obsaženo mnoho motivů z o něco starších Darmošlapů, ale překvapivě také z následujícího Sladkého života, který je již o poznání složitější. Na snadě je otázka, zda-li lze mluvit o "kompromisu" mezi těmito dvěma filmy... Ať je tomu jak chce, je Notti di Cabiria skvostný film. Nezaměnitelný režisérův pokrokový styl v kombinaci se spíše konzervativnější, avšak vždy osobitou a výtečnou hudbou Nina Roty vás po celé dvě hodiny nebude nudit. Giulietta Masina byla věru velká herečka. Její výkon je podle mě základním kamenem tohoto filmu. (21.05.2006)

Lehká holka Cabiria byla o srdce na dlani oloupena už tolikrát, že je s podivem, kolik křehkých nadějí a víry v lepší zítřky jí uvnitř zbylo. Tu radost ze života, fanfarónskou hrdost i důvěřivost podala Giulietta Masina tak odzbrojujícím způsobem, že je mi díky ní tento z Felliniho filmů asi nejbližší. Vystihuje tragikomičnost života, jeho nejpodlejší zákoutí i nečekaná, těžko čitelná požehnání - všechno je tu načrtnuté průzračně, jemně, ne s přehnanou krutostí. Při sledování té řady nešťastných hrdinčiných příhod mi přišlo na mysl, že právě takové příběhy k smrti rád vypráví saďour Trier - ovšem úplně opačným způsobem. Jeho verzi Cabiiriiných nocí bych asi ani vidět nemusela, to už raději třeba tu Tarantinovu. (25.11.2016)

Dlouho jsem koukal asi na nejprůměrnější italský film, co jsem kdy viděl. Nejdřív jsem musel přijít na chut herectví GM, který je docela neobvyklý. To se mi povedlo a nakonec musim říct, že to je nejlepší atribut filmu. Samo o sobě by to ale nestačilo - zásadní pro vjem z filmu i hodnocení je závěr, který posouvá celé dílo o level výš... (03.01.2012)