42nd Street
Režie:
Lloyd BaconScénář:
James SeymourKamera:
Sol PolitoHrají:
Warner Baxter, Bebe Daniels, George Brent, Ruby Keeler, Guy Kibbee, Una Merkel, Ginger Rogers, Ned Sparks, Dick Powell, Allen Jenkins, Edward J. Nugent (více)Obsahy(2)
Seznamte se s něžnou naivkou, fantastickým tenorem, snobskými hvězdami, producenty v tísni, vulgárními blondýnami a "pochybnými dámami z 80.let”. Ti všichni obývají 42. ulici, zpívají nestárnoucí písně Harryho Warrena a Ala Dubina a stepují ve skvělých tanečních číslech Busbyho Berkeleyho, která vnášela lehkost do tíhy hospodářské krize. Zápletka této šarády se bláznivě zamotává, plná bleskových replik a nových tváří: Ruby Keeler (poprvé před kamerou), Dick Powell a Ginger Rogers, a její fantastická čísla (Shuffle off to Buffalo, You're Getting to Be a Habit with Me či titulní melodie) okouzlují dodnes. 42. ulice díky digitálnímu přepisu restaurovaného původního negativu a optické zvukové stopy už léta nevypadala a nezněla tak báječně a zůstává přesvědčivým důkazem, že lidská touha bavit se nikdy nevyjde z módy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (34)
Rojení divadelního úlu v první cca třetině mě nadchlo, stejně jako závěrečné využití filmových prostředků k nenápadnému nafouknutí jeviště, kde se show odehrává, na prostor zvící menší městské čtvrti. Bavila i průběžná dialogová palba, která mě po dlouhé době donutila přepnout z anglických titulků na české (což se mi myslím naposledy stalo u Zkrocenky s Taylorovou a Burtonem). Samotné jádro filmu, když se z nepřehledného hemžení nakonec přece jen vyloupnou hlavní postavy a jakýs takýs příběh, ale poněkud jalové, písničky toliko ucházející a choreografie (s čestnou výjimkou těch pár proslavených záběrů na nadkritická množství geometricky uspořádaných lýtek) spíš jen velkolepá než nápaditá či dokonce strhující (srv. třebas jen o osm let mladší Hellzapoppin'), takže navzdory historickým zásluhám a úctyhodnému poměru stáří / technická kvalita za mě ne víc než 70 %. ()
O čem tady dalekosáhle mluvit? O perfektní choreografii, o nádherných lidech, o závěrečné čtvrthodince klasického divadelního muzikálu? To musí vidět každý sám, protože něco takového úžasného nelze popsat. Snad jen dodám, že mou kráskou no.1 byla v tomto filmu Bebe Daniels. A musím opět napsat, že by se lidé, co pracují na dnešních muzikálech, měli koukat zpět na kořeny z 30. let. ()
Po všech stránkách a zejména hudební - nádherný film. Měli bychom si uvědomit, že film byl natočen 1933. To znamená pár let po vynálezu zvuku, kdy vše hlučný přivádělo diváky v nadšení jako nová technická novinka. Kamera v té době byla nepohyblivá a zvuk se přijímal v tomto případě přímo na gramofonové desky systémem VITAPHONE. Přesto vznikl po technické stránce vynikající film a po herecký dobrý průměr. ()
Krásný muzikál ze zákulisí broadwayského muzikálu. Dnes zaujme především skvělou choreografií Busbyho Berkeleyho - ty tance v kruhu zabírané zvrchu jsou boží! Vytkl bych snad jedině příliš mnoho hlavních postav a smutný konec, který se k veselému filmu příliš nehodil. Stojí za to vidět už jenom kvůli tehdy ještě neexistující cenzuře, takže se můžete těšit na sexuální narážky a vyzývavé scény. ()
Skvělé, skvělé choreografie... i když film dává z tanců a písní zprvu jen po troškách ochutnávat, tak závěrečné vystoupení se rozhodně vyšplhalo na přední příčku mého osobního tanečního žebříčku. Příběh má mou oblíbenou tragikomedičnost- vtipný scénář, přesto ukazuje dobu krize a zničené lidské osobnosti... Možná vám připadá, že je stejný jako dalších sto backstage muzikálů, ale právě tenhle určil jak těch dalších sto bude vypadat a já to z něj cítím- kvalitu, čerstvost, jistotu... ()
[2,5*] "Now go out there and be so swell that you'll make me hate you!" Muzikálová dráma s romantickou zápletkou zo zákulisia tvrdého šoubiznisu, s motívom veľkej depresie. Našťastie "iba" tej hospodárskej, snímka inak vyznieva dosť optimisticky a jej posolstvo je asi také, že šou musí pokračovať, aj keby sa hlavná hviezda dolámala a režisér sa upracoval k smrti. Dielo je istým spôsobom schématické tým, ako sa pripravuje jedno "životne dôležité" predstavenie, ako sa počas toho rozvíjajú ľúbostné vzťahy, ako sa hlavná hviezda tesne pred predstavením zraní a tým sa naskytne šanca hlavnej hrdinke (v šoubiznise neznámej) a napokon aj veľkolepým predstavením v závere. Na obranu tohto muzikálu, s čestným miestom medzi 1001 filmami, ktoré musíte vidieť, než umriete, však treba uviesť, že s takouto schémou prišiel zrejme ako prvý. Nie som síce priaznivcom takýchto veľkolepých a gýčových šou, ale musím uznať, že to záverečné vystúpenie bolo výborné, tak po choreografickej ako aj po hudobnej stránke (najmä vlaková scéna "Shuffle Off to Buffalo" a uličná scéna "Forty-Second Street"). Muzikál dýcha čarom 30. rokov, má pomerne zaujímavé postavy, vrátane hlavnej hrdinky (Ruby Keeler ako sympatická naivka), výborných hercov (Bebe Daniels, Ginger Rogers, ktorá sa mi trochu plietla s jej parťáčkou Unou Merkel) a celkom fajn rozvinutú zápletku. Na druhej strane mi ale prekážal občas nútený humor (nemám rad tie škľabiace sa postavy ako Guy Kibbee, ktoré tvorcovia do filmu napchali len preto, aby sa diváci smiali pri každom ich objavení sa). "Oh, I guess I fainted." "Yeah. That's a good guess." "I guess I'm alright now." "Whoa! Bad guess." ()
současné muzikály mají po stránce výpravy co dohánět... ()
Mám silnou averzi k filmům odehrávající se v prostředí divadla či muzikálu, a tento film mě v tom jen utvrdil. Všechny jsou a hlavně dopadnou naprosto stejně. ()
Nejspíš vůbec první muzikál s kritickým pohledem do zákulisí příprav show na Broadwayi. Všemožné narážky na promiskuitu herců, vražedné tempo tréninku, přepracovaný režisér, naivní hvězda, která není zase tak nevinná...Do toho slušné písně, byť na ty pořádné trháky dojde až na konci. ()
Muzikálová komedie, která není příliš vtipná. Dialogy jsou solidní.(max.50%) ()
"Když továrna na sny sama sní, přichází na svět muzikál". Snímek, díky kterému se začnu více zajímat o americký filmový muzikál třicátých let. Znám pár filmů s dvojicí Ginger a Fred, jsou roztomilé, krásně naivní a pohladí vás po duši. Pro "Čtyřicátou druhou ulici" platí totéž, ale díky přispění Busbyho Berkeleyho zde navíc máme opravdu grandiózní finále, které i po devadesáti letech bere dech. Když si to srovnám třeba s tehdejším standardem české výroby (mimo Gustava Machatého), tak je ten rozdíl opravdu neuvěřitelný. Vřele doporučuji všem romantikům. ()
Prvá hodina vyznievala trochu útrpne a ja neviem, nejako muzikál nepatrí medzi moje top žánre. Také klasické nejaké. Akoby niežeby to bolo úplne márne, aj som sa pousmiala, ale hlavným tromfom v rukáve je finálne tanečné show, vyzerá to proste velice pekne, či chceme, alebo nie. ()
Jeden z mnoha filmů o tom, jak se dělá muzikál na Broadwayi, ale tentokrát bez výrazných postav a skvělého čísla. Technicky je všechno dokonalé, tanec, zpěv, pohled do zákulisí, přesto postavy nemají hloubku, jsou to jen figurky, které se podle potřeby prohazují, aby vytvořily zdání dramatu. 42. ulice rozhodně není špatný film, ale v soudobé produkci nijak nevyniká a např. Footlight Parade nabízí mnohem propracovanější čísla i postavy. ()
Propagační megaklip nemocného světa, hotového naplnit se vitamínem A a ubavit se k smrti. Korunuje ho závěrečný Berkeleyho krasohled - proměna tuny (nebo dvou?) živého ženského masa v abstraktní obrazce, upomínající na tvorbu M. C. Eschera i pozdějších opartistů. V těch dodnes jedinečných choreografických sestavách prý autor zúročil své zkušenosti z první světové války, v níž velel dělostřeleckému oddílu a řídil přehlídky. ()