Zlatokopové z roku 1933

Niekedy sa točili naozaj krásne filmy. Plné radosti, ale aj strastí avšak okorenené príjemným humorom. Naozaj špičkové dialógy v síce klišovitom, ale pôsobivom príbehu, ktorý trošku pokryvkáva v závere, ale odpustenie mu patrí za predošlé dokonalé pobavenie. Tu malo padnúť viacero nominácií na Oscara. (13.08.2014)

Zlatokopové (či lépe řečeno Zlatokopky, o žádnou zlatou horečku na Klondiku tu opravdu nejde, termín "gold digger" jen asi tehdy nebyl v Čechách znám) jsou příjemně rozpustilým muzikálem. Rozhodně jedním z těch lepších hollywoodských klasických kousků, protože tu máme aspoň jakýs takýs příběh, hlášky jsou místy pěkně ironické, kousavé i dvojsmyslné (žertování o tom, že budu mít dvě "fenky" apod.). Vůbec celý výchozí příběh - na Broadwayi vládne hospodářská krize a herečky musí sbalit pracháče, aby jim show zafinancovali - je takový hezky nemravný, stejně jako úvodní muzikálové číslo o síle peněz. Na úroveň mistrovského díla ale film jednoznačně posunují choreografie Busbyho Berkeleyho, které úplně narušují stereotypy muzikálových choreografií a využívají plně filmu jako nového média. Kamera se tak dostává nad tanečníky i pod ně, využívá kontrastů bílé a černé, pracuje s lidmi jako s hýbajícími se geometrickými obrazci... A konec, kdy "forgotten men" mašírují vstříc válečným jatkám je velmi odvážný jak politicky, tak dramaturgicky - jak píše Ilicka, jde o facku tradičnímu muzikálovému happy endu. A dost možná vás po hodině a půl té poněkud povrchní zábavy zanechá s pustou otevřenou. (24.08.2018)

Keď si pustíte za sebou napríklad dva filmy Mervyna LeRoya, zistíte, akým bol všestranným režisérom. Dokázal gangsterku, väzeňský film a prekvapivo dokonale aj komediálny muzikál. Na ňom zaujmú najmä vynikajúce choreografie divadelných muzikálových vystúpení, na ktorých atraktivite čas nič neubral, naopak, ich zastaralosť pridáva na vtipnosti (kolieskové korčule) a skladatelia pri nich nezabudli ani na silné melódie. Za druhé sa do veci skutočne vložili všetci herci, ktorí hrajú a hláškujú ako o život, také doberanie si starého pána nemá chybu (Prečo chceš to malé monštrum? Bude mi ťa pripomínať!...Ty moje jahniatko!...atď). Staré hollywoodske muzikály nemám príliš napozerané, takže som rád, že jedna z prvých vzoriek je takmer dokonalá. Menšej pozornosti sa dostalo tretiemu páru, ktorý sa zdal byť po úvode v popredí deja, za chybu to ale nepovažujem. (14.04.2013)

Klasický krásný muzikál ze 30. let, který má celkem problémy s příběhem, ale tohle všechno vykoupí nádhernými tanečními a hudebními a pěveckými sekvencemi. To finální představení je naprosto neskutečné, některé prvky jsou úžasně nádherné. Je vidět, že tvůrci si byli vědomi toho, že natáčejí černobílý film a že ten úžasný kontrast černém a bílé uměli využít. Je škoda, že tam těch čísel není víc a že bylo nutné tam do toho spát nějakou tu romantiku a další zbytečnosti. (16.12.2013)

Že si nejmilejší vzpomínku na letošní Hradiště odnesu zrovna z 85 let starého amerického muzikálu, to jsem věru nečekal; může za to zcela současný nadhled nad příběhovými i žánrovými klišé, břitký, lehce feministický předkodexový humor, Berkeleyho sborové, místy až abstraktní choreografie (to, co naznačil v závěrečné scéně 42. ulice, v tomhle bezprostředně následujícím kousku rozvinul do neskutečných orgií nápadů, fantazie a vtipu), chytlavé, nikoli však vlezlé hudební motivy a nejvíc ze všeho možná unikátní ohlasy hospodářské krize, naplno propuknuvší ve zvážnělém finálovém pochodovém blues Forgotten Man (jestlipak ho znali V+W, když s Fričem točili Strejčka Hlada do Hej-rup!?). Co bych zapíral, šel jsem na to dvakrát, a nebýt trochu rozpačitějšího rozjezdu hlavní zlatokopecké zápletky uprostřed filmu, z kterého na člověka přece jen trochu dýchne stáří, dal bych plný počet. (02.09.2018)