Režie:
Josef HenkeScénář:
František PavlíčekKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jaroslav KrčekHrají:
Lukáš Hlavica, Hana Igonda Ševčíková, Věra Galatíková, Josef Patočka, Kamila Špráchalová, Tomáš Pavelka, Radek Holub, Jaroslav ŠmídObsahy(1)
Pohádka o nestálosti lidského citu... Ve svém pohádkovém příběhu Růžový květ se jeho autor František Pavlíček vrací k věčnému tématu lásky. Citový vztah člověka k nezemské dívce je pro něj příležitostí k hledání obecnější podoby lidské lásky. Ke smutku nad její nestálostí přidává autor i důvěru v sílu hlubokého lidského citu, byť zmarněného, který v srdci člověka zůstává jako trvalý dar... V předvečer prvního máje potkává mládenec Tomáš krásnou dívku. Zdá se mu o ní, nebo je skutečná? Zvítězí láska ke kouzelné víle – přeludu nebo jeho cit získá skutečná dívka Renata? Hlavní role v poetické pohádce hrají Lukáš Hlavica, Hana Ševčíková a Kamila Špráchalová. (Česká televize)
(více)Recenze (19)
Osou pohádky je venkovský mladík a jeho tápání mezi vztahem k dívce pozemské a nepozemské - opravdu poutavé téma pro děti:)) Kladem může být použití dosti nepohádkových vztahových motivů - je zde pěkně ukázán konec zamilovanosti pod nánosem všedních dní a rostoucí nechuť muže, který ví, že jeho žena je lepší než on. Navíc má pohádka otevřený konec, což taky nebývá obvyklé. Jenže herecky nad hlavní trojicí, na které děj stojí, suverénně vládne paní Galatíková v roli zahořklé hrdinovy matky a kromě psychologických motivů je pohádka přetížená mnoha poetizujícími scénkami s deklamovanými moudry. ()
Růžový květ je romantická pohádka, která se hodí spíše pro starší děti. A ještě víc, pro manžele po dvaceti letech. Ti asi pochopí Tomášovy argumenty, proč už ho dívka z jabloně nebaví a také to, proč také líbá jinou. Mě se líbí hudba tak napůl. Ta píšťalková, která provází praktický celý filmeček je do nebe volajíce-protivná. Zbylá se poslouchat dá. Jenže mě ta pohádka opravdu nebaví. Přes hodinu se zde jen romanticky žvaní nejprve o tom, jak je láska taková a maková, pak jak se postupně omrzí a pak zase žalozpěvy, když druhá polovička chybí. Bez výraznějšího dramatického podtónu či jakéhokoli napětí. A hlavně bez pořádného rozuzlení, závěr totiž zůstává s otazníkem. ()
Špatná pohádka. Nemá to vůbec žádné tempo, je to takové obyčejné vyprávění, které není vůbec ničím zajímavé. Když hrdinka spáchá špatnou věc, nakonec jí to (asi na úplném závěru) přinese dobro. To je v pohádce nepřípustné. Námětově to bylo zcela uvalené a hloupé. Této pohádce děti vůbec nemohou rozumět. ()
Láska jako ústřední téma pohádky, stálost a nevěra, správná volba partnera, téma, které se v pohádkách vyskytuje opakovaně - Zlaté kapradí, Co poudala bába Futéř, nakonec i klasika nejklasičtější, Švanda dudák. Nikde ale ústřední hrdina nebyl taková tlama škaredá a navíc debil. Že je tak ohavnej bych mu odpustila, když by to nebyl takový egocentrický, bezprecedentní pitomec. Víla měla nakonec štěstí, že se na ni rozkřikl, protože to dalo jistou šanci tomu, že by s ním nemusela strávit celý život. ()
Studiová televizní pohádka, který je více baladou než pohádkou. Vesnický synek Tomáš jednoho dne potká krásnou dívku nebo snad vílu (jedná se o herečku, co hrála druhou Arabelu) a rozhodne se ji hledat. Jenže to celé postrádá tempo, neustále se jen povídá, a to povídání je takové o ničem. Tak jako celá tato baladická pohádka. Jedná se o televizní podprůměr mezi pohádkami, určených na nedělní odpoledne. [152. hodnocení, 14. komentář, 43%] ()
Reklama