White Material
Sama v Afrike
Režie:
Claire DenisKamera:
Yves CapeHudba:
TindersticksHrají:
Isabelle Huppert, Christopher Lambert, Isaach De Bankolé, Nicolas Duvauchelle, Michel Subor, Adèle Ado, William NadylamObsahy(1)
Dvě herecké legendy, Isabelle Huppertová (Pianistka) a Christophe Lambert (Highlander), excelují v napínavém thrilleru ze současné Afriky od režisérky Claire Denisové. Příběh se odehrává v nejmenované africké zemi, kde propuká občanská válka. Maria, hrdá a nezlomná běloška, odmítá opustit svou kávovou plantáž, a vyhnout se tak nebezpečí, které bezprostředně hrozí jí i celé rodině. Odejít znamená vzdát se, projevit slabost a zbabělost a v neposlední řadě ztratit domov, kde její rodina žila po generace. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (57)
Netrvat to skoro dvě hodiny, tak bych snad i ty 3* dal, takhle mě to ale strašně nudilo. Přitom ten příběh byl vedený dobře, herecky to taky bylo zvládnuté, akorát teda hlavní hrdinka, která se snaží dokázat i přes životy lidí které miluje, že je strašně odvážná - a nakonec toho lituje, mohla být popsána víc po psychické stránce. Ale i když se to snaží o nějaké pomalé vyvíjení napětí, tak ten film nefunguje a fakt jenom nudí. Ani kameru bych nepochválil, neustále zabírá detaily hlav postav a okolní přírody taky moc nevyužívá. Jo, téma to má zajímavé a Denis o něm podle mě i něco ví z osobních zkušeností, ale to nemění nic na tom, že ten film je utahaný a strašně nudný. Lepší 2* ()
Claire Denis buduje tichý příběh se silnou výpovědní hodnotou. Nechává vše bublat těsně pod povrchem, potom udeří. Už dlouho se mi nestalo, abych celý film poposedávala na okraji sedačky a nervózně si okusovala nehty. Režisérka ničím neplýtvá - ani hudbou, ani slovy. Ruční kamera, dlouhé záběry, přeskoky mezi tichem/hlukem. Zoufalství, strach, touha vydržet a nevzdat se. Sladkou tečkou je způsob narace. Retrospektiva už tady byla tolikrát, ale v tomhle případě dává smysl a třetí rozměr. A hlavně neruší. ()
Tento film mi bolo ťažké hodnotiť, keďže hlavná postava mi bola maximálne nesympatická a jej správanie mi prišlo nepochopiteľné. Avšak na druhej strane príbeh občianskej vojny a jej vplyv na obyvateľov, ale i tých, ktorí do krajiny "nepatria" sa mi veľmi páčil a zaujal ma. Ako pozitívum vidím i výkon Isabelle Huppert, ktorá aj napriek tomu, že hrala, podľa mňa, nie zrovna pozitívnu postavu, to zahrala dobre. Avšak, aj tak mi nejde do hlavy, akoby mohla nejaká žena obetovať svoju rodinu, ale i iných ľudí, kvôli jednej úrode kávy. Myslím, že o peniaze tu vôbec nešlo, ale potom si neviem vysvetliť také konanie a preto som sa nevedela zžiť s daným príbehom. K tomu ma celkom miatlo, že som nevedela presne, kto proti komu bojuje a bolo potom ťažké sa zorientovať, komu čo hrozí a od koho. Ale samozrejme, to určite nebolo podstatné. Váhala som medzi 3/5 a 4/5, ale vďaka Isabelle a príbehu na pozadí dávam 4/5. ( MFF Bratislava 2010) ()
Moderní identita v Africe? Ale jdete, na to nemají. Ani mozky, ani chut.Maji jen svaly na tupe bitky. ()
Zmätočný pohľad na Afriku a vojnové konflikty, aké sa tam vyskytujú. Bod za hudbu a bod za Isabelle. Filmov s podobnou tématikou je viacero a sú lepšie. ()
Američani by asi film o převratu v africké zemi zfilmovali v trojnásobném tempu, s patřičnými efekty, vypjatými situacemi a potoky krve. Francouzi volí tempo poklidné, my diváci se snažíme vžít do pocitů hlavní hrdinky, pro kterou je její kávová plantáž naprosto vším a za nic na světě nechce odejít. A to ani v případě občanské války. Historie francouzských kolonií je podobnými událostmi protkaná (Indočína, Alžír atd.), osudy kolonistů vyhnaných ze svých domovů jsou mnohdy pohnuté. Tento film nestraní nikomu, jen popisuje situaci. Každý si musí všechno přebrat sám. Přepych kolonistů, děti se samopaly, krutost vládních jednotek atd. 70% ()
Celkový dojem z filmu mám silný, jen zmatečný... asi ho musím vidět, ještě jednou, abych pořádně pochopila, kdo byl kdo:-) Myslím, že určitá zmatečnost a nejisté kontury scénáře ubraly u mě tu pátou hvězdičku... ()
Parádní klenot mezi prázdninovou produkcí! Výteční herci a perfektně budovaná atmosféra, navíc docílená opravdu filmově - v celém filmu se skoro nemluví a když, tak jenom povrchně. Strach a bída za velké africké války je tu ztvárněny jedinečně, lehce přehnaně, s určitou mírou patosu a přehrávání, ale s neuvěřitelnou silou výpovědi a jasnou režijní představou. Konečně Isabelle našla režiséra blížící se Chabrolovi. ()
Tento film rozprava vieryhodne a drsne jednoducho. Ale mňa sa to vôbec nedotklo. A vlastne ani nezaujalo. ()
5,5/10 Priznám sa, mojim osobným preferenciám vyhovujú viac predchádzajúce snímky režisérky 35 pánakov rumu alebo Vendredi soir. Sú mlčanlivejšie (bez neustáleho nutkania komentovať) a divákom ponechávajú veľkorysejší priestor pre uvažovanie a zaujatie postoja k filmu. ()
Z počátku sem myslela, že film ani nedokoukám, jak byl nudný a rozvláčný, ani nevím kdy se to stalo, ale najednou mě to vtáhlo do děje a mě zajímalo jak to tedy celé vlastně bude. Některé záběry jsou až zbytečně zdlouhavé a kamera místy až moc roztřesená, měl to být úmysl, ale pro mě osobě to v některých momentech působilo rušivě. Není to špatný film, ale určitě není pro každého. ()
Asi jsem nebyl v tom správném rozpoložení, takže jsem u filmu docela trpěl. ()
Film, který mohl na mnohé otázky odpovědě. Nicméně pouze klouže po povrchu s ráboby umělěckým podtextem. Bohužel, na to, že režisérka v Africe vyrůstala, je film dosti prázdný. Natočeno je to sice hezky, ale život bílých farmářů v Africe a celkově problém Afriky je tady zachyceno povrchně. Promarněná příležitost. ()
Postkoloniální nářek nad současným vývojem v Africe je v originále pojmenován podle jednoho dialogu, který ve filmu zazní (podobně jako je pojmenováno 35 panáků rumu - český distribuční název Sama v Africe nevychází zrovna vstříc snímku). Režijní a scénáristická artistní náladovost, na jakou jsme u Claire Denisové zvyklí, dává víc podnětů k uvažování nad hlavní ženskou postavou než nad dramatickými situacemi, zcela záměrně odklizenými do pozadí. ()
Sama v Africe ztělesňuje velmi pozoruhodnou hrdinku. Velmi těžko se popisuje. Film pak viděn její optikou, též se nesnadno slovy vyjadřuje. Neučesanost, to je to, co spojuje hrdinku i film. A z té neučesanosti jen tak mimochodem vykvétá dokonalá čistota formy. Tentam je kontrast černé Afriky a Evropanů, pryč jsou zbytečné emoce... Život je řeka, tak podle toho jednej. Co ale bude s hrdinkou pak? Někdy pustit se je moudřejší. ()
Tento film proste treba vidieť. Buď vás uchváti vykreslenie jednej zbytočnej snahy (ktorej hrdinka neváha obetovať aj vlastného syna), malej ako zrnko kávy, alebo si poviete to bola zase blbosť. ()
(videno na 45. IFFKV) Film plny remeslnych chyb(hlavne na zacatku mi prijde, ze se kameraman teprve ucil) a necitlive dotazenych detailu, se zajimavym tematem. Issabele umi hrat, to uz vime. Zbyle postavy nejsou temer vubec prokresleny, takze clovek tak trochu tape.... Rezisersky taky zadna vyhra, zkratka film, ktery vas na moment oslovi (ani nedovedu rict, jak moc mne iritoval nenapadne odporny charakter hlavni predstavitelky), ale pak se ztrati v propadlisti..... ()
Tři a půl. ()
Iritující, ale zároveň to fascinuje a nutí přemýšlet. ()
Proč autorka, která v Africe vyrůstala, vlastně vykresluje tento kontinent tak neurčitě a proč pracuje jen s rasovými stereotypy. Snad aby nám opět dala najevo, že při setkání odlišných civilizací najednou Ty Druhé vnímáme vždy omezeně. Neporozumění kultur pak film demonstruje a aplikuje i na tom, aby jemu samotnému nešlo rozumět... 65% ()