Láska rohatá

Vždycky jsem si říkala, že české pohádky jsou to nejlepší, co člověk může o Vánocích sledovat.. Ale za posledních pár let je nutno dodat STARÉ české pohádky. Už si ani nepamatuji, kdy napsoledy jsem viděla novou českou pohádku, která nejen, že nebyla trapná až za roh, ale dala se použít alespoň jako kulisa k příjemnému rodinnému večeru.. Já teda nevím jak vy, ale já se raději posté podívam na Buriana z Werichem, jak si nadávají do tajtrdlíků, na Šafránkovou nebo i na tu Helenku s Vaškem, ale prskající-šišlající-čertí pošuk Mádl?... děkuji nechci (03.01.2010)

Jestliže si pohádka úmyslně šlape na jazyk, můžete si být téměř stoprocentně jistí, že se chce vetřít do vaší přízně jakožto laškovná a roztomilá. Nicméně ve výsledku lze její způsoby a styl prezentace vnímat i jako známku poněkud chudého ducha - a nulové kreativity. A když se zamilovaný čert zmůže jenom na nešťasné obličeje, ačkoli moc dobře ví, kam objekt jeho lásky spěchá a jakému nebezpečí se hodlá vystavit, nezbývá vám nic jiného než nad (ne)milou pohádkou definitivně zlomit hůl ... 1,5* (20.06.2019)

U této české pohádky, se musíme trochu zamyslet, z jakého pohledu ji budeme hodnotit. Já Jirku Mádla nemusím, ale tady to sehrál docela pěkně. Bohdalová v roli čarodějnice také. Ale přesto tahle pohádka nemá na plných 100%. Toto nejsou ty starší pohádky jako např. S čerty nejsou žerty. Režiséři musejí přijít s něčím novým, aby ohromili diváky. Ale jinak to šlo a průměr stačí. (28.07.2010)

Jednoduchý příběh o nápravě špatných lidských vlastností. O polidštění čerta se postaral už kdysi Jan Drda. V Bočanově filmu jsou předností herecké výkony (Táborský, Pauhofová, Mádl i Bohdalová). Ale jen čertovské pitvoření na zařazení do "zlatého fondu českých pohádek" nestačí. Triky působí - ve srovnání např. s Nesmrtelnou tetou - úsměvně. Váznou i některé zbytečné dialogy. Jazykové jiskření využívání hlavně ústřední písnička Svěráka a Uhlíře, kterou nazpívali Vojtěch Dyk a Berenika Kohoutová. Kostýmy i výprava na pohádkové úrovni. (25.12.2009)

Nebudu tak kritický. Možná má ta vlna kritiky a nízkého hodnocení zárodky v neoblíbenosti J. Mádla u některých uživatelů ČSFD, ale já osobně nemyslím, že by to byla až tak nezajímavá pohádka a Mádl tak špatný herec, jak to podle hodnocení zde na ČSFD vypadá. Řekl bych, že jako národ jsme již "přepohádkovaní". Je to jako s tím vánočním cukrovím. Ze začátku velmi chutná, a ke konci za pár dní, i když je to pořád stejně dobré, už to odmítáme. V tom asi bude ten "zakopaný pes". Je asi na čase vyplňovat vysílací časy na TV o vánočních svátcích pochybnými horory, akčňáky a thrillery, aby nám to cukroví opět zase zachutnalo. Nebo ne? .... Když hodnotím pohádku, musím se na ni jako na pohádku dívat, tedy dětskýma očima. Nemohu očekávat vážné dramatické tváře, naopak jakákoliv povaha a vyjadřování jednotlivých postav je (nad)zvýrazněno více, než v běžných filmech. Čertík nesmí nahánět dětem o vánočním čase hrůzu (je tedy roztomilý a šišlá) a peklo je zábavné a nikoliv hororově ohromující a v neposlední řadě dobro nakonec musí zvítězit nad chamtivostí a touhou po zlatě. Jinak by to nebyla pohádka. NEBUĎME PŘÍLIŠ VYBÍRAVÍ A NÁROČNÍ! Nakonec se nám to vymstí v tom, že se nám už nebude líbit vůbec nic. Chtělo by to trochu skromnosti, o to více budeme nakonec odměněni. Znáte to přece: "Když od filmu nic nečekáte, dostáváte více, než by jste očekávali". Jsme nároční ke svému okolí. A co k sobě ... ? Jak nároční jsme k sobě samým? "A vo tom to je". PS: nepřiměřenou kritiku zde na ČSFD považuji za výkřik jedinců, kteří jsou zkaženi komerčními braky především ze zámořského dovozu. :-) (31.12.2009)