Láska jako trám

"Cože kvůli tomuhle hadru já si bral 2 dny dovolený. Maminko to si se neměla urážet, ale rovnou to hodit do popelnice". Jan Pivec a Jiřina Šejbalová v příběhu o pošetilostech stárnoucí dvojice po 50 letech manželství. Dokonalý herecký koncert této dvojice.  Příběhově mi to dost připomnělo, jak můj dědeček udělal ve své době něco podobného, jen s tím rozdílem, že se nejednalo o "výhodnou" koupi kožichu pro manželku, ale džínsů pro své vnuky v tuzexu...:D Stáří bývá někdy vskutku dosti pošetilé, zde třeba, když se naše titulní dvojice rozhodne oslavit v zimě výročí seznámení platbou na lodičkách. Pošetilé, resp. lépe řešeno hloupě, se ale asi mohou chovat lidé v jakémkoliv věku. V tomto směru je třeba velmi trefná ta scéna rodinné sešlosti. "Tohle bys mi do očí neřekl..." :D  Já bych do očí fandů československého filmu, za jakého se sám považuji, asi neřekl, že se mi to  zas tolik nelíbilo, abych mohl dát plný počet hvězdiček. Herecky to jistě nemá chybu, ale to časté hádání se Pivce se Šejbalovou mi přeci jen už někdy lezlo na nervy. Asi i proto, že přesně takto či podobně jsem to v dětství zažíval u své babičky s dědečkem... (18.01.2023)

Svým způsobem unikát, který mohl vzniknout jen v Nové vlně. Svět se změnil, stejně tak zvyky a manželské role. Manželka už dneska není služkou a muž tím obskakovaným. Doba je prostě jiná a o to raději buďme, že František Filip roku 1967 natočil tento film o naprosto jiné generaci manželů a pohledu na manželství těch, co zažili ještě Rakousko-Uhersko. Dneska tedy už ani tak nejde o komedii, jako spíše o naučný dobový film, jak spolu vychází - nebo nevychází, manželství co slaví zlatou svatbu. Smál jsme se málokrát, ale pohled nemohl odtrhnout od televize. 75% (20.11.2023)

Jiné vydání Homolkových, tentokrát nejen maloměšťáckých, ale i dokonale zdětinštělých ve svém egoismu stáří. Je pozoruhodné, že partnerské hry na prosazování svého a následné žehlení roztržek trvají po celou dobu partnerství. Že by to ty partnery pořád bavilo? Jo, mimochodem Al Bunda partnerským vztahům neříká láska, vlastně jim neříká nijak, a manželka Peggy je pro něj něco jako dobře padnoucí dlouho používaná baseballová rukavice - "je stará, oblezlá pavučinama, ale má pro mě kouzlo, stejně jako ty". Dodáme "lásko moje" :-) (06.10.2011)

"Za tohle já jsem, pane, celej život neschůzoval." Mám rád výzvy, ale prožít 50 let života s jednou ženou? To se musí zvládnout nejhůře na třetí pokus, protože mám nejasné tušení, že mě víc jak 200 let života nečeká. On by to byl velký úspěch, ale musela by to být žena tichá, snaživá, skromná a rozhodně by musela chápat mou funkcionářskou práci. Já jsem samozřejmě dokonalý, takže v tomto směru není třeba cokoli vylepšovat. Nicméně Rudolf s Blaženou úplně dokonalí nejsou, ale i tak to jde. A navíc je na nich hodně vidět, jak krásně se mají rádi, i když se většinou nesnášejí. Mě to bavilo, nejednou podobnou hádkou jsem si už prošel, ale svou případnou Zlatou svatbu nehodlám oslavit na koních ani na lodičkách. Bude to bungee jumping ve dvou … i s berlemi a chodítky. (11.12.2018)

Předtím, než jsme se díval na film, odložil jsem knihu (Martin Walser: Jenseits der Liebe), a to zrovna v okamžiku, kdy "hrdina" poslouchá (v Anglii) anglický vtip o lordovi, kterému zemřel v noci sluha a ráno si jde koupit nový kartáček na zuby, protože starý už nepění. Samozřejmě se mi to propojilo i s hlavní postavou filmu - Rudolf (Jan Pivec) není zdětinštělý, protože nikdy nebyl dospělý. Zdětinštělý je pouze jeho herecký projev - ostatně: z celé trojky byl nejlepší Bohuš Záhorský. Navíc oslava "zlatého svatebního pohřbu" byla naprosto nestravitelná. (15.04.2021)