Velmistr

Kar-wai Wong je vizuálně velmi poetický a chvílemi dokáže navodit krásně nostalgickou atmosféru, nicméně trochu pokulhává jako vypravěč. Je tu sice dost k-f soubojů v dešti, zpomalené kapky atd. (jinými slovy spoustu kýče), a zenových mouder o listí, stromech, životě a lásce, ale abych byl upřímný, žádná z postav (a že jich tam bylo) mi nedávala příliš smysl a nedokázala mě zaujmout, vlastně mi ani nebylo celý film jasné, co a koho vlastně KWW vypráví, jestli nějakou z postav nebo jen plynutí času. V posledních minutách filmu se z ničeho nic vynořila od nikud jakási romantika a snažila se ještě na poslední chvíli vypumpovat divákům ze srdíčka trochu emocí. I přesto, že tu grandmaster imp dostává hodně prostoru, zdálo se mi, že byl převážně pasivním účastníkem, v podstatě se do ničeho příliš neplete, spíš nechává události plynout kolem a na zvávěr se zdá být tak trochu tesklivým duchem minulosti. Abych řekl pravdu, Wongův vizuální styl mně příjde chvílemi zbytečně přeplácaný, stále nějaký odraz v kaluži apod., nicméně celá ta sekvence čekání a následného souboje na vlakovém nádraží (hlavně to čekání a plynutí času) byla dle mého soudu sama o sobě skutečným uměleckým dílem. (24.03.2013)

Filmova basen zdaleka nielen o bojovych umeniach v nenapodobnitelnom Wongovom style zachytavania nezachytitelnych, prchavych okamihoch pritomnosti, ktore ako padajuce kvapky sa stavaju nasledne uz minulostou a tym aj objektom melancholickej nostalgie. Tuto odzbrojujuco krehku, omamnu a ocarujuco krasnu audiovizulanu poeziu si velmi rad niekedy precitam v jej nezostrihanej, 4hod. podobe. _____PS1: Bojova sekvencia na vlakovom nadrazi mi brala dych a vhanala slzy do tvare zaroven. ____PS2: Kapitola sama o sebe je hudba, ak sa Vam budu niektore hudobne motivy zdat povedome, bude to mozno aj preto, ze poznate hudbu z Leoneho Once Upon a Time in America (Deborah' s theme) a dokonca aj Hapkovu melodiu z Jakubiskovej Tisicrocnej vcely.____PS3: Na zaciatku zaverecnych titulkoch neodchadzajte, po par sekundach totiz nasleduje cca este minutova sekvencia (pozn. posledne PS plati iba pre international verziu, v cinskej verzii som tuto sekvenciu v zaverecnych titulkoch nevidel). (EFM 2013) (11.02.2013)

Lyrický kung-fu příběh plný metafor, filozofování, avšak poněkud chorý na kung-fu. Jenomže když souboje začnou, stojí díky precizní kameře, hojnému využívání technických fines a Wongově režii rozhodně za to (tím neříkám, že by byly tím nejlepším, co jsme kdy viděl, to ani zdaleka - snad to bude tím, že Leung zkrátka není takový bojovník jako jiní). Problém byl, že mě sama poetika ne vždy těšila, někdy těší oko i myšlenky, jindy je natahována až k nevydržení. 70% (02.11.2013)

Wong Kar Wai po pár leté pauze je zpět se snímkem o Ip Manovi. I když snímek měl nepříjemné porodní bolesti, které se vlekly nějakou dobu, přeci jen nakonec vznikl. Variací na Ip Mana jsme tu měli už v posledních letech dost, přes výborného Donnieho přes nepřesvědčivé tituly jako Ip Man Zero po katastrofální The Final Fight. I když první scéna v dešti mě moc originalitou nepotěšila, přeci jen v detailech byla lahodná (odstříkávající voda z kobouku, nebo zpomalený pohyb šatů a vody), pak se teprve rozjel ten pravý Wong. Je vizuální podání je nezaměnitelné a geniální. Vůbec mi nevadilo, že prakticky děj byl potlačen na nutné minimum první necelou hodinu. Závěr byl typicky netypický od Wonga, ale krásně melodramatický. Bez konkurenčně nejlepší film na téma Ip Man, a to i přesto, že Tony Leung není takový odborník přes MA jako Donnie Yen. Pro spoustu lidí bude asi tato forma těžko zkousnutelná, viz nějaká zdejší (j)elita :-). A také bych si u některých odpustil ty kecy o "šikmo-oko-kung-fu-filech". (29.01.2014)

Grandmaster kolem mne proběhl rychlostí hlemýždě zahradního a já téměř neměl čas odvrátit oči od zdi a stropu a se zatajeným dechem a mohutným srkáním jsem dopil poslední zbytky nealkoholických nápojů, které jsem při sledování tohohle opusu usilovně hledal po celém domě, protože při takové spoustě dialogů i monologů jednomu vyschne v hrdle. Alkoholické nápoje jsem záměrně vynechal, protože vím, že s nimi jsem daleko odvážnější a má ruka už by dávno sáhla po ovladači nebo spící manželce a já bych byl ochuzen o tento ukrutný umělecký zážitek. Po skončení filmu jsem zůstal zcela konsternován, šel jsem se tiše vymočit a neméně tiše jsem usnul a nic se mi nezdálo.... Teď po několika dnech jsem konečně schopen napsat k tomuto nevšednímu filmu svůj komentář: To zas byla nudná volovina. (06.10.2013)