Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHrají:
Kirsten Dunst, Charlotte Gainsbourg, Kiefer Sutherland, Charlotte Rampling, Udo Kier, Alexander Skarsgård, Stellan Skarsgård, John Hurt (více)Obsahy(1)
Film Melancholia dánského režiséra Larse von Triera před diváky rozprostírá intimní portrét konce světa. Globální zánik lidstva je vyobrazený prostřednictvím sester Justine a Claire, ztvárněných bravurně herečkami Kirsten Dunstovou a Charlotte Gainsbourgovou. S těmi se diváci seznamují v den Justininy svatby, který má být završený velkolepou a precizně zorganizovanou oslavou na honosném venkovském sídle, kde bydlí Claire s manželem a malým synem. Jenže navzdory podrobným plánům je průběh večera narušován nejrůznějšími vnějšími faktory. Během veškerého lidského hemžení a marné snahy dodržet přednastavený absurdní řád se zpoza slunce vyloupne planeta Melancholie, jež se pohybuje po zkázonosné trajektorii. Lars von Trier předkládá jízlivý protipól hollywoodským spektáklům o konci světa, který ale se snímky, vůči nimž se vymezuje, má současně mnoho společného. Jak je pro Trierovu tvorbu posledních let typické, cynicky manipuluje s emocemi diváků a zároveň publikum od filmu distancuje záludnými symboly a rébusy, zatímco nechává ve vycizelovaných záběrech defilovat ansámbl složený z mezinárodních hvězd a charakterních herců a hereček. Vedle zmiňovaných Kirsten Dunstové a Charlotte Gainsbourgové se v dalších rolích objeví Kiefer Sutherland, Charlotte Ramplingová, Udo Kier, Stellan Skarsgard a John Hurt. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (1 200)
Melancholická nálada, umělecké kompozice, vážná hudba, astronomií ovlivněné téma. Postavy, které nejsou psychicky vyrovnané a většinu filmu stráví v jakémsi stádiu polospánku. Děj, který je těžko pochopitelný a z velké části se dá považovat za pouhou metaforu. Na co? Těžko říct, odpověď hledejte po zhlédnutí sami. Melancholie nic nevysvětluje. Mnoho otázek zůstává nezodpovězených (jamka č. 19), mnoho scén se pohybuje na hraně reality a představy, mnoho detailů je na první pohled přehlédnutelných. Lars von Trier zkrátka točí 'jiné' filmy a místy by se mohlo i zdát, že svou snahou o působivou, uměleckou atmosféru zabíjí jakékoliv náznaky příběhu a dějového posunu. Ano, možná je to pravda, i já ostatně často sdílela Sutherlandovo nepochopení a jistou iritaci k chování hlavní hrdinky. I tak mi ale zůstane Melancholia v hlavě jako film, při kterém si nikdo v celém kině nedovolil narušit hrobové ticho (což se mi v Británii stalo poprvé), který ve mně evokuje neustále další interpretace a myšlenky a po jehož zhlédnutí mě napadlo jediné slovo: "Wow." ()
Ale jo, vpodstatě jsem byla na konci i potěšena, že jsem se dívala, ale pode mnou se země neotřásla. Jako hlavní z průserů vidím to, že mně srdce nekrvácelo z hudby, kterou Lars vybral. Víc napíšu až jestli se rozhodnu, že se chci k filmu vracet. - A vrátila jsem se. A strašně moc mě dojalo všechno, co se týkalo lahve s fazolemi. Kdybych byla herečka, chtěla bych hrát v takových filmech. -"But where would Leo grow up?" ()
Opus, který nelze popsat slovy ani zobrazit na obrazovém plátně. Melancholia je něco jako hypnotický obraz, který se před námi pohybuje - na začátku pohybu všechno dává smysl a i když víme jaký bude výsledek v polovině se obraz roztříští na malé kousky, které se snažíme dát opět dohromady - nesmírný rozsah. Během celého projektu se v nás otevírá spoustu hlubokých emocí a temných melancholií, které po skončení nejdou zavřít. Ve výsledku bude Melancholie divácky rozdělena jako Kubrickova ODYSSEA - myšlenková meditace během celého projektu. Temný most, 19. jamka, temná postava Justine, nebo audiovizuální orgasmus. Nejlepší scénou pro mě zůstává noc před půlnocí a závěrečný *******. ()
Je to dosť dobrá katastroficky ladená umelecká dráma od Larsa von Triera. Má výborný príbeh o dvoch sestrách, z ktorých mladšia by práve mala prežívať najšťastnejší deň svojho života, keďže sa vydáva za svojho milovaného muža, ale aj tak trpí depresiami a nevie sa z toho dostať. Lenže čoskoro si všetci uvedomia, že k Zemi sa blíži veľká planéta, ktorá by tu v prípade nárazu zničila všetok život a tak sa snažia byť sebe oporou, ale aj tak to každá vníma po svojom. Spracovanie sa mi páči, ale k dokonalosti tomu ešte trochu chýba. Už po úvodných titulkoch, ktoré patria medzi tie najzaujímavejšie, aké som vôbec videl je jasné, že toto bude mimoriadne pôsobivý zážitok. Film je rozdelený na dve odlišné fázy, v ktorých je uprednostnená iná zo sestrier. Prvá sa venuje výhradne svadbe, čo na prvý pohľad nepôsobí práve najatraktívnejšie, ale až na pár slabších scén mi to až prekvapivo dobre sadlo. Postavy a vzťahy medzi nimi sú výborne zvládnuté, ale je v tom aj trochu depresie a samozrejme umenia. Druhá si síce udrží všetko dôležité z predchádzajúcej fázy, ale je predsa len o trochu dynamickejšia, zmení prostredie a navyše ponúkne niekoľko perfektných scén. Samotnej katastrofe sa film vlastne ani moc nevenuje, čo ma ale kvôli režisérovi vôbec neprekvapuje, ale aj tak je všetko s ňou spojené dostatočne zaujímavé a aj tak príjemne pomaly dávkované. A tak dej stále mohol byť aj o niečo zaujímavejší, ale vynahradzuje to hlavne tá perfektná atmosféra, ktorá si ma získala okamžite a až do konca nepustila. Herecké obsadenie je výborné, Kirsten Dunst vo svojej najzaujímavejšej úlohe a zahrala to až prekvapivo dobre, k tomu Charlotte Gainsbourg a plno zaujímavých vedľajších postáv, ako Kiefer Sutherland, Stellan Skarsgård, Alexander Skarsgård, Charlotte Rampling, John Hurt alebo Udo Kier, takže nechýba ani viacero režisérových obľúbencov. Réžia a technická stránka sú skvelé, Lars von Trier je jednoducho talent, perfektná vizuálna stránka, vynikajúca atmosféra, zaujímavé umelecké prvky, tu nemám čo vytknúť. A pochváliť musím aj vydarenú hudbu, ktorá sa sem skvelo hodí. Takže keby bol dej ešte o niečo zaujímavejší, neváham s plným hodnotením, ale aj tak je Melancholia vydarený film, ktorý ma bavil rovnako aj po opakovanom pozretí. 79% ()
(2x v kině) Rozkoš. Úvod bezchybný, finále fatální. Vynikající pro milovníky Richarda Wagnera i poprsí a ďolíčků Kirsten Dunst. Rozkoš se násobí samozřejmě v části Justine, ve které je vše a nechybí nic. Humor se snoubí s absurdnem a symbolikou. Nač plýtvat primitivizmem Udo Kiera, když jsou tu nádherné novomanželské lásky her Alexandara Skarsgårda. Takhle blízko k orgazmu nebyl od dob True Blood a to už je co říct. ()
Reklama