Melancholie

Melancholia je jeden z nejoriginálněji a nejpůsobivěji pojatých filmových konců světa, jaké si snad lze představit - mimo jiné díky všudypřítomné nejistotě a nevědomosti (nehledíme expertům z NASA na klávesnice a naše naděje nenesou k nebi kluci z ropné plošiny). Jen její potenciál nebyl možná (zcela určitě) využit na 100 %. Má pár trochu "nejistých" momentů (některé dialogy nebo chování), které diváka donutí se na té sedačce trochu ošívat, aby vzápětí zas byl uklidněn další silnou scénou. Obě kapitoly, věnované každé ze sester, mají něco do sebe - pod rozvernou konverzační slupkou první části bublá temná předzvěst toho, co přijde v části druhé, děsivé a beznadějné (i když na pár chvil možná...). Ale co z toho je pravda a co sen, metafora nebo škodolibá hra režiséra? ___ Člověk by řekl, že vzhledem k na Larse až nepřirozeně krásnému vizuálu je to ideální kousek na plátna kin, ale ve skutečnosti přítomnost dalších lidí zážitku jen škodí. Jistě, na opravdu DOBRÝ film by to nemělo mít žádný vliv, ale Melancholia je výjimkou, kterou omlouvá její křehkost. (3,5*) (25.05.2011)

Toto ide úplne mimo mňa, ale má to niečo do seba vďaka zvláštne "mystickej" atmosfére, výprave a mega-kurióznemu kastingu. Kto si to pozrie len kvôli údajnej "erotickej napnutosti", bude sklamaný, nakoľko tu v podstate nič nie je. Lars von Trier sa pokúšal diváka šokovať odhalenými prsiami Kirsten Dunst? Lars von trier?! Prsiami?!?!?! A nejaké interpretácie o počte golfových jamiek či čo, to ide absolútne mimo mňa, to je na hlavu. (17.01.2017)

Místo Sutherlanda měl být obsazen Bruce Willis; teprve se spasitelem planety "asteroid my ass" by Trier hodil směrem k divákům ten správný ironický úšklebek a nadhled; na tuhle rovinu je Jack Bauer přeci jen malé pívo. No, ale vážně... Surrealistický "videoklip" na Wagnera, "formanovská" svatba a Trier v komorně emočním; a přesto vizuálně nejpůsobivějším; zániku světa. Hned v několika pasážích se skutečně daří navodit onu tolik specifickou atmosféru i pocity typické pro stavy melancholie, což se ve filmu vidí/prožije málokdy. (29.05.2011)

(V detailech) Nádherný film o konci světa a o tom, že Melancholiíí vůbec není ona blížící se planeta (která působí spíš uklidňujícím dojmem), nýbrž naše matička Země obydlená psychicky se rozpadajícími bytostmi žadonícími o svůj esteticky přijatelný konec za doprovodu trefného reklamního sloganu Enjoy it while it lasts a Symfonie č. 9. Ten také postavy a divák dostanou naservírovaný rovnou v úvodu, aby mohl být závěr mnohem syrovější a mrazivější. Zároveň se však jedná o neskutečnou manýru, kopírující nejenom schéma Antichrista, ale svou první hodinou také Vinterbergovu Rodinou oslavu, byť se díky tomuto svatebnímu entreé zadírají hlavní charaktery hlouběji pod kůži. Sečteno a podtrženo - osamělejší, roztroušenější a depresivnější příběh letos v kinech nepotkáte - jen moje myšlenková i srdeční soustava se s Melancholií krapet minula. Asi jsem na tuhle podívanou až příliš velký flegmatik. (01.10.2011)

První polovina na svatební hostině byla téměř fascinující, herecky výborná psychologická sonda. Atmosféra se dala v některých okamžicích krájet a hodně to přípomínalo tu starou dobrou severskou kinematografii, akorát s hollywoodskými herci. Škoda, že druhá polovina už vyznívá malinko do ztracena. Po psychologické stránce Trier stále neselhává, ale tempo filmu se začíná čím dál více rozmělňovat a divákovi pomalu ale jistě začíná docházet, že to vlastně celé vede "odnikud nikam". Kdo má ale rád Triera a výborně napsané postavy, určitě nebude zklamán. Navíc, když se jedná o Trierův vizuálně nejnápaditější film. (31.10.2011)