Melancholie

Namísto komentáře, pár nesouvislých poznámek k tiskové konferenci k filmu v Cannes 2011 LARS VON TRIER, MELANCHOLIA (2011) ______ .. bylo velmi zajímavé sledovat Kirsten Dunst. Nejistá. Plaše se usmívající. Neschopná aspoň zčásti se (city, naladění) ukrýt, aby nebyla tolik vystavená všem těm lačným uším a pohledům. (Bez dalšího: Jaký kontrast vůči Charlotte, ze které vyrostla tak silná osobnost...). Přesto mě párkrát při jejích slovech a reakcích zamrazilo. Když Kirsten zmínila, že s Larsem je herec/herečka ihned připravena na cokoli, neboli jejími slovy "emotionally available". Asi to není správnej překlad. Ale to je jedno. To be emotionally available? Dát všanc kus sebe? Rozjitřená citlivost vůči (vnějším i vnitřním) podnětům? Možná součásti toho, co jí umožňuje hrát, toho čemu musí naslouchat a taky naslouchá, když dělá to, co my, (co nehrajeme v Larsových filmech), nedokážeme - ať už tomu říkáme talent, nebo saháme po jiných jménech. Nebo druhý moment: když Lars promluví o motivaci chování hlavní postavy, Kirsten řekne, že už to Lars řekl za ní, slovy, které by ona nejspíš rovněž použila. Lars reaguje: "Really?" On si z ní jednak dělá trochu legraci, trochu ji provokuje, ale taky dává impuls, protože hned po té Kirsten promluví o tom, co ve své postavě vidí a co z ní cítí... Pozn: Je tohle způsob, tedy znalost jejich citlivých míst, kterým Lars motivuje (některé) herce k tomu, co ze sebe v jeho filmech vydávají? ____ Provokuje to k otázce, která možná z části souvisí s předchozí diskusí. Lars von Trier je tvůrce. Ale stejně tak beze vší pochyby tvoří i Kirsten Dunst. (A jak Lars naznačil, nikoli marně.) Jako divák a příznivec určitého typu filmů jsem jedním z těch, co mají tak rádi a jsou tak spokojeni s tím, když si Kirsten sáhne až na dno toho, co dokáže, když využije vlastní důvěrnou znalost deprese (Lars o Kirsten) a ukáže nám na plátně hodně reálný dotyk s něčím, čeho se sami dotýtak moc nechceme... Jako divák to od ní očekávám. A jsem to teda také já, lačnící divák, kdo jí k těm hranicím postrkuje. Ale jakmile vystoupí z role, sedí třeba na tiskovce, očekávám od ní co? Že bude hezká jako z časopisu, zdravá a inteligentní? Jakoby mohla zůstat tím, čeho se dotýká, a čím v průběhu tvoření prochází, nedotčená... A až se někteří herci/jiní tvůrci ocitnou v takový depresi, že nebudou moct hrát, až začnou chastat a brát drogy - to je pak šmahem, my spracedliví, odsoudíme... Neočekáváme podobně od nejlepšího režiséra na světě, tedy od Larse, že bude točit další filmy, které budou zase jako facka do ksichtu, a znovu nám dají možnost prožít dotek s něčím dost šíleným...? Že se v Cannes opět promění v žoviálního tvůrce, který narozdíl od mnohých ostatních, kteří raději nemluví o ničem, nebo jenom vyhýbavě, z tiskovky udělá nejen všemi očekávané "zpestření", překoná očekávání, atd., ale také mluví o něčem, co sám považuje za hodně postatné. A od některých se pak dočká nepochopení až odsouzení za to, že si dovolí svůj předchozí film věnovat tvůrci, který ho nepřestává fascinovat. Když jako tvůrce inspirovaný dílem někoho jiného, jeho vidění světa a souvislostí přetaví ve své vlastní vidění, je "nikdy nespokojeným davem" nařčen z toho, že "nám" sahá na modly, a sám, údajně narozdíl od Andreje, údajně točí "odpudivé věci". ____ A abych dodržel kolorit: Kdyby Lars o tom, o čem na tiskovce mluvil, natočil film, možná by si za to Zlatou palmu neodnesl, ale dočkal by se takového veřejného lynčování? Když tutéž nebezpečnou myšlenku - že na Hitlera se dá dívat též jako na člověka, ačkoli nám to není pohodlné, a že mezi námi a Hitlerem není žádná nepřekonatelná propast, a že se každý může ocitnout v blízkosti temnoty (proto jej Lars chápe?), jen někteří z dotyku s ní vraždí jiné, jiní sebe, a ještě jiní tvoří filmy, které nám také pohodlné nejsou, ale smíme je milovat i nenávidět - řekne na tiskovce, je z toho v Cannes oheň na střeše... __ (Berte prosím jako zaujatý názor a drzé otázky, na žádnou "pravdu" si nárok nedělám...). (11.04.2016) (méně) (více)