Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHrají:
Kirsten Dunst, Charlotte Gainsbourg, Kiefer Sutherland, Charlotte Rampling, Udo Kier, Alexander Skarsgård, Stellan Skarsgård, John Hurt (více)Obsahy(1)
Film Melancholia dánského režiséra Larse von Triera před diváky rozprostírá intimní portrét konce světa. Globální zánik lidstva je vyobrazený prostřednictvím sester Justine a Claire, ztvárněných bravurně herečkami Kirsten Dunstovou a Charlotte Gainsbourgovou. S těmi se diváci seznamují v den Justininy svatby, který má být završený velkolepou a precizně zorganizovanou oslavou na honosném venkovském sídle, kde bydlí Claire s manželem a malým synem. Jenže navzdory podrobným plánům je průběh večera narušován nejrůznějšími vnějšími faktory. Během veškerého lidského hemžení a marné snahy dodržet přednastavený absurdní řád se zpoza slunce vyloupne planeta Melancholie, jež se pohybuje po zkázonosné trajektorii. Lars von Trier předkládá jízlivý protipól hollywoodským spektáklům o konci světa, který ale se snímky, vůči nimž se vymezuje, má současně mnoho společného. Jak je pro Trierovu tvorbu posledních let typické, cynicky manipuluje s emocemi diváků a zároveň publikum od filmu distancuje záludnými symboly a rébusy, zatímco nechává ve vycizelovaných záběrech defilovat ansámbl složený z mezinárodních hvězd a charakterních herců a hereček. Vedle zmiňovaných Kirsten Dunstové a Charlotte Gainsbourgové se v dalších rolích objeví Kiefer Sutherland, Charlotte Ramplingová, Udo Kier, Stellan Skarsgard a John Hurt. (Česká televize)
(více)Recenze (1 200)
Může to být neskutečně propracovaná a promyšlená metafora konce světa, stejně to může být nebetyčná manýra. Stačí si vybrat. Osobně se spíše kloním k té manýře. To nic nemění na faktu, že Trier zase vymáčkl z herců neuvěřitelné výkony. ()
(Hodnotenie 3,5) ()
Tohle by nedokázal natočit nikdo než Lars Von Trier... prolínají se tu světy reálné a šílené a taky Trierovské... Lars Von Ufon vytvořil něco nadpozemsky úžasného... opět... on by snad mohl být nejodpornější, nejzlejší a nejpodlejší člověk a všichni by ho uznávali, protože tohle je umění. To není žádný výtvor z pásu.... nýbrž nadpozemský zážitek. ()
Nadherny film o depresiach a o konci Zeme v podani rezisera Lars Von Triera /Dogville, Evropa, Antichrist/.Kyrsten Dunst a Charlotte Gainsbourg boli proste skvele, mylujem ych! Film vo mne stale doznieva, a to som ho videl davnejsie. 89 % ()
Hmmm, no tak po vizuálnej stránke vynikajúce, ale čo sa týka deju a príbehu ako takého, nejako ma to nenadchlo. Ja som vlastne od toho ani nič prevratné nečakal, takže nemôžem povedať ani, že som sklamaný, aj keď ani nie moc prekvapený. Nebolo to na zahodenie - tá atmosféra nezvratného katastrofálneho osudu, ktorá sa niesla celým filmom bola očarujúca a postava Justine (Kirsten Dunst) tomu dodala to potrebné kúzlo. Ale aj tak tento film nebol niečim výnimočným, pri čom by som si povedal, že to bolo niečo prelomové a že by to vo mne zanechalo rozporuplné dojmy ako pri inších psychologických filmoch. Aj keď ma to dokázalo udržať v napätí a pozornosti po celý čas, tak aspoň za to som rád. ()
Film je rozdělený na dvě části. Doporučuji si pustit až tu druhou, protože ta první je utrpení. Dočkal jsem se nakonec pěkného vizuálu a s velmi zajímavým koncem. Ńo a to je tak asi všechno. Kirsten mi nijak nenadchla. Hudba bezchybná. (40%) => 2★ ()
Osobně bych položil spíše otázku: "Je Melancholia vůbec o konci světa?" ()
Trier umí jedno: vykreslit pocit, který vykreslit chce. Možná se nic z toho nestalo a možná je život jen věc řítící se do zkázy, ale hlavně jsme sami. Vnitřně, vždycky, vyprahlí a osamělí. Pětihvězdičková Kirsten Dunst, výborná realistická pasáž na svatbě (když opominu pekelné švenkování z člověka na člověka, ze kterého se mi za chvíli zdvihal žaludek) X umělečtější, rozvleklejší příběh sestry no.2. Trier se rozkecal, ale atmosféru udržel až do střetu modré "cool" iluze a reálného světa. Vizuálně chytlavé, atmosférou hutné, z mnoha úhlů pohledu neuchopitelné a dusivé. Why not. ()
Tento k uzívání se nudný patos fűhrera Von Triera zachraňuje před odpadem pouze hezká tvářička Kirsten Dunst. ()
Asi holt neumím ohodnotit Trierovy filmy. Všemi vychvalovaný antikrist jsem hodnotil odpadem, a následujících několik dní, jsem měl hrozný pocit, a to jen ze samotného filmu. Přesto jsem mu však dal druhou šanci v podobě Melancholie. Ano, sledoval jsem jí jen kvůli Kieferovi, který přece jenom do hlavních rolí není nikterak často angažován. Jeho výkon se dal předpokládat, byl úžasný jako vždy. To se však dá říct i o jeho kolegyních, konkrétně Kirsten Dunst, kterou moc nemusím, předvádí rovněž skvělý výkon, stejně jako Charlotte Gainsbourg. Po herecké stránce byl film vlastně doveden k dokonalosti. Jenže co ten zbytek? Děj je rozdělen na dvě nikterak navazujíci části, v první se díváme na svatbu, následuje cut, "dobré ráno" a jedná se o naprosto jiný děj. Hudba je výtečná, ale to se o atmosféře, tísnosti či napětí vážně říct nedá - nic z toho tady jaksi nevidím. Celkově na mě tenhle film působí prostě zvláštně - nejraději bych tomu napařil jednu hvězdičku a to jen za herce, ale zároveň bych tomu nejraději dal plný počet. Působí to na mě zkrátka tak, že to nedokážu vysvětlit, a proto usuzuji, že průměrné hodnocení bude asi nejlepší. ()
Pokud to dobře chápu, film má být o vztahu dvou sester, přičemž první půlka vykresluje jednu a druhá druhou. Ale nechápu, proč je Justine situovaná do prostředí svatby a Claire do představy o zkáze planety. Ač je hezké pozorovat špínu (nebo také realitu) společnosti skrytou za falešnými úsměvy, uvědomuji si, jak mne ten příběh svatby vlastně nebaví a Justine mne nezajímá. Druhá půle už je o něčem jiném. Příběh i postavy zaujmou a nutí přemýšlet. Vygradování celé situace je vynikající. Jako celek ovšem na půl cesty. ()
Nevím jaký snímek jsem si to "zakoupila", ale určitě to nemohl být ten, u nějž vidím 71 %. Nicméně, budu muset uznat, že to byl on. V tom případě je mi jasné, že Larsík nebude můj filmový kámoš a jeho tvorbě se mám vyhýbat. Nebo je chyba ve mně? Každopádně, když já zadám do googlu slovo Melancholia, vyleze mi odkaz na stažení k jednomu prapodivnému nudnému filmu s kamerou jako z domácích videí strýčka Parkinsona, dlouhé záběry na Kristýnku ala Rain man, spadlou asi z Jupitera s pár krásnými záběry přírody. Teď mě klidně zabte, ale pro mne má veledílo jiný význam. Gratuluji všem, kteří si v tom něco našli. Já to nedokázala. Ani jamku č. 19 na hřišti s 18ti jamkami, ani nový způsob pochovávání našich blízkých. Kouzelná jeskyně taky nepomohla a na mě jde melancholie, protože dětem se lhát nemá!................................................. SPOILER SPOILERU P.S. Aby film prakticky vyspoileroval na začátku svůj konec, to je síla. I když, tady je to úplně jedno. První část je o svatební hostině a druhá taky o ničem. KONEC SPOILERU SPOILERŮ Na závěr chci jen dodat, že jsem film zhlédla celý jen díky tomu, že mi nejel internet, jinak bych už po úvodních slow motion scénách zavřela svůj VLC přehřávač, vypnula PC a pak se šla následně vyvětrat. 2 hodiny promarněného času a okousaná omítka na stěnách. K nezaplacení! ()
Klid v duši u katastrofických filmů většinou zajišťuje parta hrdinů, kteří svět spasí, i kdyby se pro to měli obětovat. Trier tuto koncepci převrací už tím, že netočí skutečný katastrofický film, ale rodinné psychologické konverzační drama, zkáza kolem hrdinů krouží ve spirále a postupně vybičuje jejich psychiku. Vydává se cestou, v níž postavy nechává prožít nejkrušnější chvilky v životě s vědomím nevyhnutelného konce své existence. Volí pro to i přísnou izolaci – žádná televize ani jiná média a dům se nachází daleko od čehokoli nápadně připomínajícího civilizaci. Osud postav je nám o to bližší, že jejich případný skon není zkalen a umírněn smrtí miliard ostatních. Trier cílí na jedince, zavrhuje masovost a soustředí se na pocity zakopané hluboko pod povrchem, které pohltí duši člověka. Výsledek kalí koncepční rozdrobenost, která je silně cítit hlavně vedle Antikrista a podtržená rozdělením na dvě kapitoly. Debatovat se dá i o úvodu, který je obrazově fascinující (každý snapshot vydá na vynikající fotografii), ale návaznost k celku je slabá. ()
Larsovo muzeum umění. Krátkodobá výstava s názvem "Svět je zlý". Bohužel kurátor zřejmě nestihl s blížícím se koncem světa získat všechny práce a tak, aby mu vyšla dramaturgická koncepce, chybějící části vyplnil replikami děl, které obdržel, v naději, že návštěvník bude natolik ohromen celkovým dojmem, že si toho nevšimne. Záměr, který vyšel tak napůl, a jenom v případě že je divák ochoten přihmouřit oko u obrazu v katalogu uvedeném pod číslem 19. Pokud ochotni nejste, čeká vás více melancholie pramenící z nudy. ()
Možnosti jak sledovat film Melancholia: 1. varianta pro ty, kteří si chtějí vychutnat pozoruhodný, dech beroucí film: Podívejte se na posledních přibližně 10 minut filmu (a pokud by vás zajímalo, o co jste "přišli", přečtěte si obsah filmu na Wikipedii). 2. varianta pro lidi, kteří mají rádi průměrně dlouhé celovečerní filmy se silným závěrem: Podívejte se přibližně na poslední hodinu a půl filmu. 3. varianta pro drsné extrémisty, kteří touží poznat, co je to nuda: Podívejte se na celý film. ()
Že konec světa nemusí být jenom americký blockbuster? Von Trier má pravdu. A mně se to moc líbilo. 90 % ()
Rodinné drama spojené s tématikou konce světa z dílny L.von Triera, které sází jak na příběh (ne že by první část nebyla zajímavá, ale mě přeci jen víc zaujala druhá část s vynikající CH. Gainsbourg), tak na výbornou vizuální stránku, která se projeví hlavně ve skvělém úvodu a závěru filmu. Po konci filmu ve vás zůstane tísnivý pocit, který ve mě vyvolává většina Trierovo filmů. P.S. Takovéhle zpracování tématiky konce světa se mi líbí mnohem víc než všechny ty americké akční velkofilmy, ve kterých se hlavní hrdina snaží zachránit svět. 85% ()
Part one - Justine.. Part two Claire.. tak mám zase o čem přemýšlet, ale v hodnocení filmu mám jasno. Zase to řádky uživatele POMA vystihly přesně, jak to cítím také já. Přehlídka krásy, která se s postupem času mění v depresy a naplňující se konec a zkázu lidstva. Kdo vlastně ví, jak to Lars von Trier doopravdy myslel, každopádně tahle hádanka i přesto že nakonec byla s koncem filmu naplněna zůstává z poloviny nezodpovězena. Ještě doplněk ke Kirsten Dunst, ano, po dnešku říkám, že je to paní herečka! Dechberoucí výkon a pro mě nejlepší ženský výkon roku. ()
Tak nějak nevím co si myslet. První půlka filmu mě příliš nebavila a příliš jsem jí nechápal. Naopak druhá část je naprosto dokonalá i s vynikajícím zakončením. Jinak Kirsten Dunst a Charlotte Gainsbourg naprosto zářily herectvím, tomu se vážně nedá nic vytknout. Stále, ale nemám ustálený názor na film, a proto si to budu muset pustit ještě jednou. ()
Scénář filmu Melancholia si Lars Trier (tenkrát ještě bez von) přečetl již v dětství, a zde je jeho zkrácené znění: _____ Ondatra přitiskla čumák k oknu verandy a upřela zrak do tmy: "Tohle není normální déšť," řekla. - "Deště jsou někdy nenormální?" zeptal se muminkův tatínek. "Smím vám nalit ještě skleničku?" - "Tak třeba trochu," odvětila ondatra. "Děkuji, děkuji. Už je to lepší. Velký zánik, co nás čeká, mně moc velké starosti nedělá, ale když k němu má dojít, nerada bych, aby mi přitom bylo zima na bříško." - "Naprosto s vámi souhlasím, pochopitelně," přitakala jí maminka a dodala: "Tenhle déšť snad ale není předzvěstí zátopy?" - "Paní, vy nevíte, o čem mluvím," pronesla ondatra vážně. "Necítila jste poslední dobou ve vzduchu něco zvláštního? Neměla jste nějakou předtuchu? Nemrazí vás někdy v zádech?" - "Ne," odpověděla muminkova maminka udiveně. - "Je na obzoru nějaké nebezpečí?" zašeptal Čenich a zadíval se na ondatru. - "To nikdy nevíme," zamumlala ondatra. "Vesmír je tak veliký a země je děsně malá a ubohá ." ... Příštího dne bylo zamračeno. ... "Poslyš!" zavolal na ondatru muminek. "Čím to je? Proč je všechno šedé?" - "Neruš mě," odvětila ondatra. "Běž si hrát! Hrej si, dokud můžeš! V té věci stejně nejsme schopní nic udělat, a tak je nejlíp brát všechno filosoficky." - "Co se má brát filosoficky?" vykřikl muminek. - "Zánik světa," vysvětlila mu ondatra klidně. ... "Já nechci zaniknout!" vykřikl Čenich. "Našel jsem jeskyni! Nemám na zanikání čas!" ... Nyní bylo nebezpečí pojmenováno. Kometa! Muminek se podíval na nebe. Bylo šedé, klidné a všední. Jenže teď věděl, že někde za mrakovou pokrývkou na ně letí planoucí hvězda, kometa s dlouhým zářícím ohonem, a čím dál víc se přibližuje ... Pátého srpna už ptáci nezpívali. Slunce svítilo tak slabě, že je bylo sotva vidět. Nad lesem však stála kometa velká jako kolo vozu a kolem ní byl ohnivý kruh. ... "Ondatra říkala, že dnes večer spadne kometa do zeleninové zahrádky," pravila muminkova maminka. "Ale budiž. Aspoň si nemusím dělat starosti s pletím. Představte si, že ten vesmír je opravdu černý! Nezjistil jsi to zrovna ty?" - "Samozřejmě že ano," odpověděl Čenich a trochu se mu zlepšila nálada. "Všechno jsem vám vypátral. Také se můžete schovat v mé jeskyni, až kometa přiletí." ... Když se potkali, neřekli si ani ahoj. Jenom běželi. Za nimi skákalo kotě. A nad nimi kometa řítící se stále blíž k muminímu údolí ustrnulému hrůzným očekáváním. Ještě šest minut ... V písku se těžko utíkalo, běželi pomalu jako ve zlém snu. ... A najednou se ochladilo, ocitli se v jeskyni a tam hořela petrolejová lampa, jako by se vůbec nic nestalo. ... V téže vteřině se žhnoucí a ohněm zahalená kometa dostala nejblíže k zemi. Petrolejová lampa se převrátila do písku a zhasla. ... Pevně se navzájem drželi zalezlí do nejhlubšího zákoutí jeskyně a poslouchali, jak do vany na střeše jejich skrýše bubnuje sprška meteoritů. ... Skála kolem nich se celá otřásala a chvěla a kometa vyla jako divá - jestli tak ovšem neječela země. Dlouho tiše leželi a drželi se jeden druhého. Venku duněla ozvěna drcených skal a pukající země. Čas se úděsně táhl a každý z nich se cítil docela opuštěn. Když podle jejich zdání uplynula celá věčnost, zavládlo všude naprosté ticho. Ať poslouchali, jak chtěli, bylo venku opravdu ticho. "Maminko," zašeptal muminek. "Už jsme zanikli?" - "Máme to za sebou," odpověděla maminka. "Možná jsme zanikli, ale rozhodně to máme za sebou." (Citace z knihy "Kometa", kterou napsala švédsky píšící finská spisovatelka Tove Jansson v roce 1946, přepracováno v roce 1968) _____ Trier, dnes již dospělý, konečně ukojil to dlouhé lidské čekání. Ke konci filmu ponechal jen inteligentní a již mrtvou, čisté dítě a normální živou. Hádejte, kdo z nich se bál nejvíce? ____ Za obrazové sekvence prvních deseti a posledních dvou minut za doprovodu božského Wagnera bych dala 10 hvězdiček, kdybych mohla. Vše mezitím je naprosto zbytečné - lidé jsou pořád stejní. Takže celkově jen za tři. Počkám na konec roku 2012, pak možná přidám ... těch zbývajících sedm. () (méně) (více)