Melancholie

Kristova noho, já se nudil. Samozřejmě opticky zajímavé, samozřejmě výborně vystavěná vnitřní krajina, samozřemě neutěšivě zneklidňující. Ale tak nudné. První polovina připomíná Efter brylluppet, ale rozhodně nesouvisí s druhou půlkou. Tak strašně jsem se nudil. (27.06.2011)

Zatimco bezprostredne po shlednuti jsem byl zklaman, po nekolika dnech se ten pocit zacina usazovat a ja bych ten film rad videl prekvapive znovu, i kdyz s nim ideove nesouhlasim. Jestlize Bergman o Tarkovskem napsal, ze se prirozene pohybuje ve snu, tak tenhle film je presne takovym snem. Snem, ktery je divny, obcas nedava smysl, obcas vse zjednodusuje a obcas je omamne krasny. Myslim, ze tomu odpovida i zpusob strihu, ktery systematicky zrychluje pohyb a vynechava cast pohybu, takze se postavy ve svenku neuveritelne zrychluji a nelogicky meni sve pozice. Psat neco navic asi nema moc smysl... (15.07.2011)

Ti, kdo očekávají od Melancholie katastrofické scény podobné Armageddonu, budou zklamáni . Film Melancholia je skutečně snímkem, který zobrazuje konec světa – především se však jedná o metaforu destrukce a zániku současných lidských hodnot, o obraz světa, ve kterém jsou ženy nositelkami síly. I bez toho, aniž by se na Zemi řítila planetka Melancholia, je ze snímku patrné, že se něco hroutí, že cosi zaniká. Film začíná (stejně jako Trierův starší snímek Prolomit vlny) svatbou – tedy šťastnou a zlomovou životní událostí (rituálem). Jenže – něco tady nesedí… Stejně tak jako v již zmiňovaném snímku i tady není nevěsta (Justine) po stránce duševní zcela v pořádku. Snímek je ne náhodou rozdělen do dvou částí – každá z nich je věnovaná jedné ze sester (Justine a Claire). Již tento fakt nasvědčuje tomu, že se bude zřejmě řešit vztah mezi oběma sestrami. První část filmu dá divákovi nahlédnout pod povrch rádoby naškrobené svatební veselice – vše začíná pomalu vřít, pojmenovávají se nevyřčené křivdy a každý začíná tušit, že tohle nemůže dobře dopadnout. V první části filmu je Claire zobrazena jako sebejistá a racionální, Justine zase jako přecitlivělá a (sebe)destruktivní žena. Na konci první části se z děje pomalu vytrácí (lépe řečeno – zbaběle prchají) otec obou dcer spolu s novopečeným manželem. Jsou to právě oni, kdo doposud představují mužské archetypy síly. V druhé části tak zůstává na scéně už jen Justine a Claire spolu s manželem a synem. Čím více se Melancholia blíží Zemi, tím více je Justine zaujata její silou, o to víc ožívá. Claire se naopak jeví jako zesláblá, nedůvěřivá a plná nejistot. Byla to ona, kdo doposud v zásadních věcech důvěřovala svému muži Johnovi – nyní ale začíná pochybovat... Oči, jako kdyby jí otvírala Justine, která si je od počátku jistá koncem světa. Zajímavé je také pozorovat rozdílnosti obou sester – Claire jako matka (pokračovatelka života), která věří v jeho sílu a Justine jako individualita, která vítá konec a vše, co souvisí s destrukcí. Právě i z toho důvodu chce Claire blížící se konec světa zapít sklenkou vína, kdežto Justine by ho ráda „přivítala“ spíš na toaletě… Před koncem filmu ze scény mizí i manžel Claire. Nyní už se není o koho opřít … Claire začíná panikařit a v tu chvíli přichází sebejistá Justine. Obě sestry k sobě nacházejí cestu až na samém konci filmu – ve chvíli, kdy se začíná bortit svět, si pevně tisknou ruce… Melancholia je zkrátka velice emocionální snímek, jehož atmosféra je posilněna skvělou vizuální stránkou. Film je zvláštní i tím, že prolog funguje spíš jako jakýsi epilog a svůj smysl získává až na konci příběhu. Ať už je to s Trierovým vztahem k nacismu jakkoli, nelze mu upřít jeho genialitu! (24.07.2011)

Film o psychike ľudí pri konci sveta. Alebo skôr o citovom stave autora? Určite sa ale môže pochváliť jedným z najpôsobivejších začiatkov, aké som vo filme videl. Naposledy ma tak asi uchvátil úvod pri C'era una volta il West, ale to bolo o niečom inom. Tak veľmi som si chcel tento film užiť, bohužiaľ, následne prišlo veľa hluchých miest, pretože dlhá stopáž a pomalé tempo filmu si vôbec nesedeli. Hlavná hudobná téma dokonale opisovala emócie, ktoré zo snímku vyžarovali, chyba však bola v tom, že počas filmu v podstate ani nič iné nezaznelo. Dve hlavné predstaviteľky podali veľmi kvalitné a vierohodné výkony, bol som príjemne prekvapený ako sa dokázala Kirsten Dunst vžiť do postavy a vyjadriť tie najťažšie emócie, takisto reakcie Charlotte Gainsbourg boli presne také, ako by som v daných situáciách čakal. No a v úplnom závere som doslova skamenel na mieste, a v sále ostalo pri konečných titulkoch už len hrobové ticho. Veľmi intenzívny zážitok. Plné hodnotenie si film kvôli rozťahanosti a množstvu divácky nezáživným scénam nezaslúži. Takisto si ale nezaslúži hodnotenie priemerné, pretože napriek nedostatkom je to veľmi pozoruhodné a unikátne dielo, takisto náročné pre bežného diváka. Ak chcete blockbuster, radšej zájdite na Rise of the Planet of the Apes. Jedno, čo si z filmu odnášam sú dosť ťažké pocity, čo sa Larsovi fakt podarilo. (20.09.2011)

Vskutku silný existencionálny film od skvelého Triera. Osobne ma viac zaujal jeho predošlý Antikrist, ale ani tento kúsok nie je zlý. Škoda prvej polovice, ktorá je o poznanie slabšia, takto je film delený na dve kvalitatívne odlišné časti. Herecké osadenstvo ako v každom Larsovom filme exceluje a ani tu sa nejedná o výnimku. Vyniká najmä Kirsten Dunst. Človek pri sledovaní premýšľa, čo by spravil on, keby nastal koniec a naozaj to nie sú vôbec príjemné myšlienky. Brrr. (29.09.2011)

Asi nejsem na stejný vlně, kterou sjíždí Lars von Trier, tak ten film opravdu nedokážu moc docenit. O první polovině filmu se ani nebudu zmiňovat, ta jako by tam byla navíc a neměla celkem nic společnýho se zbytkem filmu, kdy se hlavní postavy celkem nepřesvědčivě, s výjimkou Charlotte Gainsbourg, snaží smířit s nevyhnutelným. Se zkázou všeho co známe. Jakoby LVT tvrdil, že všechno stejně skončí uplným koncem a je naprosto jedno co se životem uděláme a jak naložíme se svým osudem. LVT se snažil asi až moc přesvědčit o svém vidění konce a bohužel ne moc přesvědčive. Co se mi naopak líbilo? Prvních cca. 5 min a závěrečná scéna. (10.10.2011)

Melancholia, film mierne pripomínajúci Aronofského dielo The Fountain nie je práve najvhodnejší pred tým ako sa uložíte do postele a schováte pod perinu. Chvíľku Vám bude pod perinou dusno budete sa nervózne prevaľovať a rozmýšľať ako z Vás film vysal úplne každý aj ten najmenší dielik energie, ktorý vami prúdil. Hladný, smädný, neschopných spánku ani akejkoľvek činnosti budete premýšľať či tá veľká stále sa približujúca planéta to má vážne namierene priamo na tú našu alebo ju len o chlp minie a my si budeme môcť opäť užívať život na planéte kde je už vlastne všetko prehnité a ponorené do seba. Audiovizuálny orgazmus po, ktorom každý z nás pôjde na záhradu a postaví si magickú jaskyňu. (30.10.2011)

Neuvěřitelný zážitek. Neskutečná příběhová linie skloubena se skvělým hudebním doprovodem a abstraktní dokonalostí Lanse von Triera. Slova těžko hledat, to se musí vidět. 90% (10.11.2011)

Něco na té Melancholii určitě bude, ale určitě to nebude její stopáž. V závěru člověka opět probudí řešení situace kolem blížící se planety, ale 2,5 hodiny je na takto neobvyklý a těžce uchopitelný film příliš. (20.12.2011)

Původně sem se kolem toho chtěl hrozně rozepisovat, ale asi bych to nezvládl... bylo by to dlouhý, bylo by to plný paradoxů, takže nic psat nebudu. Snad jen, že ten film mě fascinoval, kur**sky mě fascinoval a já můžu říct, že Lars von Trier tímhle u mě stoupl hodně vysoko. Ten jeho mysogynismus z toho byl cítit na sto honů :-) (25.12.2011)

Skoro umělecké dílo. Není složité na pochopení, ale na vnímání pocitů. Atmosféra je líčena velmi depresivně, chcete-li melancholicky. Oba příběhy popisují jakoby stav po vysazení antidepresiv. V úvodu jsem si trhal vlasy co to bude za blbost, ale naštěstí jsem se rychle uklidnil a začal si film užívat. Jedni v tom vidí nesmyslnost a druzí smysluPLNOST. Ač se to zdálo jako téměř vyloučené, Melancholia se v mém žebříčku může dostat hodně vysoko. Vracím se a přidávám. :) 8/10 (01.01.2012)

136 min. nenormálne rozťahaných a nudných scén, dialógov a problémov hlavných postáv že až sa to zniesť skutočne nedalo. Film bol tak príšerne nelogický, nudný až na zaspanie a proste nič neriešiaci že až. Tento druh umenia vážne nemusím, miestami to na mňa pôsobilo až gýčovito i keď sa našli aj hodne pekné scény. Celý čas som sa tešil len na záver v ktorom som čakal hlboký umelecký zážitok poetiku a možno aj pochopenie deja (ktorý je nepochopiteľný). Nestalo sa tak, záver sklamal a tým stiahol z môjho hodnotenia tú jednú * spásy. Bohužiaľ, ale už po žiadnom filme od tohto režiséra určite nesiahnem. 30% (19.02.2012)

Po sledování Antichrista jsem měl pocit že mě znásilnili ananasem. A než znovu vidět Melancholii, raději ten ananas. (29.02.2012)

Mno.....čekala bych od toho více, ale bohužel mě film VELMI zklamal! Během filmu jsem usínala a mnohokrát jsem se v ději ztratila, zřejmě to není to pravé ořechové. Na ksychtu jsem měla otisklá písmena z novinového článku, příště až se budu dívat na podobný katastrofický film, položím si pod hlavu polštář. Moje chyba... (05.03.2012)

Lars von Trier opět nezklamal a natočil mistrovské avantgardní dílo hodné obdivu. Ze snímku na mě chvílemi doslova a do písmene dýchala bergmanovská atmosféra. Výborné herecké výkony, výborná zajímavě gradující atmosféra, tak typická pro Trierovy filmy a k tomu úžasný hudební doprovod. Tady není co řešit. (31.08.2012)

Jak mě u Dancer in the dark Trier dostal, tak mě u tohodle zcela unudil... (06.01.2013)

Proste sračka. Neviem presne kde sa vo mne berie toľko negativizmu, ale asi to má na svedomí táto kvázi umelecká zlátanina o ničom. Dlhé zábery na nič, rozmýšľanie o neviem čom, koniec sveta a golfové vozíky. Veď tí ľudia sa tam chovali ako stádo volov. Ale asi proste iba nemám, na toto intelektuálmi vysoko hodnotené hovno, bunky. Ak sa chce ktokoľvek unudiť k smrti a náhodou prežije prvých 8 minút tohto filmu, zvyšné 2 hodiny ho určite dorazia (02.02.2013)

Lars von Trier nikdy nebude mým extra oblíbencem. V tomto filmu aspoň zbytečně netlačí na pilu jako obvykle. Líbilo se mi obsazení a asi poslední půlhodinka s apokalyptickým závěrem stojí za to. (28.03.2013)

Eine kleine Star za boobies Kirsten Dunst, což je v podstatě jediná věc, na kterou sem celej film čekal a kvůli které jsem to nakonec celé dokoukal. Jinak pikačovina klasického Trierovského formátu. (02.07.2013)

Vizuálně krásná, tajemně mystická a místy až dechberoucně snová podívaná, která ale není ani ničím víc. Začátek mé po kráse lačnící oko dočista zhypnotizoval, avšak tím to skončilo. Melancholia krom toho totiž nic jiného nenabídne, je to jen taková krátká procházka po Zemi před blížícím se koncem světa. Inu, čekala jsem víc. (29.01.2014)