Začátky

Takový propletence příběhů a osudů poněkud komplikovaně odvyprávěný. Ale díky tomu se člověk dozví, kdo to ten oliver vlastně je. V podstatě jde o obyčejný film o zcela obyčejných lidech. Režisér zvolil lidský přístup a nikde netlačí na pilu, což je opravdu dobře. Divák může při sledování zapojit mozek a zabývat se hloubkou filmu. Komedie to není v žádném případě. Je to spíše komorní drama. (17.01.2012)

Inteligentní, komorní drama s vynikajícími herci, jako: Ewan McGregor, Christopher Plummer a Mélanie Laurent. Příběh zahraný s obrovským citem. Občas mi zůstává rozum stát nad tím, jak je Ewan McGregor schopný zahrát cokoliv a pokaždé stejně věrohodně a neuměle. Film má klidnou hladinu, na které vás unáší, bez větších výkyvů. Je to krásný životní obraz zachycující originálním způsobem tak neobyčejnou věc, jakou je nepromarněný život s opětovanou láskou. (04.02.2012)

Nedlouho po smrti matky se Oliver (Ewan McGregor) dozvídá od svého otce (Christopher Plummer), že celý život tajil, že je gay. A k tomu všemu je také vážně nemocný, a zbývá mu jen několik měsíců života. Oliver se musí naučit žít s myšlenkou, že svého otce vlastně nikdy pořádně neznal, a navíc jej má brzy ztratit. Potkává ale Annu (Mélanie Laurent), která mu může svojí bezprostředností a upřímností umožnit znovu začít žít... Ačkoliv se mi tento film líbil, a líbil se mi dost, přišlo mi, že mu chybělo více hloubky - ve všem se film klouzal tak po povrchu. Sice to bylo moc hezky umělecky ztvárněné (hlavně se mi moc líbily průpovídky Ew. McGregora), ale přece jen takovýto příběh by ve mně (jako v divákovi) měl vyvolávat více emocí, než jen myšlenku "jo, on to byl docela fajn film". Chválím ale herecké obsazení, i když - opět - čekal bych trochu víc, hlavně Ewan McGregor mi přišel se svými smutky/radostmi trochu nevýrazný. O to víc mne zaujal jak Christopher Plummer, tak hlavně Melánie Laurent, která byla prostě boží... (18.03.2014)

Už dlouho se mi nestalo, že bych měl během sledování filmu takový příjemný pocit, jako při Začátcích. Opravdu nevím, čím to přesně bylo, možná opět skvělým Ewanem, neméně dobrým Christoperem , velmi půvabnou Mélanie a nebo se prostě Miekovi podařilo natočit film, který mě nenudil, byl zajímavý, dojemný, smutný, láskyplný a zanechal ve mě pocit, na který určitě hodně dlouho nezapomenu. (20.07.2014)

„Zůstat sám je velmi snadné“ I banality, podávané s citem, dokážou udělat dojem. Začátky, interiérová freudiánská tragikomedie, formálně ani obsahově nenabízejí nic radikálně nového, přesto působí svěže. Fragmentarizace zacykleného vyprávění, vystihující životní zkušenost v postmoderní době bez začátku a konce, a absence většího dramatu i menšího konfliktu, film odlišuje od přímočařejších, k cíli směřujících vztahových dramat (stejně tak „indie“ look s podzimně melancholickými barevnými tóny). Triviálně nejsou pojímány ani vztahy mezi postavami. Zamrzí jen, vzhledem k autobiografické podstatě scénáře pochopitelné, soustředění veškeré pozornosti k Oliverovi. Ostatní, otec, matka, otcův milenec i nová přítelkyně, jsou v důsledku jenom klíčem k pochopení jeho osobnosti. Pochopení jím samým i námi. Ústředním tématem filmu, od něhož Mills poněkud roztěkaně (ovšem v souladu se zvolenou formou vyprávění) odbíhá k politice, občanské angažovanosti a starým filmům, je možnost, potažmo schopnost sebevyjádření. Po smrti otce, který dlouho nemohl dát najevo svou homosexualitu, se Oliver uzavírá do sebe, namísto toho, aby dal světu na vědomou, že je tady, a že je osamělý (kvůli povaze), smutný (kvůli minulosti a vzpomínkám) a plný obav (kvůli budoucnosti). V tom, aby si nahlas zařval, mu oproti gayům, jejichž hlas byl desetiletí umlčován, brání jen vlastní neschopnost přijmout posun, jenž v jeho životě smrtí otce nastal. Zpátky do světa mluvících (tzn. ne psích) hlav ho – psychoanalytikové, zpozorněte – vytáhne dívka bez hlasu, převlečené v okamžiku prvního setkání za muže (čili je zpočátku jenom náhradou za otce, výplní uvolněného prostoru). Navenek prosté až tuctové sbližování Anny a Olivera se vyhýbá řadě romantickým klišé s rozcházením a opětovným scházením a ve světle dvojnásobně iracionálního vztahu mezi Oliverovou matkou a otcem nastoluje otázky, jimiž se tuctové romance nezdržují. Například tu zcela nejzákladnější – proč 2 lidé zůstávají spolu? Na vztahové rovině je znát, nakolik osobním filmem Začátky pro Millse jsou. Stěžejním slovem je „citlivost“ a význam mu dávají herci. Ewan McGregor, jehož utlumený projev výborně odpovídá Oliverově rozpoložení, tudíž pro jednou padá podezření, že herec svůj part odehrál pod vlivem valia. Veterán Plummer, který si svého „starého teplouše“ užívá stejně jako Mélanie svou půvabnou ochranitelku, o níž můžete vědět všechno, a přesto bude budit dojem kohosi tajuplného. Je tak trochu bytostí z jiného světa, navenek nezatíženou žádnými vážnými starostmi, ale opět se nabízí ona lehce alibistická omluva – Anna slouží výhradně tomu, aby protagonista našel sám sebe, pročež její pečlivější prokreslení není žádoucí. Začátky se dokázaly vyvarovat debilně optimistického, všechno bude v pohodě, všichni jsou šťastní feelingu, přesto a přes určitou nevyrovnanost, zanechávají veskrze příjemný pocit. Pocit, za který se nemusíte stydět. 80% (18.11.2011)