Letní válka

Animefest 2010/// Obsazení 8/10 Děj 9/10 Hudba 9/10 Animace 10/10/// +moderní příběh křížený s japonskou tradicí, příjemná hudba, výborná animace, vtipné a zábavné/// První filmové pokušení na letošním Animefestu a pravděpodobně jedno z těch nejlepších. Film, který má vše (lásku, drama, boj, vtip, emoce) a to vše dává svým divákům. Krásný a veliký příběh, nejen tradičně o lásce, ale i o moderní době a nebezpeční která přináší všemožné virtuální sítě. Přiznám se, že právě ta virtuální stránka na mě byla moc divoká, trošku nepřehledná, ale o to víc fascinující a nikdy dříve neviděná. A naopak reálný svět v sobě skrýval příběh o rodině, její minulosti a přítomnosti, soudržnosti a rozepří mezi postavami a ke konci snahy všech o záchranu celého světa. Parádní a nevšední zážitek podopořen krásnou japonskou animací. A ten potlesk v sále byl velkolepí./// Celkem 90%/// (07.05.2010)

Vlastně až skoro ke konci jsem byl přesvědčen o čtyřech hvězdičkách, pak to ale začalo být až moc shounenoidní (superhrdinské, plné blýskavých efektů a "hustých" explozí) a vlastně "přehnané" v porovnání s tím, čím se to původně jevilo být. Navíc vidina malýho kluka jako "zachránce planety", který se tváří drsně, působí nejchytřejc a je největším nakopávačem zadků na celém (virtuálním) světě tu taky neni zrovna poprvé a vlastně vůbec nepůsobí nijak zajímavě. Ale rozhodně na ten film nechci jenom plivat. Líbila se mi ta jeho "slice of life" část, ten vyvjíející se vztah, důležitost rodiny a její zásady a tradice. Vlastně i ten respekt vůči starší generaci tam hraje určitou roli, prostě: tohle je film o rodině, pojednává o její důležitosti, jednotě a jejích tradicích. Jo, a zbožňoval jsem absenci fan-service. Nevěděl jsem, že se to ještě dělá bez toho (když nepočítám Ghibli). (03.07.2015)

"Vše, co vytvořil člověk, je nedokonalé". ___ Toto anime překvapivě harmonicky spojuje "nespojitelné" – realitu a virtualitu, tradici a modernost, dětství a stáří, život a smrt, válku a mír, společenství a jedince, ženský a mužský svět. Film také spojuje všeobecně známé pojmy – zemi Oz, Star Wars a WarGames i Digimony. Ovšem nejvíce zaujme velký rodinný klan, který se sejde na oslavách devadesátých narozenin babičky, jež je hlavou rodiny. V první polovině filmu je každá rodinná scénka jako haiku – kratičký filmový verš plný přesných postřehů. Co lze u Japonců obdivovat je to, že dokáží vytvořit kawaii věc, aniž by sklouzli do konzumního kýče. Jejích tajemství tkví v tom, že do každé vytvořené věci vloží částečku duše, respektu a lásky. A to dokonce i do Love Machine, kterou je v podstatě Internet. (02.04.2013)

Takhle umí rodinnou zábavu namíchat snad jen Japonci. I přes zbytečná klišé se daří vyždímat z rodinné tématiky podpořené velkými nesnázemi v sociální síti nové generace naprosté maximum. Je to ale hlavně díky interakci postav, chytrým dialogům a humoru. Virtuální šarvátky s nebezpečnou U.I. tu jsou až na druhé koleji. Technika tu navíc není jednoduše odsuzována - její zneužití může být nebezpečné, ale na druhou stranu nás dokáže spojit. Mezilidská komunikace platí ostatně za ústřední téma, což dokazuje i geniální pasáž, ve které babička hlavní hrdinky obvolává rodinu a známé a burcuje je k boji s hroutící se infrastrukturou. Mamoru Hosoda podle mě natočil nejlepší anime film za poslední roky a přebírá tak po Miyazakim trůn nejlepšího japonského vypravěče. (11.03.2010)

Je to sice hezké a neuspěchané (oproti Pokémon-rychlým-střihům, které tolik upřednostnují anime tvůrci) vyprávění režiséra Hosody, které odpovídá klasicky komponovaným obrazům a čistému vyprávění jeho příběhů. Ručně malované scény reálného světa jsou ohromující, zvláště v pečlivě vybraném pozadí, které si získají určitou úroveň pozornosti, ale neobtěžuje natolik, jak je v anime zvykem. Často se to zdá být poctou velkého režiséra Yasujiro Ozu. A to jak vizuálně (pomalé jízdy, rámující velkou skupinu lidů a jejich portrétování), tak tématicky. Ale místy je moc chvalozpěvů na dívku (go, Natsuki!), někdy až moc nerd (go, Kenji!) a někdy až moc důvtipně (go, Great-Grandma!). Druhá polovina filmu, která je zaměřená na hraní na počítači a snahu nalezení nového způsobu vyjádření solidarity, je příliš dlouhá. A celé to je vlastně pohledem na komplikované vztahy v rodině. Škoda jen, že to není tak promyšlené. A co si z toho máme odnést? Utéct od mocné síly internetu, je to moderní Frankensteinovo monstrum. (10.02.2011)