Letní válka

Zpočátku to vypadá jako ten typ anime, který nesnáším - pohádka pro nerdy, ve které hlavnímu hrdinovi-nerdovi spadne do klína jak epická záchrana světa, tak i nejkrásnější dostupná holka a sem tam i nějaká superschopnost. Ono to tak trochu dopadne (bez superschopností), ale je to komplikovanější než se na první pohled zdá. A tady začíná hlavní problém. Je to debilní sci-fi s ještě debilněji vystavěným světem, jenže všechno to je jen metafora pro důležitost pospolitosti rodiny (aneb když rodina drží spolu, dokáže všechno na světě; když má člena, který se od nich odloučil, začne se pomalu rozpadat) a také pro vyrovnání se a (svým způsobem) usmíření s USA a jejich shozením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. A teď jak to brát - jako hloupou sci-fi s echt klišovitým rodinným dramatem na pozadí (SPOILER když nejde vytvořit přirozený konflikt, zabte nejstarší postavu KONEC SPOILERU), nebo jako veskrze pěknou, byť místy bolestně doslovnou (ta paralela s baseballovým zápasem fakt nebyla nutná - ale pobavilo mě, že svět stojí na pokraji apokalypsy a ten zápas jede dál jako by se nic venku nedělo) variaci na poselství větší části disneyovských animáků? Tady se dá jednoznačně opodstatnit pětihvězda i odpad. Já se zase zasekl někde uprostřed, protože zatímco Kenjiho postupné poznávání velké rodiny se mi líbilo svojí (víceméně) civilností, všechny ty vtípky okolo toho a klišovité charaktery hlavních postav, díky jejichž klišé je naprosto jasné jak vše dopadne, jsem bral hůř. A takhle se to střídalo snad u všech částí - souboje v Ozu vypadají skvěle vizuálně, ale je jich zbytečně moc a v závěru tak tvoří přehnané množství zvratů; Kazuma je sice nejzajímavější postava, ale fakt nechápu, proč se tak vyzdvihují jeho reálné kung-fu schopnosti, když je využívá jen v Ozu; část s karetní hrou je sama o sobě epická, ale má patetické vyvrcholení a svět v tomhle případě zachrání kočkoholka; zbytek světa je zde zobrazen stejně jako v amerických blockbusterech - vše stojí na Japonsku a ostatní jsou vidět na pár vteřin jak fandí Natsuki... A já bych mohl pokračovat dál, ale to bych to tu jen podrobně vypisoval. Expresivita scén typická pro anime sice funguje obstojně, takže to silnější dojmy (svým způsobem) zanechá, ale mě to pořád spíš míjelo, než abych si to dokázal upřímně užít. Podobný problém jsem měl i s Dívkou, která skákala časem, takže tu hodnocení nechám totožné. Líbí se mi, co z toho vyleze, ale zpracování ne. Tomu prostě podlehnout nedokážu. Slabé 3* (22.04.2024)

Takhle umí rodinnou zábavu namíchat snad jen Japonci. I přes zbytečná klišé se daří vyždímat z rodinné tématiky podpořené velkými nesnázemi v sociální síti nové generace naprosté maximum. Je to ale hlavně díky interakci postav, chytrým dialogům a humoru. Virtuální šarvátky s nebezpečnou U.I. tu jsou až na druhé koleji. Technika tu navíc není jednoduše odsuzována - její zneužití může být nebezpečné, ale na druhou stranu nás dokáže spojit. Mezilidská komunikace platí ostatně za ústřední téma, což dokazuje i geniální pasáž, ve které babička hlavní hrdinky obvolává rodinu a známé a burcuje je k boji s hroutící se infrastrukturou. Mamoru Hosoda podle mě natočil nejlepší anime film za poslední roky a přebírá tak po Miyazakim trůn nejlepšího japonského vypravěče. (11.03.2010)

Byl to až příliš dobrý film. Postavy a celý příběh mě po zhlédnutí docela odrovnaly, naprosto jsem nevěděl, co mám dělat. Nic mě nezajímalo a nebavilo, dokázal jsem jen sedět a sledovat titulky na konci, byl to konec. Jen jediná věc mě mohla zachránít, zvolil jsem balíček nejvyšší nouze, galactik football. Proti tak promyšlenému a neskutečně vtahujícímu příběhu, který se z minutaý na minutu dramaticky mění, se po zhlédnutí musí bojovat jen tím nejjednoduším, co najdete. Potřeboval jsem něco nenásilného, co mě uvede zpět do reality. To je můj největší strach, strach z vynikajících filmů a tento film byl jeden z těch nejlepších. (pozn. nevím proč, ale Oz mi připadalo jako Boshovo peklo) (28.03.2013)

Možné SPOILERY. Wau!!! Na tento film jsem čekala docela dlouho (no teda spíš na titulky) a konečně jsem se dočkala a teda je to naprostá paráda. Prvních asi 10 minut bylo sice hrozně chaotických, jelo to mega rychlým tempem. Zatímco, já byla ještě někde u chápání, co to je sakra ten svět Oz, oni už mezitím dojeli na venkov. Bylo na mě najednou toho moc.. moc věcí, moc barev, moc informací, ale pak to konečně přestalo jít tím "rychloposuvem" a já si to začala užívat. Musím poznamenat, že japonská kultura je zajímavá a evidentně hodně zakořeněná v tradicích, když i mladá holka se uklání před klukem, protože po něm chce, aby hrál jejího přítele. Líbí se mi jak v těchto anime všichni vždycky ukázkově mění barvy - rudnou, bělají atd.. ale komplet celí a hrozně rychle :) Nechtěla bych být asi na místě Kenji-san/kun (ano donutilo mě to znova si zjistit, kdy se používají.. a tady jsem se setkala s novým pro mě neznámým Natsuki-senpai (pak teda Natsuki-chan, ale s tím už jsem se setkala))... když ho představila babče jako svého budoucího manžela... jeho nechápavě-zděšené "he?" při každém dalším slově svědčilo o všem. To představování rodiny mi přišlo hrozně komické a hlavně mi to připomnělo, když občas vykládám já story o mé: "No a manželka od bratra mojí prababičky..." :D Další bomba scéna? Vyložení mega lodi v rybníčku... ti zůstali nevěřícně stát zatímco je opláchla mohutná vlna i s rybami. Nebo "vsázím moji rodinu." a teď záběr na celou familii napojenou na telefony a připravenou hrát:) A nebo "Dopadne na jadernou elektrárnu? A my jíme oběd?" - "Tak si to babička přála." Mimochodem ta babča byla nejlepší... pravá vůdkyn. Ve filmu je hodně dobře vyobrazena hrozba budoucnosti. Už nyní je řada věcí propojených přes jeden online účet /nejlepším příkladem je asi google - teda co já znám/... tady ukázali rizika, jak to může dopadnout, když se přes to napojí bankovní účty, pracovní činnosti firem, ovládání vodovodního potrubí, vlakových spojů, dopravy.. všechno přes jeden program/systém (nejsu IT expert).. no a když by se do toho pak někdo dostal.. BUUUM.. globální katastrofa. Ovládá vlastně životy všech, veškeré správní orgány, prostě celou planetu. A hrozba umělé inteligence je taky reálná, o tom už byla také natočena řada filmů. Ten témeř konec mi vyhrkl slzy do očí, když se nabídl ten jeden němec, ať si vezme jeho účet a pak všichni ostatní.. btw. takhle zamořený počítač milionem okýnek jsem taky jednou měla.. pusťte někoho k vašemu ntb, ať si přetáhne nějaké soubory na disk.. na co po jednom.. všech 50 naráz:D Ten konec mi přišel dost směšný... ti se tam radují nad sportovním utkáním, zatímco vůbec neví, že jim mohla hrozit smrt, kdyby ten satelit opravdu zasáhnul jadernou elektrárnu. Plný počet 5* (myslím, že o bravůrní animaci se ani bavit nemusím). (17.01.2014)

Summer Wars obsahuje dvě roviny. Ta první se týká zpracování vztahů v rodině, která je oblíbeným tématem Hosody a ani zde nepřekvapí, že se mu ji podařilo zpracovat na výbornou. Tato rovina dominuje během první půlhodiny a nabízí všechny kvality, které od Hosody očekáváme. Pak se ale film přehoupne do roviny sci-fi dystopie, kterou se Hosoda zřejmě snažil pojmenovat problém závislosti lidstva na IT technologiích a umělé inteligenci, snad i upozornit na bezpečnostní riziko jaderných elektráren, ale učinil tak způsobem extrémně hloupým, nebál bych se říci přímo vyloženě nablblým, u nějž neprojde ani to, kdybychom tuto rovinu brali jako zjednodušenou alegorii nebo pohádku. Snímku nelze upřít nápad, stejně jako lze ocenit u Hosody tradičně výbornou hudbu a animátorské hrátky ve světě virtuální reality, ale ten zbytek je jen horko těžko usledovatelná slátanina v čele s Gary Stu hrdinou. Za povedený začátek a jakž takž zdařilý konec, který to předchozí nadělení aspoň trochu kvalitativně pozvedl, dávám velmi slabé 3* a rychle odsud mizím, než si to rozmyslím. (14.05.2021)