Producenti

Pokud vám někdo řekne dvěma třemi větami obsah, pak máte za sebou to nejlepší, co tento film přináší. Opravdu humorných scén či hlášek je v něm velice málo, nejvtipnější jsou pasáže z konkurzu a samotné hry. Škoda, že film nevěnuje více prostoru tomu, jak se hra nastudovávala,a že trochu více nerozvíjí to, jakým způsobem se z ní stal hit. (30.07.2018)

První verze "Producentů", kterou jsem kdy viděl, byla ta z roku 2005. Myslím, že není úplně ono, když člověk vidí prvně remake, ale stejně pak může srovnávat. "Producenti" z roku 2005 jsou klasickým muzikálem, který je švihnut crazy komedií. "Producenti" z roku 2005 nemají msty daleko od crazy komedie, ale pořád je to především satira na to, jak funguje zákulisí vytváření muzikálů, a to se všemi jeho nedostatky a podvody. Max Bialystock získává peníze na svoje špatné hry díky tomu, že uspokojuje bohaté paničky v důchodu, které mu pak podepíší jeho "šečíček", bez něhož nemůže hry produkovat. Právě během jednoho takového uspokojování k němu dorazí Leo Bloom, četní, který mu hodlá udělat pořádek v knihách. A zjistí jednu zajímavou věc. Mohou vydělat obrovské množství peněz na tom, když udělají hru, která bude naprostý propadák. A tak začínají dělat na hře, která se jmenuje "Springtime for Hitler" ("Jaro pro Hitlera"). Věřte tomu, že ústřední melodie vám bude - chtě, nechtě - znít v hlavě ještě nějakou dobu po skončení filmu. Původní "Producenti" nejsou muzikálem v tom pravém smyslu slova. Zpěv se zde objevuje až ve chvíli, kdy se hra nacvičuje, případně když je hra přímo prezentována nejprve velmi nespokojenému publiku. Tam, kde je pro "Producenty" v roce 2005 rozhodující homosexuální pojetí, tam zase Mel Brooks těžil z toho, že 60. léta byly éra hippies a pro film to fungovalo dokonale. Hitler v tomhle provedení byl prostě dokonalý. Mel Brooks nevytvořil film, který je tak plný zvratů, jeho zápletka je přímočará, o to je jednodušší se zaměřit na komediální složku, která zde funguje dokonale. Legendární film, který remake nepotřeboval, ale stalo se. Mnohým divákům asi bude nová verze přijatelnější, ale v jejím provedení vypadá komika jako hloupá groteska. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/11/arbitrage-interview-male-deti-neznamy.html (02.03.2013)

První půlhodina je čistokrevný odpad. Málokdy vídané tlačení na pilu ve snaze přesvědčit diváka, že to, co se před ním odehrává, má být humor, je absolutně marné. Pak se ale všechno zlomí ve chvíli, kdy do příběhu vstoupí postava šíleného nácka-dramatika. Pointa je celkem lehce předvídatelná, ale film naštěstí dospěje ke konci bez návratu k úvodním trapárnám. Aspoň něco se tak podařilo zachránit. -------- V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1968. (01.10.2017)

Neúspěšný divadelní producent Max Bialystock žijící z dávné slávy a hysterický účetní Leo Bloom, dostali výborný nápad zbohatnout na kasovním propadáku. Do party přibrali dětinského nacistu Franze Liebkinda a sekretářku / striptérku Ullu, najali nejhoršího režiséra v New Yorku, excentrického Rogera De Bris, neschopného herce Lorenza St. DuBois a společně nacvičili epický muzikál Springtime for Hitler. Z tohoto námětu Mel Brooks vyprodukoval správně ulítlou šedesátkovou komedii stojící na dialozích, skvělých hereckých výkonech (Zero Mostel ční nad všemi) a perfektně vyvážené směsici sarkasmu a absurdity. Z filmu je cítit "divadelnost" na sto honů, od statické kamery, přes teatrální herecké kreace, až po přísnou oddělenost jednotlivých scén. Není divu, že byl později přepracován na regulérní muzikál, který se dočkal přes 2500 pokračování. (16.12.2011)

Ještě nikdy jsem se nepokusil vytvořit broadwayský propadák, takže jsem si mohl do jedné z alternativních verzí budoucnosti odnést poučení o tom, že ani kombinace debilní scénář - ujetý režisér - atrapy herců, ještě nezaručuje neúspěch. Kdyby při tom Brooks tolik netlačil na pilu přehrávanou teatrálností a místo toho se pozorněji věnoval přednostem i zadnostem poskakující Ully, tak bych šel rozhodně s hodnocením výš. (19.07.2012)