Děti moje

Opět film, který mě utvrdil že letošní nominace Oscarů nebyla nikterak oslnivá. Alexander Payne u mě rozhodně více zabodoval Bokovkou. George Clooney rozhodně dokazuje jak skvělým hercem dokáže být. Je bez debat že Děti moje mají své sdělení a svou hloubku. Ale místy jsem dost nepříjemně při jeho sledování poposedával. Chybělo mi více napínavějších scén. Trošku více tahu na bránu. Jinak zrežírováno a zahráno je to bez debat skvěle. (16.03.2012)

Pozvolné, tísnivých podtónů prosté zamyšlení nad důležitými životními hodnotami, v němž na mne bylo až moc neskrývaných emocí a mezilidského hřání. Z Payneových filmů bezesporu největší Jistota. Stále však důstojné zpracování látky, která by mnohé tvůrce sváděla k (ještě) většímu patetizování. Nadhled si film zachovává ve vztahu k vedlejším postavám, zatímco k těm hlavním je smířlivější, než by si zasloužily. Pochybuji ovšem, že členové Akademie zaujmou stejně cynický postoj... . 70% (10.01.2012)

Popravdě jsem se na The Descendants vrhla víceméně z nudy, aniž bych věděla, oč se jedná. Čekala jsem nějakou komedii o taťkovi, který vezme své pubescentní děti na Havaj a zkrátka to bude jedna z těch průměrných komedií.. takže mě dost překvapilo, že jde o doják. Vtipné byly zřejmě jen situace se Sidem (přítelem starší dcery), jinak mi celá ta věc s nevěrou připadala více méně absurdní (nebo spíše její řešení-"musím mu říct, jak na tom je, aby se s ní stihl rozloučit"). Dojemný příběh s havajskými písničkami a prostředím není úplně dobrá kombinace. V jednu chvíli si představujete, jak tam ležíte na pláži a sluníte se a ve druhou se vám chce brečet. George to vystihl dobře na začátku, neumím si představit, že by se na Havaji stávaly smutné věci, protože je to přece Havaj (ač vím, že je to samozřejmě hloupost). Sem tam nastaly dost vleklé a nudné momenty, takže těch 115 minut se u mě protáhlo asi tak na 300. Takový ten film, co neurazí (no i když soundtrack mě vyloženě obtěžoval!) ani nenadchne a brzy se na něj zapomene. Tři slabší *. (20.06.2012)

Snímka má viacero chýb/nedostatkov, ale spoločnosť dvoch silných osobností (Payne a Clooney) mu dodáva auru niečoho, čo ma bavilo pozerať. Ich spoločný príbeh sa končí tak, ako sa končí. Niečo sa vyriešilo, niečo nie, niečo sa stalo a niečo, čo sa stať malo, sa nestalo. Ale tak to chodí a život ide ďalej. A zrejme teda aj na Havaji. (19.02.2017)

Znázornenie reality po americku. Chápem, ale už nezdieľam, už som vyrástol:). Ale nie, dojímať sa stále dokážem, to tu zakrývať nebudem. Niekedy návnadu zožeriem, niekedy okolo nej len preplávam a neskôr sa po ňu vrátim, niekedy ju vôbec nepotrebujem. Najprv ma odrovnal "Nezabudnuteľný okamžik", potom ma rozkúsalo "Umierajúce zviera" a následne ma dostihli "Následky lásky." Všetky tri tituly vypovedali o prežívaní určitého utrpenia a aj keď by sa na adresu prvých dvoch dalo namietať, že moc tlačili na pílu, tak ma ich vyznenie na rozdiel od Clooneyho havajského zotavovania sa vtedy proste zobralo, nehovoriac o poslednom menovanom klenote od Sorrentina, ktorý patrí do úplne inej ligy a mám ho v tomto zameraní zatiaľ najradšej. O čo sa však pokúšate vy, "Deti moje?" Tváriť sa drsne a pritom byť poslušné, mať veľké reči, ale k ničomu veľkému sa neodhodlať, plávať po hladine, no do hĺbky sa neponoriť? Máte na to právo, stále ste len deti, ale na Oscara si nárok nerobte-nezaslúžite si ho, rovnako ako niekoľko chybne ovenčených predchodzov. Po opustení sály, max. pár dní potom som to mal za varchlaté 3*, ale keď som si dneska vybavil tie príšerné domorodecké pobrumkávania, pajdavého Georgeho a WTF voľbu terapeutky, tak to utnem na 2*. "These kids are not allright as well..." (18.01.2012)