Submarino
Submarino
Submarino
Obsahy(1)
Nick a jeho mladší bratr se protloukají životem poznamenaní nešťastnou událostí v dětství. Nick se právě vrátil z vězení a zdá se, že kromě pití piva a občasné návštěvy posilovny, není nic, co by ho zvlášť zajímalo. Jeho mladší bratr pečuje po smrti své ženy o malého syna, před nímž však skrývá tajemství, které dítě odhalí až smutně snadno. Oba bratři se sejdou na matčině pohřbu, kde se životy všech zúčastněných náhle propojí... Vinterberg působivě vypráví příběh dvou outsiderů z kodaňského předměstí, kteří žijí ze dne na den a snaží se v bezútěšném prostředí přežít; stačí jim „udržet hlavu nad vodou“, k čemuž metaforicky odkazuje název filmu Submarino. Seversky syrové drama se strhujícími hereckými výkony je natočeno s citem pro formu a autentičnost situací, které jen posilují emotivnost snímku.
Ve svém šestém filmu Submarino se Thomas Vinterberg navrátil k tématu dysfunkčních rodinných vztahů obdobně jako ve své předchozí tvorbě: ve snímku Rodinná oslava z roku 1998, vůbec prvním filmu manifestu Dogma 95, který získal ocenění na mnoha mezinárodních festivalech či později v odlehčené podobě v komedii Když se muž vrací domů (2007). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (185)
Po Rodinné oslavě a Honu jsem měl od režiséra Vinterberga jen ta nejvyšší očekávání, což se trochu obrátilo proti mně, protože Submarino se s nimi nemůže porovnávat. To ale neznamená, že by šlo o špatný film, jen prostě není tak výborný. Pořád je to poctivé severské drama se vším, co byste od něho mohli čekat. Příběh 2 bratrů, na kterých se výrazně podepsalo smutné dětství (rámované navíc jedním velkým traumatem) mě bavil, i když se na první pohled může zdát trochu obyčejný. Jednoznačně staví hlavně na hereckých výkonech, proti kterým se nedá říct vůbec nic. Lehké ozvláštnění v podobě oddělení obou linií může někoho i trochu rušit, ale já s ním neměl problém. Zároveň Submarino patří k těm typům snímkům, u kterého má naprosto zásadní podíl na vytvoření atmosféry hudba, v tomto případě na to stačily 2 písničky (magický titulní motiv Fatherless Hill spolu s Hollow Talk, kterou má zas pod kůží každý fanoušek severského seriálového klenotu Most). Symbolický konec se mi také líbil, takže hodnotím solidními 4*. ()
Život je jeden z najťažších. Zničený ho môžte mať aj v takej ekonomicky zabezpečenej krajine, akou je Dánsko. Rodina a vzťahy sú totiž o niečom inom a podliehajú iným zákonitostiam. No a o otázke rodiny v modernej spoločnosti asi aj Vinterbergov film bude. Možno sa scenár zakladá na niekom, koho autor predlohy osobne pozná, alebo vychádza z príbehu, ktorý mu niekto rozprával, pripadá mi, že si toto niekto len tak nevyfabuluje. Film sa venuje obom bratom rovnomerne a vždy im venuje dostatočné množstvo času, neprestiháva medzi ich životmi paralelne po niekoľkých scénach a mne to vyhovovalo. Na pravidlá Dogmy zabudnite, toto je starostlivo naaranžovaný festivalový biják, navyše divácky vďaka postavám a zrozumiteľnosti celkom príťažlivý. ()
Tak to byla slušná severská depka, ačkoliv to aspoň za mě ze začátku vypadalo, že se budu nudit. Z počátku to působilo celkem nezajímavě. Viděli jsem krátký příběh dvou kluků, co se starali o malé dítě, pak došlo k tragické události a najednou sledujeme fousatého pána, co má depky a kompenzuje si to pitím piva, zvedáním činek v posilovně a občasnou felací u sousedky. Pro mě to byla z počátku nudná postava a měl jsem trochu obavu, že celý film budu sledovat stereotypní a život této postavy (nebo nějaké další), která je z něčeho věčně podrážděná a nebudu vědět proč. Pak ale její příběh slušně vygraduje, v tom zajímavém se utne a rovnou se vrhne na vyprávění osudu druhého hlavního hrdiny, který má kluka na krku a zálibu v tvrdých drogách. Jeho dějová linka mi ale přišla daleko zajímavější, svižnější a zároveň i smutnější. Přeci jen když malý kluk najde svého tátu, jak věčně leží sjetý heroinem (nebo jinou drogou, v tomto směru nevím, nemám a nechci mít zkušenosti) na podlaze a nemají co do huby, není to veselý pohled. Celý film sledujeme větší a větší šeď a smutek, je nám postav líto a částečně s nimi soucítíme. A když se náhodou rozsvítí světlo na zamračené obloze, hned ho překryje ještě černější mrak. Takové to je, takový je někdy život a jak se říká, zoufalý lidé dělají zoufalé věci. Někdo může namítat, že tohle téma je ohrané, okoukané. Bezesporu je, ale to si film Submarino skvěle kompenzuje svou tíživou atmosférou a hereckými výkony dvou hlavních mužských postav a i toho menšího kluka. Postavy se chovají realisticky a i když udělají někdy nějakou blbost, kterou vy byste určitě neudělali, mají za tím nějaký cíl, nebo prahnutí po něčem. Vintengerg sice trochu opouští od stylu Dogma95, ale spíše jen po technické stránce (kamera, barvy, hudba...). Tématem a příběhem mu ale věrný zůstává, když tedy pominu fakt, že skáče v příběhu do minulosti a film se neodehrává v reálném čase. Není to podívaná pro každého, asi i pochopím opačné názory, že je to místy zdlouhavé a city jsou uměle vyvolány. Já jsem z toho ale takový pocit neměl a byl jsem spokojený 8/10 ()
Príbeh, ktorý sa vyrovná najdojímavejším spektáklom made in Hollywood. Brnká na (pre mňa) extrémne citlivú strunu a to pravidelne a s intenzitou všetkých akurátne použitých a akurátne učesaných kvílivých songov. Émócie sa ma dotkli len tak akoby a záverečná scéna, ktorá asi mala vyznieť katarzne, mi prišla smiešne trápna. Pán Vinterberg, moja otázka znie: Prečo? na čo? Komu? ()
Matka alkoholička, otec neznámý. Zajímavě vyprávěný příběh se ale věnuje dvěma bratrům, kteří si s nimi pěkného dětství neměli šanci užít. Dospělé bratry bych pojmenoval pan Chlast a pan Fet. Čekal jsem, jestli aspoň v jejich životech přijdou záblesky štěstí, ale bohužel, Submarino je bolestivé a tragické. ()
Reklama