• JimiH
    ****

    Na filmu je sice až příliš znát, že vychází z typicky ženského románu (obzvláště díky typizaci postav i poněkud násilným dějovým zvratům), na druhou stranu dodává Bette Davis své hrdince další rozměr svou bezprostředností a neokoukaností. Pokud dokážete zkousnout sentimentalitu, patetičnost a očividné zjednodušování otázek manželství, rodinných vztahů a rodičovství, můžete vás snímek přinejmenším zaujmout.(25.2.2011)

  • LeoH
    ****

    Děj i chování postav místy podezřele připomínají jisté pasáže ze Saturnina, konkrétně vyprávění tety Kateřiny o Květince Martě nebo něco, na čem by si náramně zgustla Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru. Skutečnost, že jsem byl skoro proti své vůli a navzdory občasným pobaveným úšklebkům opakovaně vtahován a dojímán, ač nejsem americká hospodyňka ze 40. let, se dá vysvětlit snad jedině 1) tím, že kromě srdcervoucího vyprávění, kterak nebohá bohatá holka ke štěstí přišla, jde taky o příběh vnitřního osvobození, kde štěstím není spočinutí v náruči toho pravého (ostatně závěrečné uspořádání věcí má ke klasické červené knihovně hodně daleko), ale nalezení vnitřního smíru se světem a svého místa v něm, a 2) naprostým řemeslným mistrovstvím na všech frontách. Jinak řečeno ultimátní melodrama s přidanou hodnotou, kterému *** dát nemůžu, to byl bych snob a pokrytec.(13.12.2018)

  • NinadeL
    ***

    Now, Voyager sice na první pohled vypadá jako řadové hollywoodské melodrama ze 40. let, někdo by dokonce řekl, že se jedná o červenou knihovnu. Leč ono opravdu nelze propast času smazat bez znalosti kontextu. V Protektorátu jsme sice měli povětšinou s hvězdami typu Bette Davis utrum, ale dnes přece není problém si nastudovat minimálně něco k autorce románové předlohy, že. Čili Olive Higgins Prouty se proslavila dramatem Stella Dallas (1923), příběhem, který inspiroval divadelní i filmové adaptace (včetně jedné moderní s Bette Midler). Dále v letech 1931 až 1951 psala pentalogii tzv. Vale novels, z nichž je Now, Voyager třetí částí. V práci Proutyové bývá tradičně oceňován důraz na psychoterapii, kterou odvozovala z vlastní zkušenosti. Proutyová byla také osobností, která výrazně ovlivnila Sylvii Plathovou a pokud si toto všechno dáme dohromady, je nám posléze i výsledný film srozumitelnější. Nenechme se mást obalem.(15.9.2019)

  • Flego
    ****

    Snímok operuje s viacerými žánrami, kým sa jeden udomácni, nastúpi druhý. Melodráma sa tak snúbi s romantikou a psychologickou drámou, dokonca som na začiatku myslel, že príde aj k temnému thrilleru ( to však len preto, že som o filme nič nevedel ). Prerod Bette Davis z ušliapnutej dievčiny k sebavedomej žene je obdivuhodný a divák je celý čas na jej strane. Ako protipól je jej despotická matka Gladys Cooper, za svoje úlohy si obe určite zaslúžia uznanie. K hlbokému zážitku prispieva aj silná hudba Maxa Steinera. A pochopiteľne, aj tá kúzelná samozrejmosť s akou si Paul Henreid pripáli dve cigarety a jednu podá Bette Davis...(25.1.2020)

  • Anderton
    ****

    Film o tej kráse, ktorá nie je viditeľná na vašej tvári, ale ktorá z vás cez tú tvár môže vyžarovať. Nie je to však ľahké, mnohí vám budú klásť klacky po nohy a ak je to náhodou vaša matka, o to bude ťažšie sa vzchopiť. Film priamo šitý na mieru Bette Davis a spoliehajúci sa na jej herecké schopnosti a schopnosť precítiť postavu tak, ako si vyžaduje. Tento film je návod pre menej sebavedomých ľudí, ako sa so situáciou vysporiadať. V tom je jeho nadčasovosť aj po mnohých desaťročiach. I keď vtedy boli ľudia k sebe milší, muži boli galantní a ženy to oceňovali. Dnes to máme ťažšie.(8.10.2015)

  • - Snímek byl natočen na motivy stejnojmenného románu Olive Higgins Proutyho. (Hans.)

  • - Cyklus Vale Novels nikdy do češtiny přeložen nebyl. Nicméně v originále patří mezi nejoblíbenějších knihy Olive Higgins Prouty: The White Fawn (1931), Lisa Vale (1938), Now, Voyager (1941), Home Port (1947) a Fabia (1951). (NinadeL)

  • - Veta "Oh, Jerry, don't let's ask for the moon. We have the stars." sa v roku 2005 umiestnila na 46. mieste najlepších filmových hlášok podľa Amerického filmového inštitútu. (MikO_NR_1909)