Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mařenka Berková, hodná dceruška z dobré rodiny, se má na příkaz otce provdat za pilného bankovního úředníka, kterého však nemiluje. Jediný, kdo jí rozumí, je babička. V její společnosti se Mařenka seznámí s okouzlujícím pianistou. Při dostaveníčku v zimní zahradě si mladík ponechá jako zástavu lásky její rukavičku… Představitelka Mařenky Nataša Gollová patřila k největším hvězdám českého filmového nebe 30. a 40. let. Jako statistka se mihla ve filmu Martina Friče Kantor Ideál (1932), první velkou roli jí nabídl Miroslav Josef Krňanský v titulní postavě filmu Bezdětná (1935). Hvězdou první velikosti se stala díky Fričovým filmů Kristian a Eva tropí hlouposti (1939). Hlavní roli si zahrála i v romantickém filmu Rukavička, kterou podle filmové povídky Václava Řezáče "Milostná bloudění" natočil režisér Jan Alfréd Holman v roce 1941. Titulní píseň "Rukavička" složil Jiří Srnka a nazpíval ji Otomar Korbelář, představitel hlavní mužské role. Snímek má i dokumentární hodnotu – hraje zde Česká filharmonie řízená Karlem Šejnou a Orchestr FOK, který diriguje Otakar Pařík. Klavírní sóla hráli Josef Páleníček a Otakar Haša. (Česká televize)

(více)

Recenze (35)

Véronique 

všechny recenze uživatele

Ano, 4 hvězdičky. Ne úplné, ale přeci, ... Tento film má pro mě neopakovatelnou atmosféru. Už jen spojení Šlemrová - Gollová jako babička a vnučka... I pointa filmu je podařená, zápletka je sice naivní, ale milá. Délka filmu by mohla být kratší, na druhou stranu film nudně nepůsobí. Za zmínku stojí povedené exteriéry či hudba. ()

rivah 

všechny recenze uživatele

Výborná kamera Václava Hanuše od prvních záběrů rozpohybuje prostředí a navozuje dojem modernity, bohužel dojem dlouho nevydrží, když příběh sklouzne do dobových kolejí romantického příběhu lásky. Noblesní Vlasta Fabianová (tehdy 29 letá) zde jako zralá femme fatale (teprve 29 letá!) suverénně vládne scéně.(Tři a půl hvězdičky). ()

Reklama

lucascus 

všechny recenze uživatele

Korbelář skvělý, Fabiánová perfektní femme fatale (připomíná mi zde Glázrovou ve filmu "Tanečnice"), ovšem Gollová zde přehrává - čím dál, tím víc si začínám myslet, že se ji opravdu povedly jen dva filmy, a to "Eva tropí hlouposti" a "Hotel Modrá hvězda" - jinde buďto přehrává, nebo ji prostě role nesedla. Ovšem zde je na vině především velmi prostý až naivní scénář, už samotný fakt, že nadaný klavírista potřebuje dámskou rukavičku jako talisman, bez kterého se při hraní neobejde, je přinejmenším fetišistický a kdoví co ještě. Ne, ne, v roce 1941 se točily lepší filmy. ()

blackrain 

všechny recenze uživatele

Jedna ztracená rukavička a kolik toho natropila. I když ono by se to stalo i bez ní. Pořád jsem si myslela, že si Otomar Korbelář chtěl jenom s Natašou Gollovou pohrát a pak ji jen tak odkopnout, přece jenom se kolem něj motala ta šantánová vyhaslá hvězda znuděná životem, která nevěděla jak se sebou naložit. Růžena Šlemrová zahrála svůj standard. Opět hrála dámu. Tedy roli, která ji sedí nejvíce. Otomar Korbelář v roli milovníka působil trošku frajerský a tak nějak nedůveryhodně. Mám ho mnohem raději v jiných rolích. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Malá něžná rukavička zbloudilá, vůní svojí na Vás mi tu vzpomíná, stín Váš je tu se mnou, v tmu se dívám, Vám ruku jemnou v duchu líbám. Variace na filmový kýč, kterým se původní Řezáčova literární předloha opravdu pyšnila, byla naštěstí včas proměněna ve velký příběh dvou lidí hledajících lásku a štěstí, ve filmový román s nebanálním osudem. Řezáč, který se tehdy potýkal s řadou existenčních nejistot, nalezl po dlouholetém působení v úřednických funkcích definitivní útočiště v pražských Lidových novinách, kam počátkem čtyřicátých let nastoupil jako redaktor. Mezitím, aby se uživil, přispíval do společenských rubrik prestižních ženských časopisů povídkami, v nichž sledoval kromě jiného také důsledky neobvyklých milostných vzplanutí. V Rukavičce jde především o zásadní dramatický konflikt v rodině despotického bankéře Berky, v jehož středu stojí plachá a introvertní Mařenka v podání Nataši Gollové. Ta si zde s úspěchem zopakovala svou proměnu v moderní dívku jiskřící temperamentem, jakou již předtím absolvovala coby Kristianova Mařenka ve Fričově stejnojmenném filmu. U Otomara Korbeláře zase vítězí jeho uhrančivý, charismatický vzhled i odhodlání, s nímž chce dosáhnout vlastní nezávislosti, navzdory všemu a všem. Šmrnc této melodramatické hříčce dodávají i ostatní zúčastnění – Fabianová jako okouzlující i spalující femme fatale, Šlemrová v roli chápající bábinky, Kreuzmann v obvyklé šarži prohnaného intrikána i mnozí v epizodních figurkách, za všechny snad stačí připomenout Ference Futuristu, komika se stále překvapující originalitou. A samozřejmě, královna pražské módy Hana Podolská, která se tu, jako už ostatně mnohokrát předtím, propůjčila k nenápadné propagaci svých nejnovějších dámských modelů a doplňků. Rukavička je v každém ohledu moderní, civilní film, který si i přes drobná scénáristická klopýtnutí drží vkusnou úroveň a společně s hlavními protagonisty míří i do hříchem zavánějícího světa kankánových tanečnic a svůdných pohledů. A je také ohromující vzpourou proti konvencím a lidské ješitnosti. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (6)

  • Nataša Gollová ve filmu zpívá, ale na plátně jí hlas propůjčila Míla Spazierová - Hezká. (Kulmon)
  • Otomar Korbelář ve filmu nechtěl vůbec hrát, neboť se mu zdál dost "laciný". Nakonec na naléhání režiséra Holmanna svolil, ale později toho litoval a na režiséra si stěžoval, že hercům neudílí pokyny a ve skutečnost tak film režíroval kameraman Václav Hanuš. (Kulmon)
  • Nataša Gollová se zde setkává s milovníkem Františkem Vnoučkem, se kterým se krátce předtím rozešla ve skutečném životě. Několik let spolu žili, ale nikdy spolu nespali, protože Vnouček byl homosexuál, ale Nataše se to zdráhal přiznat, taky opilec, k čemuž se přiznávat nemusel, protože to na něm bylo dost vidět. (Kulmon)

Reklama

Reklama