poster

Musíme si promluvit o Kevinovi

  • Velká Británie

    We Need to Talk About Kevin

  • Slovensko

    Musíme si pohovoriť o Kevinovi

Drama / Thriller

Velká Británie / USA, 2011, 112 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Vančura
    ***

    Mé hodnocení výrazně komplikuje skutečnost, že film je adaptací předlohy, s níž nejsem obeznámen. Nezbývá tak než se jen domýšlet, k jakým posunům oproti románu zde asi došlo. FIlm jsem měl dlouho v hlavě vágně zaškatulkován jako komedii, protože mi jeho titul strašně asociuje mou oblíbenou scénu ze Sám doma, kde vystresovaná matka dojde v letadle k uvědomění, že zapomněli na Kevina. Tenhle Kevin je ale úplně jiná káva - a s komedií nemá nic společného, naopak mě až zaskočilo, jak temný a depresivní film to je. Rád bych napsal, že mě emočně minul, ale není to tak úplně pravda - filmu se rozhodně podařilo vyvolat ve mně neuvěřitelně silnou averzi k titulní postavě - jaké odporné monstrum, jaký nesnesitelný fracek, jaký kardinální omyl přírody a koncentrace nepochopitelné zlovolnosti! Mladičký Ezra Miller je v roli Kevina naprosto démonický a jeho postavu jsem z hloubi duše nenáviděl. O to víc mě štve, že film po mém soudu jeho děsivý čin nijak nevysvětluje - resp. že ho možná ukazuje tak, že žádný smysl mít nemusí, a o to víc je frustrující. Když jsem se každopádně dozvěděl, o čem ten film skutečně je, v duchu jsem tiše zajásal, protože mi přišlo výborné natočit film z druhé strany - ukázat, co prožívá rodič dítěte, které má na svědomí několik lidských životů. To se podle mě filmu podařilo ukázat velice pěkně, a Tilda Swinton je v roli Kevinovy nešťastné matky herecky zcela excelentní. Jiná věc je, že kromě prudkého odporu k titulní postavě Kevina ve mně film nic moc jiného nevyvolal - děj mě moc nebavil, ty věčné retrospektivní prostřihy mě stále znejisťovaly ohledně toho, zda zrovna sleduji současnost nebo minulost, a celé mi to přišlo jako taková divácky celkem nepříjemná záležitost, která je ve své bezútěšnosti dost depresivní a zneklidňující. Samotný závěr mě pak vyloženě rozladil - myslím, že přivádět na svět takovéto filmy hraničí s čistým sadismem na divácích, kterým to nic moc nedá - není tady žádný závan optimismu, žádná naděje, katarze, nezapomenutelný příběh nebo cokoli takového - je tu jen jeden nepravděpodobný příběh o kuriózní mateřské lásce, z níž je člověku v duši jen truchlivo. Za sebe tedy říkám, že podruhé bych se tomuto filmu ochotně vyhnul.(19.9.2015)

  • zablaga
    **

    Knihu som nečítala, čiže hodnotím len film. Film, z ktorého som teda mala naozaj zmiešané pocity. Hoc zaujímavo natočený, bez hlbšej pointy, respektíve takej, ktorú som absolútne nepochopila. Kevin je zloba. Prečo? neviem..ako sa to stalo neviem..Ale má to zapôsobiť na vaše city a máte sa po tomto filme asi cítiť zmätene. To funguje. Ale takto si ja dobrý film nepredstavujem.(19.2.2013)

  • Jellini
    odpad!

    Co mě celou dobu napadalo: příšerný a hnusný estetismus. Film naprosto bez hloubky. Nevypovídá to o ničem. Postavy jsou hloupé a divné, naprosto nepochopitelné. Herecké výkony s kolíkem v prdeli. Kamera ze všech možných i nemožných úhlů. Kameramanské cvičení. Jeden efekt za druhým. Český Řehořek. Nevím, z čeho plyne tak často v komentářích zmiňovaná "depka". Žádná pravda, žádná realita, žádný dotek. Film mimo tuto planetu.(24.4.2012)

  • Matty
    ****

    Malé děti jsou děsivé. Nejen na Hallooween. Drama skotské režisérky Lynne Ramsayové je vlastně „jenom“ vyhrocenější verzí amerických rodinných filmů o problémové mládeži. Neopouští klasické situace typu „změna prostředí mu prospěje“, ale dovádí je do extrémů hraničících s alegorií, jejíž vyznění je ovšem diametrálně odlišné než v chlácholivých titulech tohoto typu. (Škoda, že nebyl rozvinut potenciál výstupů z fikce, projevující se například během scény v restauraci, kdy Kevin nelítostně vystihne klišé podobných „sbližujících“ rozhovorů.) Abstraktní prostor rodiny nevytváří pocit bezpečí a jistoty, Eva naopak netuší, co od svého vlastního dítěte čekat. Synovo chování nedokáže odhadnout, což vede k jejímu vnitřnímu neklidu, působivě zachycenému impresionistickými záběry na pomezí filmové avantgardy, i ke vnějšímu neklidu jejího okolí. Protagonistka se společenské šikaně, teroru podobně systematickému, jakému musela čelit ze strany Kevina, brání pasivním pokáním. Pokorné přijetí údělu nachází opodstatnění díky zakomponované křesťanské symbolice (kristovská poloha hned v úvodu, jméno Eva), přesto mi přístup „utrpení vykoupené utrpením“ přijde vůči hrdince velmi krutý. Zneklidňující a bolestivý je pro ni viditelně již porod. Mateřství ji připravuje o soukromí, možnost seberealizace i přízeň manžela, který je poněkud ploše vykreslen jako absolutně nechápavý a nečinný element, vytvářející pouhé zdání harmonie. Film bez uhýbání tvrdí, že syn je pro Evu jako zaschlá krev. Špína, kterou nedokáže smýt, vtírává připomínka hříchu tělesného aktu, který zde má čistě reprodukční funkci (po obou scénách pohlavního styku následuje těhotenství). Film je vinou svého ostentativního negativismu nepřesvědčivý jako realistické drama, jako antikoncepce však svůj účel plní bezchybně. 80% Zajímavé komentáře: mcb, DavidS., pezz(18.3.2012)

  • Kmotr
    *****

    Stejně jako kniha má i film své kvality, díky kterým se zážitek ze zhlédnutí stane nezapomenutelným. Psychologický thriller, který předkládá dva směrodatné pohledy na zakořeněné zlo a celou škálu různorodých názorů na mladistvé vrahy, odpovědnost, rodinné zázemí, vyrovnání se se ztrátou a odpovědností za činy své i svých dětí. Zaujmout dokáže klaustrofobická atmosféra plná strachu, úzkosti, sebekázně a nenávisti. Režisér Lynne Ramsay se vypořádal s knižní předlohou, která je částečně vyprávěna pomocí dopisů a nahradil jí skvělou prací s chronologií stěžejních událostí příběhu. We Need to Talk About Kevin nadchne milovníky knižních adaptací, ale i ty, kteří knihu Lionel Shriver v knihovně nemají.http://www.indiefilm.cz/2012/03/20/musime-si-promluvit-o-kevinovi/(8.1.2012)

  • - Film vychází ze stejnojmenné knihy Američana Lionela Shrivera. Kniha vyšla skrze Counterpoint Press v roce 2003 a v roce 2008 se jí díky stanici BBC Radio 4 dostalo první adaptace - rozhlasové, která byla rozvedena do několika 10-15minutových epizod. (Conspi)

  • - Norská premiéra filmu byla posunuta z původního termínu, kterým byl podzim 2011, až na jaro 2012 kvůli teroristickému útoku z 22. července 2011, kdy Anders Breivik zaútočil na tábor Svazu dělnické mládeže a zastřelil 69 lidí. (Morien)

  • - Eva se v supermarketu schovává u plechovek, na jejichž etiketách je nápis "Rajčatová polévka mamky Ramsayové". To odkazuje na příjmení režisérky filmu. (Morien)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace