Musíme si promluvit o Kevinovi

Stejně jako kniha má i film své kvality, díky kterým se zážitek ze zhlédnutí stane nezapomenutelným. Psychologický thriller, který předkládá dva směrodatné pohledy na zakořeněné zlo a celou škálu různorodých názorů na mladistvé vrahy, odpovědnost, rodinné zázemí, vyrovnání se se ztrátou a odpovědností za činy své i svých dětí. Zaujmout dokáže klaustrofobická atmosféra plná strachu, úzkosti, sebekázně a nenávisti. Režisér Lynne Ramsay se vypořádal s knižní předlohou, která je částečně vyprávěna pomocí dopisů a nahradil jí skvělou prací s chronologií stěžejních událostí příběhu. We Need to Talk About Kevin nadchne milovníky knižních adaptací, ale i ty, kteří knihu Lionel Shriver v knihovně nemají.http://www.indiefilm.cz/2012/03/20/musime-si-promluvit-o-kevinovi/ (08.01.2012)

Netuším prečo, ale "Kevinovo" správanie ma nijak mimoriadne nezasiahlo. Je to zrejme tým, že dnešný svet je plný takýchto "detí", nezaradených v spoločnosti, ktoré sú z "neznámeho" dôvodu neovládateľné, neprispôsobivé, neochotné, ktorým z očí doslova "kuká" zlo. Taktiež som spočiatku priveľmi nedokázal súcitiť s matkou, ktorá to rozhodne s týmto vypočítavým "parchantom" nemala ľahké. Omnoho viac ma zaujali reakcie okolia, ktoré sú s môjho pohľadu, nie celkom oprávnené. Som totiž v domnení, že nie vždy môže rodič za charakter osobnosti vlastného dieťaťa. Proste sa len narodil "zlý jedinec", ktorý sa rozhodol že to pár členom rodiny, či okoliu, napriek snahe rodičov vo výchove, "pekne osolí". Určite aj vy poznáte rodiny, kde rodičia urobili pre svoje dieťa všetko, no napriek tomu je ich syn - kokot. Rovnako ako Kevin ... Za záver nemožno inak, iba prihodiť jednu ☆ navyše. (22.07.2015)

Přichází Kevin! Jsou charakterové rysy vrozené, nebo je utváří zkušenosti? Nakolik vše ovlivňuje ambivalentní vztah matky k mateřství? Snadné se ptát, těžko najít odpovědi. Když rozmetat „americký rodinný optimismus“, tak ať to stojí za to.. Rajčatový festival, kečup, marmeláda, cákance barvy, digitální číslice. Zrození. Násilí. Symbolikou protkaná psychologická nálož a s minimálním množstvím krve asi „nejčervenější“ film, co znám. Velmi silné v jednotlivostech (jen namátkou sbíječka vs. pláč, jizva jako symbol citového vydírání, zákaz sběru šípů), jako celek pevně postavené na kající se Tildě Swinton. „Why?“ - „I used to think I knew. Now I'm not so sure…“ (21.08.2017)

Toto bol len slabučký, a navyše trápny, odvar masakru na Columbinskej stredne škole a s lukom a šípmy. To by vôbec nemuselo byť zlé, keby som nejakým spôsobom aspoň vytušil, prečo a ako sa stalo z Kevina monštrum. Takto mi to prišlo iba, že ho vyvrhla ako Satana, ktorý sa až prehnane choval ako blbec! (21.12.2011)

Na Tildu s očima mimozemšťana jsem vždy trpěla, už od mé oblíbené "Pláže" - a znovu nezklamala, nenapadá mě žádná z hereček, jež by zvládla lépe tuto těžce zkoušenou matku. A nebyla sama, kdo hrál, až mrazilo, potkat Ezru Millera, instinktivně uskočím, stejně tak výborná (ve smyslu napřesdržku) byla obě jeho mladší vydání. Co se týká snímku samotného, mám neodbytný pocit nevyřčených základních kamenů, na kterých se začal stavět Kevinův charakter, vysílám na desítky "proč" a vrací se mi většinou jen vlastní ozvěna. Byla počátkem nenávisti (a zároveň i zvláštně zvrácené lásky) k matce její poporodní deprese, nebo už odmítání dítěte v zárodečné fázi z důvodu ukončení kariéry? Což takhle "škoda každé rány, která padne vedle"? Každopádně by "sedly", přinejmenším v případech naschválů provázených číhavými pohledy, u výsměchů pod křídly otcovy ochrany, při ďábelských proměnách vedoucích k ještě větší nadvládě podělanýho zmetka nad celou rodinou. Možná už bylo vše rozhodnuto geny či psychickou poruchou, stejně si však dovolím tvrdit, že důslednost a jednotnost rodičů by mohla zmírnit i za posledně jmenovaných podmínek otřesné následky Kevinových děsivých činů. Koho zlatíčko Kevin neodradí od rodičovství, měl by si pamatovat alespoň některé varovné signály patologického chování a v zájmu přežití včas kontaktovat jeden z dětských výchovných ústavů - postaru polepšovnu, dítko pak plynule přejde do nápravného zařízení za mnohem méně závažnou činnost, takže má šanci skončit jako slušný člověk mnohem vyšší, než v kruhu milující rodiny. (21.04.2012)