Největší z Čechů

Ano, i u nás se pořád točí kvalitní filmy. Škoda, že většinové publikum je nedokáže ocenit (nebo je to dobře?). Film o tom, jak se ztrácí iluze a jak je tvůrčí iniciativa a kreativita zašlapávána konzumem a s tím spojenou nabídkou/poptávkou. Kdo chce točit, musí se zaprodat a tím "ponížit" sám sebe... (01.06.2011)

První polovinu filmu jsem nevěřícně kroutila hlavou s takovým podivným úsměvem na rtech, druhou polovinu filmu jsem nevěřícně kroutila hlavou s takovým nevysvětlitelným smutkem v očích. ___ Lidé a jejich bizarnost. Lidé a jejich schopnosti. Lidé a jejich hodinky s vodotryskem - činnosti, dovednosti, které jsou absolutně irelevantní pro přežití v přírodě. Snad kromě umění protáhnout se malou dírou, utáhnout velký náklad a nacpat se v tučných časech pro časy hubené. Nakonec jsme svědky toho, že lidé asi skutečně mají blahobytný život, protože můžou realizovat i ty nejpodivnější zájmy. Přesto snaha o dosažení nejvyššího místa je svou podstatou bytostní a přírodní. A tato snaha i po těch tisíciletích civilizace nebo přesněji s jejich přispěním dodatečným tlakem civilizační konkurence je natolik silná, že jsme ochotní udělat cokoliv za pomocí čehokoliv, abychom nějak šplhli. Z čeho ta potřebnost vyplívá? Antropolog Mnislav Zelený Atapana bez okolků říká: "Být úspěšný, být slavný, být dobrý, být chytrý. To je to oč tu běží? Ale proč? Aby byl muž viděn, aby se o něm vědělo, aby získal větší prestiž, větší pole působnosti, větší imaginární teritorium pro svoji pohlavní aktivitu. Aby mohl šířit své sémě, své geny. Vše ostatní je totiž pomíjivé. ... Politika, kultura, výchova, etika, ekonomika jsou pouze naše konvenční a společenské hry, které by měly vést k původnímu cíli. Mnohdy tento cíl je už tak zastřen, že se ztrácí v nedohlednu a zastupují jej jiné aktivity." A publicista Vlastimil Marek, který tyto jiné aktivity nazývá civilizační omítkou, oprávněně dodává, že i pro ženy platí totéž - "základním pudem a hnací silou je rozmnožit se, tedy urvat nejsilnější spermie." (odkaz na články: http://www.caminos.cz/mnislav-zeleny-atapana-boj-o-vaginy-nebo-prijdou-sikmooci-mravenci // http://blog.baraka.cz/2010/12/skrabani-epi-a-ge-neticke-omitky/ ). Je nutné k tomu ovšem dodat, že civilizační "omítka" dnes natolik zesílila, že se stala samostatnou entitou, která lidem často zaměňuje nejen sexualitu, ale i vztahy k jiným lidem, to jest věci, záliby a činnosti jsou pro lidi příliš často jediným smyslem života. Skutečně největším. ___ Pro mne nejlepší český film poslední doby. (18.07.2011)

Až vám budou žvatlat něco o sondě do života nezávislých filmařů, tak jim normálně vymrdejte prdel. Sedláček nic takovýho nenatočil a vy na to probůh nechoďte. Běžte ale na komedii, bez přesahů, bez hloubek. Přímou a údernou jako amatérský boxer při sexu. Hlavní zbraní je zde hraní, divadelní herci prokázali svůj vysoký standart, i když na zápis do Guinessovky to není. Kritika ubohosti a zbytečnosti lidí v (české) společnosti tentokráte vyobrazena opět sympaticky neubrečeně a humorem netroškovským, nicméně posměšně a arogantně. (29.08.2010)

Nečekal jsem, že by mě film mohl bavit. Pod samotným nápadem a obsahem filmu jsem si totiž vůbec nedokázal představit, co mám od filmu čekat. Režisér Robert Sedláček mně ale po shlédnutí dokázal, že je předním současným českým režisérem, na jehož filmy se začínám pravidelně těšit. Už po druhé mi totiž ukázal, že umí...a snad jako jediný v současnosti...natočit naprosto přirozenou, lidskou komedii plnou lidských omylů, nesnází a životů tak přirozeně, jako to bylo v komediích za komančů. A co víc...dokáže to originálně a s vtipem tak přirozeným a nenuceným, že ty jeho filmy snad brzo začnu i milovat. A co je na tom nejlepší...že ty jeho filmy nejsou na jedno shlédnutí. To tu potvrdí i lidi, kteří film hodnotili průměrně. A to je podle mě, na český film, hodně co říct. (14.06.2011)

Udělat z nás Čechů (v přímém přenosu) idioty, na to už nestačí pouze samotný talent, ale člověk (na to) musí mít taky pořádné koule. Tohle je tragikomedie s velkým T, navíc řádně šmrcnutá prvky absurdna. Příběh snímku začíná ve chvíli, kdy je režisér odmítnut (pokolikáté už?!) se svým snímkem( že by lehká autobiografie a (satirická) reflexe současného podhoubí českého filmového průmyslu a stavu (v) naší společnosti, navíc řádně říznutá fikcí....?!) a tak kývne na nabídku jisté (Pelhřimovské) agentury, natočit snímek o „Největším z Čechů“. Tj. světových (resp. českých) rekordmanech. Přičemž obory jsou to (v drtivém počtu případů) roztodivné (čti bizarní) napříč celým spektrem, které si (ne)dovedete představit. Největší síla tohoto snímku spočívá právě v pohledu samotného režiséra (Sedláčka) na tyto lidi. Snaží? se je ukázat jako (ne)obyčejné lidi, kteří pouze propadli svému koníčku (to doslova) a stali se tak oběťmi své posedlosti, ale zároveň jsou ty situace tak absurdní, že sám režisér (vynikající J. Plesl) a s ním i samotný divák nejednou propadá v hlasitý smích.... (Ovšem pozor, pokud byste náhodou nabyli (mylného) dojmu, že R. Sedláček nenávidí lidi, tak jste se.... vlastně trefili. Jak ostatně „sám“ říká „Nesnáším lidi, ale mám rád člověka“. Že v tom není (nevidíte) rozdíl?! Je a zásadní!). .... A moje(i) „number one“? Jednoznačně Igor CHmela a jeho zapálený vazač pšenice. Hned v těsném závěsu je to potom „amatérský (kašnový) pivo-potapěč“ Marek Taclík. Nicméně i samotný filmový štáb jsou lidé z masa a kostí (potýkající se se svými osobními problémy), takže je na samotném divákově posouzení, zda Ti „šílení“ jsou místní rekordmani nebo Ti za kamerou, mikrofonem..... Jedinou výhradu k tomuto snímku vidím v určité roztříštěnosti (rozkolísanosti) a potom je to zejména (samozřejmě) fakt, že když už se někdo rozhodne natočit (pseudo)dokument o „Největším Čechovi“ a opomene toho NEJvětšího, je to neomluvitelné (čti neodpustitelné). ANO, tušíte zcela správně, na moje dveře nikdo nezazvonil resp. nezabouchal. A v čem, že já vynikám (jsem nejlepší)? Ve všem! A pokud by to snad nebylo (z tohoto komentáře) dostatečně patrné, ke všemu jsem ještě neskonale skromný a nechybí mi ani potřebná pokora. Protože jak říká („pan teoretik“ J. Csaplár) bez pokory a srdíčka to nejde. Nicméně v jedné věci přeci jenom vynikám nejvíc (námět pro tebe R. Sedláčku). V ochočení a následném vytrénování lučních kobylek. Dávám vám.... Tiumene, v sedle s J. Váňou, rok (max dva) a vítěz Velké pardubické se bude po delším čase (konečně) měnit. Co říci závěrem? Tady nelze jinak! Kuli, kuli, kuli..... 77,7% (24.04.2012)