Kokuhaku

JE OPRAVDU ŽIVOT KAŽDÉHO TAK VZÁCNÝ?..... /// Máte rádi monology a štve vás zákon na ochranu mladistvích? Fascinují vás dětské zrůdy (byť geniální) a nenápadní (ještě geniálnější) vykonavatelé pomsty? Pak vám tenhle ve zpovědích vyprávěný příběh o tom, jak Dr. M. Sakuramiyami změnil několika studentům život (no... ona to byla spíš jeho krev..) zřejmě neudělá ZE ŽIVOTA PEKLO, ale radost. Netradičně pojaté vyprávění o vývoji událostí v jedné třídě nedojímá a jen lehce jitří emoce. Suše vypráví o upřímně krutých i morbidních dětech, které jsou nakonec jen ubohé a hloupé. A když uslyšíte - MLASK – ten zvuk, když zmizí něco co milujete, zjistíte, že vyrovnat se dá nejen s AIDS, ale i se ztrátou dcery. Jen je třeba najít způsob, jak toho dosáhnout. A pak ten zvuk může znít trochu jako – BUM - .... výborně paní učitelko! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nechystám se číst knížku od Kanae Minato. 2.) Zajímá mě, jaké jsou děti japonských školách. 3.) Chci vidět zabít malou holčičku. 4.) Zítra se ve škole bude číst slohová práce na téma ,,Život“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (08.04.2011)

Pro mě nejlepší film z Japonska co jsem kdy viděl. Skvěle zkomponované spojení příběhů několika lidí do jednoho hlavního děje, jaké jsem neviděl v žádném jiném filmu. Nejdřív vidíte film pohledem jedné osoby a všechno vám přijde jasné a relativně jednoznačné. Potom ale to samé vidíte z pohledu někoho jiného a dojdou vám všechny motivy a okolnosti toho, proč jednal tak, jak jednal. Ve finále se pravděpodobně zamyslíte nad tím, jak jsou pravda a spravedlnost a jednosměrný pohled na ně relativními pojmy a jaké okolnosti mohou člověka vést k určitým činům. Navíc je všechno úžasně ztvárněno tak, že jednotlivé příběhy navíc pozvolna doplňují děj, takže se vůbec nenudíte a film vás zcela pohltí. Pro mě naprostá bomba, nenapadá mě co vytknout. 100%. (02.10.2012)

V prvé řadě výjimečný zážitek. Vizuální skvost, pastva pro oči i pro uši. Umělecké a silné. Je si však nutno přiznat, že vrchol filmu opravdu nastává po půl hodině filmu. Tahle první část je naprosto geniální a post-rockový podkres dělá s emocemi divy. Poté se rozjíždí thrillerové drama, nad kterým kdyby podržel ruku Park Chan-wook, nebylo se tu o čem bavit. Takhle si počkáte na závěrečné minuty, které vás možná roztrhají na kusy, každopádně ve vás zanechají pocit, že to vlastně i tak byl dokonalý film. Opravdu nevšední zážitek. 9/10 (29.11.2012)

Velmi tezovité dějově i obrazově, ale možná právě díky tomu se to tak moc trefuje. Výsledek je intenzivní thriller, který se stupňuje každým dalším obrazem. Něco jako kdyby chladný odstup Davida Finchera spojil síly s "občanskou brutalitou" Šiona Sona. Je kupodivu, že režisérovi bylo tehdy už 50, srší to energií nadšeného debutanta, míněno v nejlepším slova smyslu. Sice to považuju spíš za velmi povedenou hru na efekt než sondu do života nebo pevné filmové dílo, ale ten efekt je takřka maximální. (07.07.2017)

Tak dlouho jsem se vyhýbal japonským filmům až jsem na to doplatil! Kokuhaku je z mého hlediska nejlepší film na téma POMSTA. Tak důkladnou a propracovanou pomstu jsem již dlouho nespatřil. Každé slovo, každá věta, každý dialog byl jako puzzle, postupem času se všechny díly skládačky seskupí a po složení vyjde najevo nádherný a unikátní celek. V případě Kokuhaku to byla excelentně propracovaná pomsta, která byla velice emotivní až deprimující-nervy drásající. (31.05.2013)