Kokuhaku

Naprosto masakrální snímek o výstřednosti japonské společnosti, konkrétně o brutalitě tamní mládeže. Film zachycuje ústřední téma (vina vs. pomsta) s výpovědí několika postav z jejich úhlů pohledů a odkrytím jejich osudů. Je hodně na co koukat, ať už jde velmi zajímavé vizuální zpracování či překvapivě se vyvíjející děj. Od první minuty budete budete valit bulvy na jeden wtf moment za druhým. Pokud máte rádi nemainstreamové a netradiční věci, tohle vás dostane na prdel! (09.01.2013)

Po dvaceti minutách budete mít tu čest s perfektním krátkometrážním filmem a po sto šesti s celovečerním klenotem. Promyšlené drama z japonského školního dvora, vrhá stín na okoukané filmy americké střední. Cestou za pomstou se nemusí nutně vydávat muž mstící svou milovanou, či mafián proti svému gangu. Tentokrát je pomsta konána v ženském stylu...důmyslném, bez násilí a slitování. Příběh má promyšlenou kostru na kterou je navěšena řada flashbacků a několik úhlů pohledu. Vizuál filmu přivádí rozkoš pomocí zpomalených záběrů, chladných exteriérů, nevlídného počasí, optických klamů, řady ostrých detailů a hudby, která doprovází dlouhé scény plné emocí. Režisér Kiraware Matsuko pokračuje ve své autorské tvorbě, pravda, místy trochu ulítlé, ale tentokrát to drží stejně pevně pohromadě jako v případě Matsuko no isshô. (03.10.2011)

Tak dlouho jsem se vyhýbal japonským filmům až jsem na to doplatil! Kokuhaku je z mého hlediska nejlepší film na téma POMSTA. Tak důkladnou a propracovanou pomstu jsem již dlouho nespatřil. Každé slovo, každá věta, každý dialog byl jako puzzle, postupem času se všechny díly skládačky seskupí a po složení vyjde najevo nádherný a unikátní celek. V případě Kokuhaku to byla excelentně propracovaná pomsta, která byla velice emotivní až deprimující-nervy drásající. (31.05.2013)

Tak takový filmový zážitek jaký jsem zažil u tohoto filmu, jsem opravdu dlouho nepocítil. Jeden z nejlepších filmů co sem v poslední době viděl. Člověk jen zíral s otevřenou pusou a hltal a hltal a když už si člověk myslí, že ví jak to skončí, nemá pravdu. Opět se potvrdilo, že asijská kinematografie má hodně co nabídnout. (12.11.2015)

Překombinovaná výstřednost na téma pomsta, s přisvorkovanou zprávou o stavu společnosti. Tahle stupňovaná vyšinutost v mátožném provedení má i svoje silné momenty, ty však přehlušuje urputná snaha o extrém, maskovaná lyrickými intermezzy a rozjímavými popěvky. Na mě má ovšem japonská mordýřská poetika i emoční natřásání opačný dopad, než jaký si Tecuja Nakašima představoval. Viděno v rámci Season Challenge Tour, týden s japonskými režiséry. (16.09.2015)