14-sai no haha

Příběh o dívce, která se rozhodne ve čtrnácti zodpovědně pečovat o dítě, jenž nezodpovědně zplodí. 14 Sai no Haha dále ukazuje reakci rodiny, blízkých přátel, okolí a psychický růst mladičké matky, která se vypořádává s předsudky jiných lidí. Občas nepřiměřené a nepřirozené tlačení na city, ale jinak jeden z těch lidštějších příběhů. Jediné co mi tu vyloženě chybělo, tak propracovanější znázorňování Mikiných pocitů. ■ Skladba, která hrála po celý čas seriálu je jedna z nejkrásnějších instrumentálních skladeb, které jsem slyšel. (14.06.2015)

Japonská společnost je jeden velký paradox. Konzervatismus a potlačování individuality na straně jedné, povolený sexuální styk už od 13. let na straně druhé. I když pro japonské právo nepředstavuje mateřství ve 13. letech problém, pro japonskou společnost ano. Seriál se snaží ukázat, jak moc japonské mladé matky nemají na růžích ustláno. Téma zajímavé, zpracování dobré, ale jako celek to bohužel funguje jen několik dílů. Seriál po pár dílech ztrácí dech, divák nemusí být ani královna ze Sáby a stejně předem ví, jak to celé dopadne. (13.10.2019)

Není to dokonalé, ale 4* dát nechci. Seriál, po kterém se člověk stane trochu menším cynikem. Moc se mi líbil soundrack. Miki je jako postava nádherná. Neporovnával bych ale ji a ostatními - Miki je taková, protože "musí" - bez ní by to nefungovalo. Ostatní mohou být méně výrazní (čímž neříkám, že všichni jsou - například postavu doktorky jsem miloval), nejednoznační, arogantní, ba dokonce zbabělí, ale nevadí, protože všichni na mě i se svými slabostmi působili jako skuteční lidé. Pro mě třetí asijský seriál/film s tématem velmi mladé dívky, jež se neplánovaně má stát matkou - a potřetí jinak - možná dokonce nejlépe. Mladí lidé zde nejsou "taženi láskou" - nemusí za každou cenu jednat uvědoměle a zodpovědně - má logiku, že jsou nejistí, dělají chyby a teprve se učí. Velmi realisticky je zde vidět negativní reakce konzervativní japonské společnosti. U nás bychom si řekli, že to bude méně tvrdé, na druhou stranu buďme realisté - jen trochu méně. Ost: https://www.youtube.com/watch?v=-Dw7HndrllU Viděno vpodstatě na jeden zátah. Japonskou civilnost mám moc rád. A myslím, že u tohoto seriálu je docela rozhodující, jestli máte zkušenost s rodičovstvím. (02.07.2015)

Rodinné drama s dost neobvyklým příběhem jež diváka vede k mnoha zamyšlením. Co se týče všech postav, některé se zdařily velmi, jiné méně, to samé lze konstatovat o celém dění k němuž jsem si musel vypěstovat přístup. Upřímně mne to z počátku nějak extrémně nechytlo (asi jako většina japonské seriálové tvorby), ale závěr zejména kolem porodu už byl fakt hustej. Sice musela logika jít občas stranou, ale tak už to v seriálech bývá. Celkově jde o působivé pojednání nejen na téma vztahu společnosti k odchýlení se od normálu, její krutosti i nepochopení, šoku ze situace, snaze "problém" odsunout aby nebyl vidět, s nemalou dávkou emocí k tomu. (21.03.2020)

Mám ráda tyhle japonské civilní příběhy, které se oprostí od jejich obvyklého pitvoření. A ze začátku jsem byla docela nadšená, i když je pro mě japonská mentalita pořád nepochopitelná. Jenže tři díly před koncem najednou seriálu došel dech. Ve chvíli, kdy mělo všechno gradovat, nastoupila nebetyčná nuda a pro Japonce typické mentorování postoupilo na vyšší úroveň. Já se začala nudit a celkový dojem se odebral do kopru. Je to škoda, protože jednotlivé postavy jsou napsané i zahrané skvěle. A to včetně mladičkých hlavních hrdinů. Co ale musím vyzvednout, byly úvodní titulky, málokdy jim věnuji pozornost, ale tady byly udělané skvěle. Stylizovat herce v hlavních rolích do embryonálních poloh bylo naprosto geniální. Času věnovanému tomuto dílku nelituji, ale repríza asi nehrozí. Jednou stačilo. (16.02.2015)