Modré z neba
Režie:
Eva BorušovičováKamera:
Dodo ŠimončičHudba:
Ivan KrálHrají:
Slávka Halčáková, Emília Vášáryová, Zita Kabátová, Milan Mikulčík, János Bán, Jan Kačer, František Kovár, Juraj Nvota, Aleš Votava, Tomáš Votava, László SzabóObsahy(1)
Hrdinkami tragikomického příběhu ze současnosti jsou tři ženy – dcera (S. Halčáková), matka (E. Vášáryová) a babička (Z. Kabátová). Ve starém domě na okraji venkovského městečka musí denně řešit problémy svého dobrovolného i nuceného soužití. Ubližují si, aniž by si chtěly ubližovat. Přece by nejradši jedna druhé snesly modré z nebe. Všechny tři touží po štěstí, každá si je představuje podle svého temperamentu a míry životní zkušenosti. Všechny tři touží po mužích, kteří sice procházejí jejich životem, ale zanechávají stopy, které se dlouho hojí – bývalý manžel a otec rodiny (J. Kačer), bratr a strýček alkoholik (F. Kovár) či dceřin přítel (M. Mikulčík). Pořád se ale čeká na toho pravého. Do života trojice však nakonec překvapivě vstupuje sympatický neznámý (J. Bán)… (Česká televize)
(více)Recenze (25)
Tři ženské v jednom baráku, navíc umělecky zaměřené, to nemůže vyústit v normální film. Zita Kabátová hraje tradičně stárnoucí herečku, babičku. Jde jí to náramně. Emília Vašáryová je tu v pětapadesáti ještě pořád pohledná dáma. Jsme svědky dosti potrhlých situací, které nedávají mnoho smyslu, ale výstup to má jasný. Život se musí žít i kdyby nás moc nebavil. Nálev je sladkokyselý, takže optimismus střídá deprese a naopak. Hudba Ivana Krále film skvěle podbarvuje a dávám za ni hvězdu navíc. Osobně mám rád tenhle film kvůli druhé polovině, která je syrová a neúprosná. Slovenské nezávislé léto. 85% ()
Jeden z najlepsich porevulocnych slovenskych filmov, to mi nikto nevezme. Skvele trio hereciek, predstavujuce tri generacie ktore si navzajom lezu na nervy a zaroven jedna druhu potrebuju, dialogy na popukanie ("Co je to?" "To je dazd, paci sa Ti?" "Nie." "Hm, tak si ho vezmi..."), Janos Ban a Slavkine PRSIA! ()
Nejhorší byly ty snové sekvence, kde tři hlavní ženské postavy byly oblečeny celé v bílém, pokaždé na různých místech a celé to mělo symbolizovat zřejmě život, i čáp tam musel být přítomen. Kýč jak bič! Celkově to působí pouze jako nějaká změť obrazů, chtěné poetiky a očividné symboliky. Bohužel to nefunguje jak by mělo. Zita Kabátová jako nejstarší žena podává suverénní výkon, Emília Vašáryová jako prostřední je v každém záběru okouzlující a s přehledem strčí všechny do kapsy, bohužel nejmladší Slávka Halčáková mě to celé svou amatérštinou kazila a nic nepomohlo, že ukázala i svoje mohutné dudy. Holt poetika je ta tam, věřím, že kdyby se režie ujal třeba Karel Kachyňa nebo Martin Šulík, dostalo by to úplně jiný šmrnc. ()
Keď je na duši ťažko babičke, tak plače a zje pri tom dva broskyňové kompóty. Keď je na duši ťažko mame, tak ona už neplače, ale iba žehlí a zje pri tom dva broskyňové kompóty. A ma keď je ťažko, tak já nič nerobím, já iba zjem broskyňové kompóty. Jeden příliš velký, příliš malý dům a v něm tři ženy, které si lezou stejnou měrou na nervy, ale kdyby mohly, tak by jedna druhé modré z nebe snesly. Podzim života v každé z těch žen tkví, v jiné formě, s jiným pohledem na svět. Generace za generací snaží se být jiná než ta předchozí, ale ve výsledku se stejně rády navrací tam, kde je jim nejlépe - do teplé náruče svým maminek. Herecké souznění, melancholická hudba z pera Ivana Krále, kamera s nádechem babích dní a příběh, který se bez jediného zaškobrtnutí přelévá z absurdní komediálnosti do skličující deprese, až nakonec ulehne ke spánku s příjemnou nostalgií na srdci i v duši. K takovým filmům se budu vždy ráda vracet. ()
Zas dalsi krasny dokaz toho, ze vysiny 60. rokov su definitivne tatam aj so svojimi kultovymi filmami /Kladivo na Carodejnice ..../ a jedine, co slovenska porevolucna tvorba dokaze vyplodit, je PORIADNY HNOJ. Modre z neba nech sluzi ako krasny priklad. Len do rozboru tohoto sa nepustam, lebo na filmovej databaze sa podla mna nepatri rozoberat fyzikalno -chemicke vlastnosti hnoja. Hroza za 5 %. ()
Reklama