Modré z nebe

Keď je na duši ťažko babičke, tak plače a zje pri tom dva broskyňové kompóty. Keď je na duši ťažko mame, tak ona už neplače, ale iba žehlí a zje pri tom dva broskyňové kompóty. A ma keď je ťažko, tak já nič nerobím, já iba zjem broskyňové kompóty. Jeden příliš velký, příliš malý dům a v něm tři ženy, které si lezou stejnou měrou na nervy, ale kdyby mohly, tak by jedna druhé modré z nebe snesly. Podzim života v každé z těch žen tkví, v jiné formě, s jiným pohledem na svět. Generace za generací snaží se být jiná než ta předchozí, ale ve výsledku se stejně rády navrací tam, kde je jim nejlépe - do teplé náruče svým maminek. Herecké souznění, melancholická hudba z pera Ivana Krále, kamera s nádechem babích dní a příběh, který se bez jediného zaškobrtnutí přelévá z absurdní komediálnosti do skličující deprese, až nakonec ulehne ke spánku s příjemnou nostalgií na srdci i v duši. K takovým filmům se budu vždy ráda vracet. (21.05.2021)

Typicky slovenská představa o uměleckém filmu. Vezmeme tři ujeté postavy, které se chovají hystericky a bez jakékoliv logiky, zasadíme je do nějakého dějiště, vypreparovaného z konkrétního času a prostoru, děj vynecháme, ten není důležitý...a co ještě ? Jo, nějaké snové vize. A máme to. Autorky obšlehly Šulíkovu Zahradu a ani se nezačervenaly. K dovršení všeho režisérka do hlavních rolí obsadí herečky, které spolu neladí a každá hraje úplně jiným stylem. Vedle prvorepublikového zastaralého hereckého stylu Kabátové tu stojí křečovitost a netalentovanost Halčákové, a do třetice jediná slušná herečka Vašáryová, která ovšem zase působí dost nejistě. Sledování výkonů prvních dvou je utrpení. Třeba scéna, kdy Halčáková "spontánně" skáče po zahradě, je příšerná. A Kabátová, když se pouští do nějakých větších akcí, třeba do zpěvu, tak je rovněž k nevydržení. No a režie, bez smyslu pro poezii, to jen dorazila. Klady ? Dlouhá scéna, v níž Halčáková ukazuje prsa. Ta jsou za pět hvězdiček. (14.09.2009)

Eva Borušovičová začala vo veľkom filme práve týmto príbehom a treba uznať, že to nebol zlý počin. Snaha o sondu do životy troch generácií žien, ktoré spolu žijú vo veľkom dome, sa vydarila, ale zjavne chýbal režisérky trochu odstup, azda to možno pripísať jej veku. Herecky je film nadpriemerný, muži hrajú druhé husle a sú len do počtu. Prekvapil krásny jesenný vizuál. (13.03.2021)

Tři ženské v jednom baráku, navíc umělecky zaměřené, to nemůže vyústit v normální film. Zita Kabátová hraje tradičně stárnoucí herečku, babičku. Jde jí to náramně. Emília Vašáryová je tu v pětapadesáti ještě pořád pohledná dáma. Jsme svědky dosti potrhlých situací, které nedávají mnoho smyslu, ale výstup to má jasný. Život se musí žít i kdyby nás moc nebavil. Nálev je sladkokyselý, takže optimismus střídá deprese a naopak. Hudba Ivana Krále film skvěle podbarvuje a dávám za ni hvězdu navíc. Osobně mám rád tenhle film kvůli druhé polovině, která je syrová a neúprosná. Slovenské nezávislé léto. 85% (10.02.2016)

Nejhorší byly ty snové sekvence, kde tři hlavní ženské postavy byly oblečeny celé v bílém, pokaždé na různých místech a celé to mělo symbolizovat zřejmě život, i čáp tam musel být přítomen. Kýč jak bič! Celkově to působí pouze jako nějaká změť obrazů, chtěné poetiky a očividné symboliky. Bohužel to nefunguje jak by mělo. Zita Kabátová jako nejstarší žena podává suverénní výkon, Emília Vašáryová jako prostřední je v každém záběru okouzlující a s přehledem strčí všechny do kapsy, bohužel nejmladší Slávka Halčáková mě to celé svou amatérštinou kazila a nic nepomohlo, že ukázala i svoje mohutné dudy. Holt poetika je ta tam, věřím, že kdyby se režie ujal třeba Karel Kachyňa nebo Martin Šulík, dostalo by to úplně jiný šmrnc. (16.08.2022)