Modré z neba
Režie:
Eva BorušovičováKamera:
Dodo ŠimončičHudba:
Ivan KrálHrají:
Slávka Halčáková, Emília Vášáryová, Zita Kabátová, Milan Mikulčík, János Bán, Jan Kačer, František Kovár, Juraj Nvota, Aleš Votava, Tomáš Votava, László SzabóObsahy(1)
Hrdinkami tragikomického příběhu ze současnosti jsou tři ženy – dcera (S. Halčáková), matka (E. Vášáryová) a babička (Z. Kabátová). Ve starém domě na okraji venkovského městečka musí denně řešit problémy svého dobrovolného i nuceného soužití. Ubližují si, aniž by si chtěly ubližovat. Přece by nejradši jedna druhé snesly modré z nebe. Všechny tři touží po štěstí, každá si je představuje podle svého temperamentu a míry životní zkušenosti. Všechny tři touží po mužích, kteří sice procházejí jejich životem, ale zanechávají stopy, které se dlouho hojí – bývalý manžel a otec rodiny (J. Kačer), bratr a strýček alkoholik (F. Kovár) či dceřin přítel (M. Mikulčík). Pořád se ale čeká na toho pravého. Do života trojice však nakonec překvapivě vstupuje sympatický neznámý (J. Bán)… (Česká televize)
(více)Recenze (25)
Tři různé generace a každá jiná a přeci vlastně naprosto stejné. Dvě herecké legendy, Emília Vašáryová a Zita Kabátová, se potkaly s mladou Slávkou Halčákovou a docela k sobě pasovaly. Všechny touží po štěstí, ale tak nějak po svém. Spojení různých hereček, vykreslení složitostí jejich osobností a vzájemného soužití, kdy se hádají, aby si pak řekli, že se stejně mají rády, se mi líbilo. Stejně jako prostředí zvolené k natáčení. Zaujala mě i hudba. Mezigenerační dialog fungoval a dohromady dal zajímavou mozaiku. ()
Typicky slovenská představa o uměleckém filmu. Vezmeme tři ujeté postavy, které se chovají hystericky a bez jakékoliv logiky, zasadíme je do nějakého dějiště, vypreparovaného z konkrétního času a prostoru, děj vynecháme, ten není důležitý...a co ještě ? Jo, nějaké snové vize. A máme to. Autorky obšlehly Šulíkovu Zahradu a ani se nezačervenaly. K dovršení všeho režisérka do hlavních rolí obsadí herečky, které spolu neladí a každá hraje úplně jiným stylem. Vedle prvorepublikového zastaralého hereckého stylu Kabátové tu stojí křečovitost a netalentovanost Halčákové, a do třetice jediná slušná herečka Vašáryová, která ovšem zase působí dost nejistě. Sledování výkonů prvních dvou je utrpení. Třeba scéna, kdy Halčáková "spontánně" skáče po zahradě, je příšerná. A Kabátová, když se pouští do nějakých větších akcí, třeba do zpěvu, tak je rovněž k nevydržení. No a režie, bez smyslu pro poezii, to jen dorazila. Klady ? Dlouhá scéna, v níž Halčáková ukazuje prsa. Ta jsou za pět hvězdiček. ()
Poetický film s troma generáciami žien v jednom dome, bez stáleho mužského dozoru a s jedným živým bocianom. Nič pre mňa a mám pocit, že film vznikol len na to, aby Slávka mohla ukázať svoju dokonalosť, kým je dokonalá. Ale to je možno len môj pohľad na film, lebo nič iné ako erotické fotenie na kope uhlia som si nezapamätal. –––– Doprdele, himlhergot, krucinál! ()
Zas dalsi krasny dokaz toho, ze vysiny 60. rokov su definitivne tatam aj so svojimi kultovymi filmami /Kladivo na Carodejnice ..../ a jedine, co slovenska porevolucna tvorba dokaze vyplodit, je PORIADNY HNOJ. Modre z neba nech sluzi ako krasny priklad. Len do rozboru tohoto sa nepustam, lebo na filmovej databaze sa podla mna nepatri rozoberat fyzikalno -chemicke vlastnosti hnoja. Hroza za 5 %. ()
Keď je na duši ťažko babičke, tak plače a zje pri tom dva broskyňové kompóty. Keď je na duši ťažko mame, tak ona už neplače, ale iba žehlí a zje pri tom dva broskyňové kompóty. A ma keď je ťažko, tak já nič nerobím, já iba zjem broskyňové kompóty. Jeden příliš velký, příliš malý dům a v něm tři ženy, které si lezou stejnou měrou na nervy, ale kdyby mohly, tak by jedna druhé modré z nebe snesly. Podzim života v každé z těch žen tkví, v jiné formě, s jiným pohledem na svět. Generace za generací snaží se být jiná než ta předchozí, ale ve výsledku se stejně rády navrací tam, kde je jim nejlépe - do teplé náruče svým maminek. Herecké souznění, melancholická hudba z pera Ivana Krále, kamera s nádechem babích dní a příběh, který se bez jediného zaškobrtnutí přelévá z absurdní komediálnosti do skličující deprese, až nakonec ulehne ke spánku s příjemnou nostalgií na srdci i v duši. K takovým filmům se budu vždy ráda vracet. ()
Reklama