Nastala chyba při přehrávání videa.
  • rikitiki
    ****

    Film je spíš jen rámečkem, do kterého je zasazená divukrásná a hvězdná Rita Hayworth. Většina peripetií je pouze naznačených, příběh se soustředí na ústřední vztah drásavé, spalující lásky, která se ale opět odehrává pod povrchem navenek předstíraných emocí. KOUSEK DĚJE Problémy s nacisty, monopolem za účelem ovládnutí světa, hráčským doupětem - to vše si musí divák domýšlet. Především ale nevíme vůbec nic o minulosti hlavní dvojice a o jejich vztahu před tím, než se znovu setkají ve filmu. Rozešli se před dlouhou dobou nebo jen krátce před začátkem příběhu? Proč? Kdo z nich k tomu dal impuls? Nevíme a ani se nedozvíme. ____ Krátce po zhlédnutí mi to vadilo, a tak jsem film ohodnotila jako průměr. Jenomže ani do druhého dne jsem nad tou vášnivou nenávistí mezi Glennem Fordem a Ritou Hayworthovu nepřestala přemýšlet. Jsou filmy, které mají zajímavější příběh a napínavější zápletku, jenomže tenhle má kouzlo. A není to jenom Ritina bujná kštice a vábivé pohyby, kdy jí stačí svléknout rukavičku a vybičuje představivost víc, než kdyby se jiná herečka svlékla do naha. I Glenn Ford, který tak nádherně trpí a přitom to téměř nedává najevo, bere za srdce. ____ Zvedám hodnocení na čtyři a ráda se do baru v Buenos Aires znovu podívám. /14. 7. 14./(14.7.2014)

  • LeoH
    ****

    Velkolepá love story, jakým se nejvíc dařilo ve 40. a 50. letech, už ne tak naivní jako většina těch předválečných a ještě ne tak explicitní, popř. cynická, jako většina těch z pozdějších dob. Blízká příbuzná Casablanky – stejné prostředí nablýskaného podniku v závětří světa, stejné základní rozložení sil v milostném trojúhelníku, poháněném ovšem podstatně méně ušlechtilými vášněmi. Temné stránky milostného citu vykreslené bez zbytečného vysvětlování, s nádechem tajemství, kupodivu ne zas tak vzdáleného sebedestruktivnímu mystériu okolo jisté Laury Palmerové. K tomu jen náznakově vyprávěná, ale ne ošizená kriminální linka a (na noirovku) nečekaně odlehčené zakončení – za mě velmi doporučeníhodný kousek.(3.3.2015)

  • poz3n
    ****

    Tak a je to tady. Už taky miluju, co dělá s těma vlasama. Stačilo pár vteřin a Rita je pro mě tou nejosudovější femme fatale, do které bych se stačil zamilovat bez mrknutí oka stejně rychle, jako snad každá mužská postava ve filmu. Nicméně je třeba říct, že samotný film by byl bez Rity poloviční. Scénář je chvílemi zajímavý, ale jindy je jen takovou podivnou patlanicí, přičemž hlavní hrdina na mě působil spíš jako nějaký klučina od vedle. Takhle se ale asi ke Gildě přistupovat nesmí. Je to prostě taková jednohubka, noirové cinefilní porno. 7/10(26.11.2016)

  • zette
    ****

    Rita Hayworth si zaslouzi jen slova chvaly a uznani, femme fatale jako ze sna. Je jen malo filmu, ktere tak vyrazne ovlivni zena, jako v Gilde. Vyborne jsou vsak vsechny postavy a herecke vykony. Cely film provazi prijemne tajemno, kdy se chce clovek dopatrat k nejakym souvislostem z minulosti Johnnyho a Gildy. Ale jak oba hrdinove zmini: "dnes jsem se narodil/narodila", minulost nam zustane utajena. Fantasticka Gilda, vyborne herecke vykony, slusne prostredi, bohuzel jen prumerny scenar a na noirovku malo napeti.(29.6.2012)

  • Jara.Cimrman.jr
    ****

    "Žena a hra, to nejde dohromady." No to určitě nejde, ale já jsem byl zpočátku přesvědčen, že půjde o podvodné hraní, pak zase o německé patenty, ale nakonec z toho vylezla love story krásné dračice Gildy a šarmantního křupana Johnnyho. Dýchlo to na mne kouzlem starého dobrého Hollywoodu, což mne potěšilo a navíc mě pořád bavil holič a filozof Pio, jehož hláškovací nálada byla nakažlivá.(10.5.2016)

  • - Melodramatický noir s pesničkovými číslami získal kultový status vďaka pamätnej prerušenej strip-show v podaní Rity Hayworthovej. Jej hlas bol pri speve nadabovaný Anitou Ellis, inšpiráciou pre lascívne čierne saténové šaty bol portrét Virginie Gautreau od Johna Singera Sargenta z roku 1884. (MIMIC)

  • - Ve scéně, kdy se Rita vrací zpět do Argentiny od Toma plácne Johnnyho přes obě tváře. Ve skutečnosti mu zlomila dva zuby a Glenn Ford držel dokud se scéna nenatočila. (Kulmon)

  • - Pier Paolo Pasolini vo svojej autobiografickej próze "Amado mio" z roku 1948 popisuje návštevu kina, v ktorom hrali Gildu. Názov prózy je totožný s názvom jednej piesne z filmu. Pasolini si všíma napr. "krátkozraký pohľad" či "božsky milú nevýraznosť" hviezdy. (MIMIC)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace