Skomírající detektiv (S04E02)

Definitivně a neoddiskutovatelně samoúčelný konstrukt zvratů. Hlavně aby si fanoušci zaplesali nad tím, jak moc je to všechno chytré. A ono se opravdu zdá, že Moffat s Gatissem se buď smějí jejich zprzněným nárokům, nebo maskují tvůrčí krizi. Lying Detective rozhazuje jednu vějičku za druhou v přemíru složitém ději naplněném odkazy pro nenasytné Cumberbitches a maskuje to, že původní motivace postav, tak jak vzejdou z poskládaného příběhu, vlastně absolutně postrádají smysl. Tvůrci jenom potřebují dostat diváka do stavu mysli "nic není nemožné", což je vlastně perfektní alibismus. A člověk se skoro nechá zmást, protože ono to všechno pořád vypadá moc dobře, dokonce líp než kdy dřív - dynamika strhne, herci jsou přesvědčiví, technická stránka je brilantní a Sherlock má dokonce emoce... Ale pro co? Ono je někdy lepší proti namachrovanýmu válečníkovi se spoustou skills s šavlí vytáhnout pistoli jako Indiana Jones a poslat ho do hajzlu. (10.01.2017)

Ano, trochu se to zvedlo, minimálně proto, že už se neřeší pouze halucinace a Mary. I když halucinace se taky řešily dost. Jenom nechápu, proč musí být ty poslední díly Sherlocka tak strašně překombinované? Já už, jako divák, celý díl až do konce nevěřím ničemu, protože všechno je nakonec úplně jinak. Jednou se to zdůvodní zdrogováním, pak zas převlekama, lidi vstávají z mrtvých atd. Vždyť by bylo daleko osudovější, mít na konci jen jedno jediné odhalení pravdy a ne deset, které celý děj vždycky převrátí úplně naruby. Myslím, že zjednodušení na původní dávku první série by bylo údernější a efektnější... Jinak je to tak na 2 a půl hvězdičky - SPOILERY! opět se řeší hlavně vztahy, ačkoli tu byl potenciál dobrého záporáka, případy vražd ani nebyly vidět, a podezření postavené na tom, že někdo něco řekl, je tedy docela směšné. Hlavně, když Sherlock neměl ani jediný důkaz toho, že Smith kohokoli zabil, bylo při nejmenším zvláštní, že na to jen tak z ničeho nic přišel. Možná místo převleků a podobných hovadin, by se mohli Moffat s Gatissem příště zaměřit na pořádné a důkladné osvětlení případu. Ale chápu, párovat postavy je asi jednodušší a zábavnější. KONEC SPOILERU Musím ale opět vyzdvihnout krásný vizuál, výborný střih, dobré filmařské nápady. A především - skvělý herecký výkon Benedicta Cumberbatche, zřejmě úplně nejlepší za celý seriál, který v Sherlockovi poprvé úplně zastínil jako vždy citlivý, civilní výkon Martina Freemana. Kvůli němu klidně půl hvězdičky na hodnocení přidám. (08.01.2017)

Na Sherlockovi bylo super, jak to genialni mysleni ozvlastnovalo dost povedomy fikcni svet a relativne bezne kriminalni namety. Vice ci mene soukrome problemy (tj. zasazovani Sherlocka do zavedenych schemat spolecenskych situaci) staly jako dumyslny motiv v pozadi hry s ocekavanimi spojenymi na jedne strane s detektivkou jako takovou a na druhe strane s klasickymi doylovskymi pribehy. Proto byla tak sokujici posledni epizoda s Moriartym, protoze najednou slo o superhrdinsky pribeh o stretu dvou intelektualnich superhrdinu - a pak konec. ___ Od treti rady se to obratilo... a ted uz je to jen transparentní melodramaticky pribeh na pozadi fikcniho sveta, ktery je z hlediska realistickych motivaci neuchopitelny, okazale vystredni a jediny normalni je v nem Lestrade. Je to jiste zen pro fanousky fanfiction, ale vypravecsky, tematicky a tentokrat i stylisticky mi to pripadlo vlastne umorne neinspirativni. Minule jsem jeste doufal ve zmenu skrze ozvlastnovani tradic nikoli detektivky, nybrz britske spionazni fikce. Ale dneska uz me to proste jen stvalo, protoze na me kazda vterina kricela, jak strasne je ta vystavba dila chytra, aniz bych nachazel duvody, proc si to myslet. ___ Z osobniho hlediska, doby dechberoucich moffatovskych zapletek (jeho dily Doctora Who v prvnich peti radach, prvni dve rady Sherlocka, Tintinova dobrodruzstvi, Jekyll) jsou pryc... a zustal... jen virivy vyprodej excentrickych postupu. Ma sve fanousky a ta zavratnost je pro nektere divaky zrejme pohlcujici (byt mi trochu pripomina okouzleni Danem Brownem par let zpatky), ale z analytickeho hlediska jsou to vlastne hrozne pruhledne kouzelnicke triky. (09.01.2017)

Má to své nesporné problémy (mnohými zde trefně pojmenované), ale zároveň jde o jednu z těch lepších aktualizací původní látky (opomíjená povídka v rámci kánonu, která dala vzniknout jednomu z největších detektivních klišé). Tentokrát nepůsobí jako do děje povinně naroubovaná, ale naopak ta pofňukávací omáčka (fungující pouze díky ústřednímu hereckému duu) je vystavěná kolem ní. "(ne)Sherrinfordský" závěr okatě signalizovaný od samého začátku série; v tomto jsou už bohužel Moffat s Gatissem příliš průhlední. (10.01.2017)

Na jednu stranu jsem si říkal, o čem to proboha zase je, na druhou stranu to bylo zase celkem chytré, anebo se to jako chytré tvářilo tak dobře, že jsem na tu hru opět skočil. Postavy se pořád dál vyvíjejí, případy jsou pořád zajímavé a Toby Jones byl jako záporák geniálně zvolený. Jojo, tenhle díl stál za to. (30.01.2017)