Studnařova dcera

Riskujíc že se opakuji, musím říct že Daniel Auteuil je výborný herec. Co role, to nádhera. Je jedno jestli si střihne policajta, nebo zločince, milujícího otce rodiny, nebo citově vyprahlého samotáře. Všude je skvělý. A tady ukázal, že by se uplatnil i jako režisér. La Fille du puisatier je, na svůj tuctový námět, slušné romantické drama. Žádné velké překvapení ani emoce se nekonají. Děj hladce a nevzrušivě plyne k očekávanému konci a nad průměr ho povyšují hlavně přirozeně zahrané postavy a neodolatelně kouzelná atmosféra předválečné Provence. A taky smutná tvář Astrid Berges-Frisbey. Škoda jen že nedostala důstojný protějšek. Její vyvolený mi přišel jako studený panák bez charismatu a spolehlivě pohřbil jakékoliv zdání horoucí lásky. (19.02.2013)

Ponajprv napisem, ze verim -bez prdele - v existenciu hnoja. Hnoj sa produkuje vo velkom, i v byvalom Ceskoslovensku, vo Francii a myslim, ze ani samotny Yzrael v produkcii hnoja za sveto m nijak nezaostava!. Daniel Auteuil /Jean od floretty, Kondomedie, Valka Policajtu/ je sice dobry herec - chameleon, ale podla mna reziserska lama urcite! Ten sa do rezie nevyzna ani hovno - a to si vazim a mam uctu k starsim - a mal by byt len pred kamerou. Prazdny film o hovne, kde sa ona zamiluje donho a? A dalej hovno, odznie len kopa prazdneho tlachania o medziludskych vztahoch a nadarmo sa zmykaju emocie. Mam uctu k starsim hercom ako je Auteuil /Jean od Floretty, Valka Policajtu/, ale pri vsetkej ucte Auteuil tu hral hovno - teda odborne ma nepresvedcil hereckym vykonom a nedostatocne sa vlozil do roly. Francuzske realie vidieka su mozno nadherne, ale dost samoucelne. Jo, jo zase cinema francaise netreba az tak glorifikovat, mam toho napozerane dost a tak si mozem kludne napisat : veru, hnoja sa vo Francii vyprodukuje dostatok, tu je jeden v plnej nadhere 7 % (24.03.2015)

Z filmu som mal častokrát zvláštne pocity, niekedy siahajúce až do trápnosti (mladí majú spolu dieťa a až do konca filmu si vykajú), ale to všetko asi vyplýva z predlohy a doby 100 rokov dozadu. Mohlo sa to v scenári opraviť, ale neopravilo. Horšie to bolo so správaním postáv, ktoré sa raz milujú, o sekundu nenávidia, dieťa je najskôr strašná hanba a tragédia, o chvíľu sa o neho zase pobijú. Na druhej strane je film krásny, presvetlený slnkom, plný krásnych ľudí (a protivných), hraje príjemná hudba, tak sa na to všetko dalo pozerať, počúvať, a zostal mi aspoň ten priemerný pocit. –––– Viem, že mám veľa dcér, a ak si ostatné myslia, že konala správne, môžem na dom rovno zavesiť červený lampáš. (24.06.2024)

Film o studnařovi, který je tak zakopán ve své hrdosti, jako v díře v zemi. Zároveň je ale vždy fér a trpí komplexem "já mám samé dcery". Proto, když jeho nejmilovanější dcera otěhotní (což by přece u muže nenastalo) s mladíkem kterého sotva poznala, je zaděláno na problém. Celý film se vyznačuje maximální komorností (dialogická scéna vede k dialogické scéně), což není úplně nejlepší známka, jenže.... jenže dialogy a psychologie postav (hlavně otce rodiny) je tak dobře podána a repliky kvalitně sestavené, že jedno své mužské oko přivřu. Podstatné je zmínit, že Studnařova dcera se odehrává za doby Druhé světové války a zobrazuje (v mezích norem) pohled na vesnickou rodinu dané doby. O válce samotné se však jen pouze mluví, nikdy se nezobrazí. Celý děj se soustředí pouze na vtah ústředních postav studnaře a jeho dcery. Pěkný film, ale znovu ho již vidět nemusím. 65% (02.02.2017)

Už pákrát se ve mě coby divákovi vyrojila myšlenka nad tím, jak by bylo zajímavé, kdyby někdo ze současných režisérů natočil film ve stylu starých černobílých komedií, ovšem současnou technikou, v barvách a s pečlivě stylizovanou výpravou staré doby a snažil se tak přiblížit dodnes oblíbenému stylu filmů pro pamětníky. Daniel Auteuil mi ve své režijní prvotině nabídl možnost přesně takový film vidět, byť jsem mírně zalitoval, že nejde o komedii, nýbrž o romanci na pozadí vztahového dramatu. Uvědomuji si, že jde o průměrný starosvětský film, co zavání červenou knihovnou a jeho zcela předvídatelný děj je naplněn jedním klišé za druhým. Ale nemohu si pomoct, mě se přesto sledovala Studnařova dcera po celý čas příjemně, měla v sobě pěkné kouzlo a ovanula mě svou poezií francouzského venkova sklonkem 30. let. Původní film s Fernandelem natočený v r. 1940 jsem sice neviděl, ale jde-li tady o remake, přijde mi i trochu nefér vyčítat novému filmu veškerý děj, který vychází z víc než 70 let staré předlohy. Výkony mladistvých herců jsou poněkud nevýrazné a ještě jsem měl to „štěstí“, že jsem Studnařovu dceru viděl s nepříliš povedeným Primáckým dabingem. Na druhé straně, Daniel Auteuil a Kad Merad v hlavních rolích mi přesně padli do noty a nebojím se v tomto případě za ně i za celkovou poetickou atmosféru snímku s pěkným vizuálem mírně nadhodnotit. [70%] (16.07.2021)