Kůže, kterou nosím

V příběhu plastického chirurga – mstitele, jenž štván dávnou rodinnou tragédií zběsile vyvíjí a testuje náhradní kůži – mrazí i prostředí: sterilní, aseptické, strohé a v čistých liniích prázdného domu umělé, počínaje četnými akty na stěnách a konče kůží připomínající elastický skafandr z punčocháčů. Kůže, kterou nosím je zkrátka přehlídkou vycizelované úchylnosti. Bezesporu zajímavou, rafinovanou, ozdobenou vskutku překvapivou pointou. Banderase uvidite hrat netradicne odtaziteho ve stylu Alana Delona. (26.05.2020)

Po čertech divná záležitost. Antonio jako úchylný chirurg byl fakt cool a asi se mi tu zatím líbil nejvíce ze všeho co jsem s ním viděl... Akorát v případě Roberta Ledgarda měla platit poučka: Místo dvakrát měř, jednou řež - spíše dvakrát vyšetři co se tu noc stalo, než jednou uřízneš... V tomto ohledu mi zápletka lehce připomněla australského Horsemana (2008). Elena Anaya byla skvostná, ale.... jen jako herečka, na filmovou Veru se mi jako na ženu nějak těžko myslelo... ////// Celkově fakt úlet ale řemeslně dokonale zpracován. Asi jako když akademický sochař z kamene vytesá pneumatiku. * * * * (02.10.2012)

Fascinující a Mocný Almodovar! Tenhle film se vám jednoznačně zaryje pod kůži! Pouze Španělé v poslední době dokážou vytvořit film,který zvládne šokovat a vyvolat úctu k divákům. Jestli chcete vidět provokativní, krásně zrežírovaný film ,v naturalistickém pojetí a s černým humorem který vás nechá hádat a přemýšlet po celý film, zatímco jste přilepeni k židli, tak tohle je to pravé ořechové ! 90% (26.03.2013)

Nejlepší Pedrův film? Pro mě určitě. Jeho styl mi nikdy nebyl a není nijak blízký, ale tímhle filmem si mě určitě získal. Kůže, kterou nosím stojí především na Antoniovi, který na mě působil ve rodném jazyce trošku úsměvně a potom také a Eleně, kterou jsem si zapamatoval z Pokoje v Římě. Zajímavý příběh s několika dějovými zvraty, které sahají o několik let zpátky a jsou postupně v průběhu filmu vyprávěny očima obou hlavních hrdinů. Příběh, který hodně šokuje a působí místy i dost úchylně. (26.05.2015)

Tak nevím, jak ohodnotím tuhle, až geniálně natočenou, zvrácenost. Začátek vypadal zajímavě - plastický chirurg vyvíjející novou, zázračnou kůži, na kterou si nedělají chutě komáři a která se nespálí. Pak jsem ale silně znervózněla a postupně jsem se dopracovala až k šokujícímu odhalení. Osobní, rodinná tragédie Antonia dohnala k pomstě. Jenomže se do ní nějak moc vložil a nakonec místo mozku začal poslouchat své hormony. Úchylné. Škoda jen toho konce. Osobně bych si chtěla mnohem víc vychutnat závěrečné reakce zúčastněných. (15.11.2015)