Čtvrteční vdovy

Nudný a zároveň hodně depresivní film byl pro mne - po zaujetím Pineyrovou "Metodou" - zklamáním. Tohle už vypadá jako produkt neomarxistické kritiky kapitalismu. Údajně prý ukazuje střední třídu za hospodářské krize v Argentině, ale to, co bylo vidět, šlo o boháče (kteří pochopitelně nebyli šťastní jen proto, že jsou zazobaní). Oproti marxistickým filmům ze Západu v 60.-70. letech obsahují tyto nejnovější filmy více sprosťáren, jinak jsou stejně beznadějné. (06.10.2013)

Film, který je ve svém účinku komunistickou agitkou, neboť každý s byť trochou sociálního cítění, musí vnímat prostředí (uzavřená komunita bohatých – naše satelitní zbohatlická sídliště k tomu ovšem také nezadržitelně směřují), lidi (chlapi, ženský i děcka), vztahy a děje (viz samotný film) jako něco nehorázného, nepatřičného. Nicméně má mnohé klady: poměrně realistický rozbor 1. sociální situace (peníze jako jediná nepopíratelná hodnota/ boháči tvoří v důsledku své výjimečnosti uzavřenou společnost – podobně jako politikové bez ohledu na stranickou příslušnost/ peníze je možno pak směnit za štěstí – uspokojovat základní potřeby, čímž se dnes rozumí vše, co je k dostání, včetně zdraví), 2. jakým způsobem se majetek získal (krádež, podvod – jak jinak), 3. jak pokračovat dál, když jste se dostali na vrchol blaha (ve filmu jsou ukázána tři řešení – řešení oněch tří v bazénu, řešení čtvrtého a řešení žen). Kde jste byli, vy všichni levičáci, komunisté, bolševici a guerilloví bojovníci, když ne v roce 2001 v Los Altos de la Cascada. Ostatně pojízdné lehátko by se mi na zahradu také hodilo… V roce 2001 byl jeden můj kamarád služebně v Buenos Aires, instruovali ho, aby za žádnou cenu nevycházel z hotelu, bolela ho ale hlava a naproti byla apotéka. Nestačil přejít ulici, aniž by byl zmlácen a okraden… (21.08.2014)

Pro mě velmi příjemné překvapení, i když uznávám, že takováto originální sonda do života argentinských "ódéesáků" a jejich fetujících dětí v době hospodářské krize v Argentině na přelomu milénia se nebude určitě líbit každému. Tolik nešťastných figur v životě plném prachů - to bych pouštěl Bémovi a spol. ve vyšetřovací vazbě. (12.04.2012)

Film mi trochu připomněl prodobně laděný mexický film "La zona"... prostě o tom, že přepychový život v ghettu za zdí neznamená vždy záruku bezpečí, natož štěstí... P.S. Kdybych neviděla film Pineyrovu Metodu, dala bych i pět hvězdiček, ale Metoda je Metoda a je těžké udržet si i v dalším filmu stejně geniální myšlenkovou vyšponovanost, která se ve Čtvrtečních vdovách sice též vyskytuje, ale na rozdíl od Metody, kde jste v napětí celý film, tak zde jen útržkovitě... (13.05.2012)

Film skutečně náročný, v jehož ději jsem se ztrácel. Dlouho trvalo, než jsem pochopil, že se tu prolínají časové linie a kteří manželé a jejich ratolesti k sobě patří. Místy byl děj dost rozvláčný, třebaže asi ta filozofická zpověď o smyslu života před společnou sebevraždou asi tak dlouhá byla úmyslně. Navíc se nevyznám ve světě financí a byznysu, takže jsem se i v tomto ohledu těžko orientoval. Nakonec jsem snad ústřední myšlenku pochopil. Bohatí zevlouni, žijící z rentiér či různých podvodných transakcí, se uzavřou do vlastního světa s ochrankou kolem své vilové čtvrti, kde mají všechno, co k životu zevlounů potřebují. Vzájemné vztahy se pohybují mezi pokrytectvím a otevřenou nenávistí, dětičky holdují zvráceným choutkám - drogám, slídění na počítačích, okrádáním rodičů. Čtyři manželky se scházejí a říkají si vdovy, když každý čtvrtek je manželé opouštějí, aby si zahráli karty při popíjení alkoholu. A netuší, že rodinný, společenský a finanční krach, k němuž vede státní bankrot v Argentině, nakonec změní hru na vdovy ke kruté skutečnosti, z níž vyvázne jediný Rony, u něhož bychom to nejméně čekali... Vzhledem k tomu, že jsem skutečně měl se usledováním co dělat, pouhé tři hvězdičky. (21.08.2014)