poster

Finanční krize

  • USA

    Inside Job

  • Slovensko

    Zo zákulisia krízy

  • Austrálie

    Inside Job

Dokumentární

USA, 2010, 120 min

Hudba:

Alex Heffes

Producenti:

Audrey Marrs
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • BoXBe
    *****

    Samozřejmě, téma mě zajímalo od prvních novinových zpráv, když jsme se snažili pochopit, kde se vzala finanční krize. Pomáhaly články, knihy. A jak se mi to usazovalo, zaujal mě film Margin Call. Říkal jsem si, tohle má parametry diletantismu a neuvědomělé chamtivosti. Ocitnutí se na místě, kde se to točí, nikdo nic nekontroluje, všichni jsou přesvědčení, že nic nedělají špatně. To tu přece tisíckrát v historii v různých obměnách bylo. Pak do toho vlítnul The Big Short a dostalo to oscarové parametry s přídechem "what the fuck", to je super film a tomu ani mě se nechce věřit, s neustálým slíděním na internetu, co to ty CDS a CDO jsou. Načež si rovnou vzpomeňte na Matrix, jak Morpheus nabízí Neovi pilulky, vyberte si, jedna z nich je Inside Job a smiřte se s tím, že tohle redefinuje "neviditelnou ruku trhu" a "volný trh" na "nesrozumitelná pravidla" a "ovládaný trh" a buďme upřímní, pokud trhu jeho účastníci nerozumí, a akademici ztrácejí schopnost jej kriticky analyzovat, pak je něco fakt špatně. Filmy jako Inside Job musí vznikat. Přestože jim ti nejdůležitější účastníci tohoto velkolepého podvodu ani nedávají rozhovory. Trávení po tomhle filmu nebude nejsnazší každopádně. Samozřejmě, to není kritika kapitalismu nebo ekonomie, nebo dělení světa na pravý a levý nebo bohatý a chudý, tohle je normální otazník nad tím, nakolik lidi podlehli klamům systému, klamu svých vlastních argumentů a výplatních pásek. Nic víc. Selhání lidí, selhání inteligence, selhání zdravého rozumu. O nic víc nejde. Otázky a odpovědi. Základ dialogu. Základ soužití lidí v civilizaci.(26.2.2017)

  • Chrustyn
    ***

    Zajímavý dokument o globální finanční krizi, která v roce 2008 ukázala jak snadné je přijít o vše. Dokument mapuje celou situaci a ukazuje, jak střední třída trpí a bohatí ještě více vydělávají. Jedná se o dokument, který zaujme především ty, kteří se zajímají o ekonomické problémy, protože normální divák by se mohl v ekonomických pojmech snadno ztratit. Rozhodně se však jedná o dokument, který by měl vidět každý, ačkoliv je v některých chvílích vyloženě děsivý.(12.3.2011)

  • SexyAjinka
    *****

    Bravo! Vynikající dokument! Nemohla jsem odtrhnout oči a každou informaci jsem doslova hltala. Problém ale je, že ne všem je dokument srozumitelný, protože kdo neekonomicky vzdělaný ví, co je to swap, derivát, opce, CDS nebo CDO. Ale zase na druhou stranu, ten, koho to vůbec nezajímá, si to ani nepustí. Informace byly úžasně setříděné a přehledné. Rozdělené dokumentu na 5 částí, kdy v každé se věnovali různému období před, v a po krizi byla vynikajícím vodítkem, jak se neztratit. Já bych chtěla jen dodat, že když už se na konci zmiňovali viníci, tak bych vypíchla i G. Bushe a ne jen jeho. Protože se má za to, že právě on podpořil finančně banky. Tím právě mohli vzniknou právě tyto nebezpečné deriváty. No ale to jsem odbočila. Rozhodně si to pusťte!, protože je to náš svět, ve kterém se tohle děje!!(23.2.2012)

  • noriaki
    ****

    Přehledný, výstižný, ale vůbec ne povrchní, nebo zbytečně zjednodušující dokument o Světové finanční krizi. Bohužel jenom o ní. O Dluhové krizi, která na ní bezprostředně navazovala, a která byla hlavním viníkem poklesu evropských ekonomik, se člověk nedoví zhola nic. To je jediná výraznější výtka kterou mám k Fergusonovi. Ve své snaze ukázat na problém zapomněl zmínit, že ten nezodpovědný bankovní sektor nebyl jediný "zloduch", ale národní vlády by si s nim v klidu mohly podat ruce, jako rovný s rovným.(15.9.2013)

  • Shadwell
    *****

    Levičáctví se dá pěstovat dvojím způsobem: pateticky, anebo analyticky. První sortu pokrývají levicoví myslitelé a humanističtí pokračovatelé Frankfurtské školy, v Česku trojlístek Bělohradský, Kohák, Havel, sortu druhou např. tento dokument, jenž se namísto planých řečí snaží porozumět problému a vyhýbá se jednoduchým gestům, k nimž se uchýlil Moore v agitce O kapitalismu s láskou, kde v srdceryvné scéně vyzpovídal tatíka před zkrachovalou továrnou a na závěr obmotal páskou banky na Wall Streetu (ukázkový případ patetičnosti a nic neřešícího gesta, jež nacházíme bohužel i zde v šestiminutovém islandském počátečním extempore). Valné většině dokumentaristů je zkrátka zatěžko strávit desítky dnů po knihovnách studiem náročných pramenů a volí ochotně cestu nejmenšího odporu, takže jsme pak svědky nic neřešících anti-globalizačních povrchních záběrů na indiány, kterým zabírají území těžařské společnosti. Úplně tatáž dichotomie mezi snadnější interpretací a náročnější analýzou platí ve filmové kritice a v přístupu k filmu jako takovému, kde lze aplikovat buďto rozličné interpretace a vést řeči o příběhu, o postavách, o hlavní myšlence, anebo směřovat k tomu, jak pracuje a působí formální systém filmu. Řečeno s analytikem Bordwellem, interpretation has become easy, but analysis is still hard. S prvním přístupem se setkáváme mnohem častěji, což tak trochu napovídá, proč je horší než přístup druhý, který je vyhrazen povolanějším. ____ Finanční krizi ve Spojených státech, která vypukla v roce 2008, se dalo zabránit, a byla způsobena selháním odpovědných institucí a lidského faktoru. To je ve zkratce nález osvětového dokumentu Inside Job z dílny Fergusona, jehož problém je v tom, že i přes vcelku fundovaný vhled do zákonitostí finanční krize volí často jen gesta a hořekování na úkor skutečně zevrubného výzkumu a širších alternativ. (i) Srdce dokumentu leží v tříminutovém edukativním grafickém videu, jež vysvětluje, jak banky ovlivňovaly ratingové agentury, které hodnotily záruky jejich hypoték a tak pomohly spustit hypoteční krizi. Takových videí je ale na internetu stovka (nejznámější je asi The Crisis of Credit Visualized) a zbytek dokumentu zahrnuje již jen hledání kriminálníků a snaha autora ukázat prstem na bohaté a chamtivé bankéře, jež by nejradši postavil ke zdi. Zhustit dvou hodinový dokument do tří minutové stěžejní pointy trochu připomíná restauraci, kde vám na velkém talíři donesou malý steak. (ii) Dále mi není příliš jasné, proč se pohoršovat nad tím, že páni finančníci navštěvují bordel a šnupají koks. Neetické a zmíněníhodné by byly jedině hony na bezďáky al á Živý terč. (iii) Za další tvůrce filmu Ferguson nenašel odvahu nebo nechtěl vidět, že obrovské problémy způsobily právě vládní intervence ve jménu dobra (pomoc chudým). Změna pravidel poskytování hypoték, a především vynucování jejich poskytování chudým lidem, nepřispělo pouze k hypoteční krizi, ale bylo i skutečným pokusem ve prospěch chudých. (iv) Za čtvrté se pomíjí fascinující možnosti ve světě derivátů, a nebylo by od věci poskytnout stanovisko i z perspektivy matematiky a ekonomie namísto permanentního lamentování nad balíčky nadhodnocenými ratingovými agenturami. Ačkoliv se každý dokument musí z principu držet cílů, jež si vytyčil, a zachovat koherenci bez slepých uliček vedoudích nikam, slušel by tu snad i nějaký drobný příspěvek ve prospěch vzrušujícího pohledu do světa derivátů, Altmanova Z modelu, EVA a MVA ukazatelů či dividendových výnosů. (v) Pak se taky pořád dokola omílá nutnost zpacifikovaní Wall Streetu Obamou a hlavně regulace, univerzální řešení všeho, a až příliš na lehkou váhu se berou alternativy, nastíněné třeba v publikaci Kybersocialismus dvou ekonomů argumentujících ve prospěch reálné možnosti fungování socialismu (pokud vám někdo v hospodě bude zase jednou tvrdit cosi o tom, že komouši jsou svině, odkažte ho na tuhle knihu). Ač takové drobnosti mohou seriozní lidé brát nanejvýš jako intelektuální rekreaci či doplněk k virtuálním dějinám a historickým alternativám, neměli bychom se těmto tzv. kontrafaktualitám uzavírat. Druhá věc je, že lidi z Wall Streetu zpacifikovat nelze, protože se rekrutují z jedné společné množiny, je to tatáž nátura s nízkou morálkou, pro niž Desatero božích přikázání nic neznamená, takže hříšníci jsou i Obamovi poradci a ekonomové. Všechno je to jeden tábor, není odkud brát, nemůžete vytáhnout z fotbalového stadionu člověka, který nemá rád alespoň trochu fotbal. Navíc banky nemohu padnout, protože když padnou na hubu banky, znamená to konec, tudíž i když následuje v Americe za finanční machinace vyšší trest jak za mord (viz Jeffrey Skilling nebo Bernard Madoff), jsou lidi z těhle institucí nějak podvědomě krytí skutečností, že stát se musí postarat a vedle exemplárních případů tyhle finanční instituce zachránit a postavit zpět na nohy, tudíž vědomí, že vám 2/3 dlužníků nezaplatí, nebránilo věřitelům v nezměrně rozhazovačnosti a nafukování hypoteční bubliny, nehledě na to, že jako mnoho podobných domečků z karet i toto schéma muselo skončit, dříve nebo později, fiaskem. (vi) Velký téma, možná největší, nejsou jen rozevírající se nůžky v duchu Paretova pravidla aneb většinou světových zdrojů disponuje úzká menšina, ale i zabstraktnění společnosti a neviditelné toky, žerové (ne-skutečné) peníze, kontokorentní úvěry ap. Spousta finančních instrumentů vyžadujících permanentní přehled by bez internetu a počítačů nikdy nevznikla. Všechno to volá po nutnosti zamyslet se nad celospolečenskými jevy, jichž je krize pouze důsledkem. Finance jsou v šíleném pohybu (každý den představují finance v oběhu objem všech bankovních depozit), aniž by se – alespoň v nějakém přiměřeném poměru – produkovalo něco materiálně nového a užitečného. Známý emblematický obraz z Moderní doby ukazuje Chaplina na ozubeném kole, kam šlo vrazit klín a zastavit tak alespoň na moment veletoč kapitálu, což ovšem dnešní abstraktní oběh peněz v zásadě neumožňuje. Totalitáře lze vždy svrhnout, něco abstraktního však ne, a zatímco totalitář přetvářel minulost, viz Botostroj, vždy tam prostě byl nějaký vztah ke skutečnosti, byť demagogický, tak kapitál nic takového nezná, pouze se žene kupředu. Státy a národy dnes nahradily kultury a civilizace (dle Huntingtona), ovšem nad nimi se nachází něco ještě mocnějšího - nadnárodní korporace, pro něž neplatí žádné hranice, žádná omezení. V dokumentu, jakkoliv velice dobrým, o tomto není samozřejmě ani vidu, ani slechu. Myslím, že Chris Ferguson je jistým způsobem v pozici respektované, demokratické, přátelské postavy, která se však často míjí s tím, co je opravdu aktuální. Do jisté míry je to smutná postava.(2.6.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace