Finanční krize

Odborný a komplexní dokument, který objasňuje příčiny vzniku finanční krize v USA, podložený spoustou grafů, názory ekonomů a někdy až neuvěřitelnými výpověďmi lidí, kteří byli do celé téhle pyramidové finanční hry více či méně zapleteni. Opravdu nemám slov. Zapomeňte na levičáckého Moorea, dokumentům teď vládne Ferguson. Lidem zajímajících se o ekonomiku a politiku doporučuju bez váhání, ostatní se partně budou ztrácet v ekonomických pojmech. 90% (10.04.2011)

Není lehké celou dobu pozorně sledovat všechny v dokumentu popisované finanční machinace. Jestli jste ekonom, máte výhodu, pokud ne, připravte se na lavinu informací a dvě hodiny šponovaní pozornosti. Wall Street není žádný důvěryhodný pán, ale kolébka nekalých machinací, zdroj finančního průseru. Divila jsem se, jak tamní finančníci mají dlouhé prsty. Finanční krizi stojí za to vidět. Ale jako vždycky je třeba si potom sám všechny informace kriticky setřídit a vyhodnotit. (08.05.2014)

Působivý dokument, který se tak odlišuje od populistických trháků Micheala Moora, efektní Pravdy Davise Guggenheima a zejména tzv. konspiračních filmů Petera Josepha, Martina Durkina nebo Dylana Averyho. Poměrně střízlivým stylem bez zbytečných efektů je zde popisována historie krize, která má konkrétní průběh, konkrétní důsledky a konkrétní viníky. Tomu také odpovídá sled konkrétních ověřitelných informací a argumentů, které srozumitelným jazykem čte Matt Damon (laik laikům). Oproti výše zmíněným konspiračním nesmyslům (vedle kterých se Inside Job tyčí jako titán vedle měňavky bahenní) konfrontuje Ferguson pohledy řady lidí s máslem na hlavě a těch, kteří na nebezpečí upozorňovali; zpovídá bankéře, akademiky, ministry financí, šéfa měnového fondu... Mnohem víc se blíží skutečné ("populární") analýze, ke které mají jiné dokumenty tak daleko. Pravda je, že Inside Job přistupuje k bankéřům provozujícím pochybné obchody s deriváty s patrným odporem; je předem zaujatý, ale chápu tuto zaujatost jako výsledek nezvladatelné naštvanosti z konkrétních lidí, činících konkrétní činy a beroucích konkrétní nemorální odměny; naštvanosti, která nestojí na ideologických, ale "pouze" rozumových základech. Na druhou stranu se neuchyluje k podpásovkám, nemístné ironii či zesměšňování oponentů a nemá potřebu fabulovat a konstruovat "alternativní" teorie. Ferguson prostě provedl řádnou rešerši, sesbíral dostupné informace, vyzpovídal příslušné persony (pokud měly zájem o rozhovor) a výsledek podrobil důkladné analýze, kterou předložil divákům. __ Žijeme ve světě, kde otázka víry stále hraje obrovskou roli. Čemu věřit a čemu ne, když jsme zahlceni tolika informacemi, jež je obtížné jednotlivě a detailně ověřovat? Věřím více Fergusonovi, který říká, že za krizí stojí deregulace a chamtivost některých finančníků, než jednomu obskurnímu prezidentovi jedné evropské země, který tvrdí, že tato krize je chřipka, kterou rozhodně nevyléčí zásah státu... (04.04.2012)

Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.Tomáš Baťa (14.10.2020)

Dokument, který udělal ze slova deregulace sprosté slovo ... informačně hutné, výživné a pro běžného diváka srozumitelné. Nebudu dlouze rozebírat výhody a pozitiva deregulace v ekonomice. Omezím se pouze na konstatování, že každý systém je jenom tak dobrý, jako jsou lidé, kteří vně operují. To, čeho jsme v poslední letech svědky, není důkaz selhání systému, ale prostý následek bezmezné lidské hrabivosti a neukojitelné touhy po moci a penězích, tj. lidí, jejichž vynalézavost dokáže znásilnit a zneužíti každý systém. Nekřižujme systém, resp. deregulaci jako součást ekonomického liberalismus. Na vině jsou lidé a vždycky budou. (24.02.2013)