Balada o smutné trumpetě

Šílená nápaditá barvitá stylizovaná jízda s přehnanými emocemi a zároveň krutým realismem. Slovy těžko popisovat, musí se vidět. Souhlas s Marigoldem, že finále trochu ztrácí, ale k čertu s tím. A romantická linka mě semlela víc, než bych čekal. Co ale taky čekat, když se hlavní oslňující herecká kráska jmenuje Carolina Bang :). P.S. Dají se tu najít určité styčné body s americkou stylizovanou šíleností Sucker Punch, nekecám (28.03.2011)

Romantická balada o tom, že z vás láska, a ženská kór, může udělat pořádného trumpetu. Což ještě neznamená, že pak nemůžete dokázat, jak i taková trumpeta dokáže pro tu svou španělskou Millu Jovovich (a řekněte mi, že ne, když ten svůj kukuč zahalí do tmavé paruky) pěkně troubit. Troubit tak, až z toho maso lítá všude. Klauni jsou zlo, a takový nasraný zamilovaný klaun, ať smutný nebo veselý, tak před tím bych teprva utíkala fofrem, že by se za mnou vlastní otépéčko (chápej okrasný tukový pás) prášilo. A co si má teprva počít baba, pro kterou se trumpeta staví do pozoru hned dvěma klaunům... Že si to neumíte ani představit? Tak proto je tu děj zřejmě tak nepředvídatelný, že jsem si z toho sama připadala jak na hrazdě. 80% (12.11.2013)

:-Osobně bych to nikomu nedoporučil... ale na druhou stranu by to měl vidět úplně každý. Možná mé vyjádření nedává smysl ale kdybych se tím nějak více zaobíral, tento komentář by mohl nasáknout trochou logiky a to by nebylo dobře. A bez ohledu na to, že bezprostředně po zhlédnutí dostali klauni odpad! nakonec hodnotím skoro_pěti. (28.10.2012)

Zběsilost prvního řádu. Režisér má zjevně traumata z cirkusu smíšené s traumaty z novodobé španělské historie. Film je hodně krvavou terapií, ve které si to v čilém grupáči rozdávají slavná filmová monstra, povětrné pulpové děvy, cirkus, pouliční divadlo, kabaret... Výsledek je postavený na tak nepopsatelných základech bez logiky a racionality, že jedinou relevantní kategorií je zábava. A tu mi Balada přinesla, i přesto, že hlavně v závěru (ne)dává smysl způsobem, který přestává být vtipný. Každopádně je to film plný strachu a nenávisti, plný přehnaných šminek, šílených odboček a ještě šílenější karambolů. Je to film o lásce a Španělsku - paradoxně mě oslovil něčím, co neumím popsat jinak než jako alergická reakce na normalizaci. Iglesiasovy vizuální osypky z glajchšaltované společnosti začátku 70. let jsou mi sympatické a i když pro ně nemám hlubší znalost španělské oficiální kultury, něco mi na Baladě přišlo velmi očistného i pro bytosti vzešlé z komunistické šedi. Každopádně zisk Zlatých lvů musel být podmíněn pumpovací brokovnicí v rukách Quentina Tarantina, pro nějž je tenhle film něco pokrevní bratr. (28.03.2011)

[ArtFilmFest 2011, Trenčín] Circus battue aneb ultra ujeb v plnej paráde. Pobiedza k škodoradostnému chechtaniu, neistým citoslovciam zmeravenia a uznaniu za neidealizované, napadá ma až vražedné vyrovnanie sa s minulosťou. Álex de la Iglesia dáva na frak Frankovmu fašistickému režimu velice brisknou ofenzívou, skrz (SPOILER) klauna osmahnutého žehličkou, vyzývavej dev(k)y a klauna upraveného trumpetou (KONIEC SPOILERU) spúšťa necudnú manéž o platonickej láske, o v génoch zakódovanej pomste. Iracionálne pletky milostného trojuholníka sa spočiatku zdajú príliš modelové, ale akonáhle sa prehodí výhybka na burlesknú koľaj a prebiehajúce udalosti začnú naberať fraškovité vyústenia, tak sa rozpútava to práve, prepnuté skotačenie. Pukajú kosti, tvoria sa jazvy, padajú skupinové výstrely a zblúdilý jeleň má proste smolu. "Balada triste de trompeta" predstavuje veľmi estetickú oslavu vyšinutosti ktorá divákovi nepotrebuje určovať smer či prejavovať priateľské gestá, ide si svoje a nedá sa žánrovo zaškatuľkovať. Jej moc spočíva v divokrásne podlom úsudku o nekonečnej možnosti ohýbania filmového média, ktoré odjakživa bolo a až doteraz stále ostáva nepredvídateľným nástrojom na uspokojovanie rozličných potrieb. Surové a pritom tak estrádne…a ja verím, že najmä okrajové publikum, nesklame. (25.06.2011)