Režie:
Zdeněk KubečekScénář:
Hana ProškováKamera:
Alois NožičkaHudba:
Luboš FišerHrají:
Václav Voska, Jiří Holý, Miroslav Macháček, Zdenka Procházková, Marie Drahokoupilová, Vladimír Ráž, Václav Bouška, Dana Syslová, Ferdinand Krůta, Miroslav Masopust, Miloš Willig, Arnošt Faltýnek (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Říkává se, mrtvý už neublíží, živých se máme bát. A přece se v tomto detektivním příběhu objeví, aby způsobil smrt... Televizní film z roku 1966 vznikl podle první detektivní povídky Hany Proškové. V ní se v české detektivní literatuře poprvé objevila dvojice – kriminalista Vašátko a jeho přítel malíř Horác. Detektivní povídky české autorky se staly doslova pojmem. Přinášejí vtipné zápletky a překvapivá řešení. Podívejme se dnes tedy na ten první příběh, kterým to všechno začalo. Na dovolené v horské chatě kdesi v pohraničí je zavražděn Horácův známý, malíř Štěpán (M. Macháček). Kdo však mohl mít k činu motiv? Komu byl muž natolik nepohodlný, že jej musel odstranit? Tajemství se možná skrývá v obraze, který je vyvěšen v hospodském výčepu. A je výjev na obraze skutečně tím, čím se zdá být na první pohled? V chatě se Horác (V. Voska) sešel nejen se Štěpánem, ale i jeho bývalou láskou Emkou (M. Drahokoupilová) a jejím současným mužem (V. Ráž), malování se věnuje i hostinský Šíma (F. Krůta) a podezřelá je i manželská dvojice výletníků (Z. Procházková a V. Bouška). (Česká televize)
(více)Recenze (39)
Páči sa mi, ako sa v námete odrazili od momentu, kedy sa objavili "pochybnosti" okolo obrazu zosnulého. Lenže mne po skúsenostiach s Proškovej tvorbou napadá jediná vec. Dobré nápady, horšia realizácia (čo môže byť dobou). Predlohy nepoznám, nečítal som, no sfilmovanie jej "nápadov" mi príde absolútne priemerné, i keď odhadnúť vraha v každom jednom jej príbehu, vôbec nie je jednoduché. ()
Podařená detektivka, v níž se pachatel dá docela rychle odhalit, ale záhadná vražda skýtá ještě jedno překvapení, které jako pointa přináší solidní úžas. Šestý díl ze série Třicet případů majora Zemana hadra! Z hereckého obsazení nejvíce zaujme Miroslav Macháček, jeho sarkastické rýpání na něm vždycky žeru, nebo nádherná Maruška Drahokoupilová. Celou dobu jsem si říkal, kdo připravil takový šílený a chvílemi i disharmonický hudební podklad a ejhle - Luboš Fišer!! Tak jak ho vždycky poznám již od prvních tónů, tady ani náhodou! ()
Vražda malíře sebou přinese nejen plejádu známých tváří a jakžtakž dobrých hereckých výkonů, ale i poněkud divný příběh a hlavně nevyváženou kvalitu. Některé pasáže jsou zajímavé, má to i v určitých momentech slušnou atmosféru, ale zároveň to bylo na můj vkus až moc ukecané a místy nudné, přiznám se, že jsem u toho málem usnul a žádné super finále se nekonalo. Inu ne všichni převaděči měli čisté úmysly – ten přemalovaný obraz byl mnohem lepší, než zbytek sbírky zavražděného a to nejsem žádný znalec a milovník umění…Obyčejný průměr a to hlavně díky hercům a herečkám. ()
Můj oblíbený druh detektivky. Je nám představena malá skupina jednotlivých lidí, jeden zemře a všichni jsou podezřelí. Macháček to nehrál jako do televizního filmu, ale spíš jako na divadle. Všude ho bylo plno. Jen nevím, jestli je to klad nebo zápor. Žádné nákladné dílo, ale atmosféru to mělo zajímavou. ()
"Proč má měsíc fajfku?...I naivita může být někdy rafinovaná... " V první z televizních inscenací podle povídek Hany Proškové mě ani tak nezaujali představitelé dvojice "vyšetřovatelů" (tedy Horác ztvárněný Václavem Voskou a kriminalista Vašátko v podání J. Holého - ten mi byl dokonce dost nesympatický), ale Miroslav Macháček v pro něj typické postavě excentrického malíře Nováka. Kdykoliv se objeví na scéně, je živo. Jinak mi ale tahle inscenace připadala taková "bez chuti a bez zápachu". ()
Galerie (6)
Photo © Česká televize / Přiba Mrázová
Zajímavosti (7)
- Rozhlasový přijímač v hospodě je francouzský Excelsior 52 z let 1951/1952. Designově identický přijímač se však objevil i pod názvem Rudá hvězda 54 o několik k let později v ruském provedení. (sator)
- Inspirováno případem Huberta Pilčíka. Bydlel v rodinném domě v Senci, kde měl velmi dobrou pověst. Byl známý jako bylinkář a milovník přírody, přivydělával si jako převaděč přes státní hranici do Německa. Vraždy páchal v letech 1948–1951. Celkem byl usvědčen z pěti vražd, ale obětí bylo pravděpodobně více. Po zatčení spáchal sebevraždu. (sator)
- Případ jako detektivku s odborným komentářem pod názvem „Oběti strýčka Huberta“ odvysílal Český rozhlas v rámci seriálu „Historie českého zločinu“. (sator)
Reklama