Reklama

Reklama

Říkává se, mrtvý už neublíží, živých se máme bát. A přece se v tomto detektivním příběhu objeví, aby způsobil smrt... Televizní film z roku 1966 vznikl podle první detektivní povídky Hany Proškové. V ní se v české detektivní literatuře poprvé objevila dvojice – kriminalista Vašátko a jeho přítel malíř Horác. Detektivní povídky české autorky se staly doslova pojmem. Přinášejí vtipné zápletky a překvapivá řešení. Podívejme se dnes tedy na ten první příběh, kterým to všechno začalo. Na dovolené v horské chatě kdesi v pohraničí je zavražděn Horácův známý, malíř Štěpán (M. Macháček). Kdo však mohl mít k činu motiv? Komu byl muž natolik nepohodlný, že jej musel odstranit? Tajemství se možná skrývá v obraze, který je vyvěšen v hospodském výčepu. A je výjev na obraze skutečně tím, čím se zdá být na první pohled? V chatě se Horác (V. Voska) sešel nejen se Štěpánem, ale i jeho bývalou láskou Emkou (M. Drahokoupilová) a jejím současným mužem (V. Ráž), malování se věnuje i hostinský Šíma (F. Krůta) a podezřelá je i manželská dvojice výletníků (Z. Procházková a V. Bouška). (Česká televize)

(více)

Recenze (38)

SOLOM. 

všechny recenze uživatele

Vražda malíře sebou přinese nejen plejádu známých tváří a jakžtakž dobrých hereckých výkonů, ale i poněkud divný příběh a hlavně nevyváženou kvalitu. Některé pasáže jsou zajímavé, má to i v určitých momentech slušnou atmosféru, ale zároveň to bylo na můj vkus až moc ukecané a místy nudné, přiznám se, že jsem u toho málem usnul a žádné super finále se nekonalo. Inu ne všichni převaděči měli čisté úmysly – ten přemalovaný obraz byl mnohem lepší, než zbytek sbírky zavražděného a to nejsem žádný znalec a milovník umění…Obyčejný průměr a to hlavně díky hercům a herečkám. ()

Vojta00 

všechny recenze uživatele

Můj oblíbený druh detektivky. Je nám představena malá skupina jednotlivých lidí, jeden zemře a všichni jsou podezřelí. Macháček to nehrál jako do televizního filmu, ale spíš jako na divadle. Všude ho bylo plno. Jen nevím, jestli je to klad nebo zápor. Žádné nákladné dílo, ale atmosféru to mělo zajímavou. ()

Reklama

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

,,Z psychologického hlediska na tom byli jako krysy v bubnu!" Pro našice již asi pamětnická klasika televizní detektivky, která ale až do nedávné reprizy na ČT nebyla dlouho k sehnání. Drobné slabiny v podobě nevýrazných (některých) vedlejších figurek občas zaškrípou, nebo těch repriz již pro mne bylo moc, abych si zachoval bezvýhradné nadšení... nicméně dobře budovaná temná atmosféra v některých scénách opět na mne zapůsobila. Stejně jako Miroslav Macháček v postavě výstředního malíře... ty jeho svérázné hlášky jako odpověď na otázku, co se tady změnilo, ,,tady někdo ztratil glanc" nebo homosexuální úchylky v opilosti k Horáci (Voska), pro podobné role se prostě tenhle podivínský herec narodil.. Kameraman občas k tomu stylizoval pěkné záběry na záhadný obraz nebo zádumčivého Václava Vosku coby amatérského vyšetřovatele vraždy. Spočátku mi Voska přišel v hlavní roli trochu méně výrazný, nicméně jeho fušování do řemesla zkušenému "kolegovi" (Holý) mne velice bavilo, při opětovném zhlédnutí zjišťuju, že do třetice si pak nejvíc užívám na první pohled trochu nenápadného Ferdinanda Krůtu, v překvapivé roli. Hlavně fantazie Hany Proškové se nezapře a tohle bude zřejmě nejlepší z filmových (televizních) adaptací jejich detektivních próz. Metoda odhalení vraha na základě analyzy uměleckých výtvorů pachatele i oběti – takhle osobitou možnost při řešení vraždy jsme neměli možnost vidět ani v slavném seriálu Dobrodružství kriminalistiky. Povedené a originální! (80%) ()

MickeyStuma 

všechny recenze uživatele

´V příběhu se podařilo vytvořit postavu detektiva Horáce, malíře na volné noze, sympaťáka a smolaře, který se řídí citem i intuicí a chápe pohnutky činů, ať jsou jakékoli.´ Tak popisuje dobová kritika povídku od spisovatelky Hany Proškové, která byla v roce 1967 zpracována do televizní inscenace, kde se poprvé představuje malíř Horác v podání Václava Vosky a kriminalista Vašátko s tváří Jiřího Holýho. https://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/154/283_bg.jpg A na dnešní dobu je to inscenace ukázková. Výborný scénář, výborně použito prostředí, neboť se to celé odehrává na jednom místě a hlavně výborné herecké výkony, kde převážně exceluje Miroslav Macháček. Televizní černobílá detektivní klasika má všechny atributy a přednosti v rámci žánru. I takovéto přepracování do inscenační podoby má své napětí a vede diváka k odhadnutí, kdo že je tím pachatelem. Příběh se točí kolem malířského umění a je zcela nepodstatné, že se odehrává kdesi v pohraničí poblíž hranic. Ve své podstatě je to příběh jednoduchý a snad i banální, ale zaujme a to i po tolika letech. ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

(Asi spoilery.) Naivnímu provedení závěrečného odhalení odpovídá po obsahové stránce výslovné zdůvodnění, že Štěpán chtěl svým poťouchlým žertíkem přimět vraha jeho přítele, aby se přiznal. To jako vážně? (Že to vůbec nepasuje k postavě, je ten nejmenší problém.) Jde o snadno přehlédnutelný lapsus, zajímavo ovšem je, že zobrazení tzv. narušitelů státních hranic apriori jako zločinců, nepoctivců či alespoň potížistů frčí v kriminálce i v těsně předjarním roce 1967 (podle předlohy jen o rok starší), o převaděčích nemluvě. Naštěstí to vše překrývá docela slušně nastrojená hustá atmosféra, inkriminovaný obraz skutečně působí jako hlodavá záhada a navíc je tento černobílý film točen s estetickým zaujetím, takže se lzre kochat celou řadou záběrů. Neříkám, že originálních, ale pěkných. Zaujetí čiší i z tria Macháček, Voska, Drahokoupilová, z nějž každý svým projevem pozvedá scénář z banality. Na průměrnou televizní kriminálku tedy docela dost důvodů k zhlédnutí. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (7)

  • Rozhlasový přijímač v hospodě je francouzský Excelsior 52 z let 1951/1952. Designově identický přijímač se však objevil i pod názvem Rudá hvězda 54 o několik k let později v ruském provedení. (sator)
  • Případ jako detektivku s odborným komentářem pod názvem „Oběti strýčka Huberta“ odvysílal Český rozhlas v rámci seriálu „Historie českého zločinu“. (sator)
  • Inspirováno případem Huberta Pilčíka. Bydlel v rodinném domě v Senci, kde měl velmi dobrou pověst. Byl známý jako bylinkář a milovník přírody, přivydělával si jako převaděč přes státní hranici do Německa. Vraždy páchal v letech 1948–1951. Celkem byl usvědčen z pěti vražd, ale obětí bylo pravděpodobně více. Po zatčení spáchal sebevraždu. (sator)

Reklama

Reklama