Nábyteček

Pokud se u Nábytečku, potažmo u Girls, nesmějete, dělá si pravděpodobně legraci právě z vás. Lena Dunham exceluje ve schopnosti napsat postavy, které jsou sice na jednu stranu obyčejně sympatické, ale na druhou až nepříjemně narcistické a sobecké. Mnoho situací, do kterých Dunham sama sebe i ostatní postavy dostává, sice můžou působit roztomile trapně a vtipně, ale současně v tom je zřetelná, často nemilosrdná satira privilegovaných bílých twentysomethingů, kteří vystudovali humanitní školu a teď neví, co se sebou. Nemyslím si ani, že by tahle sebekritika vycházela z ironických pozic, jinak velmi typických pro dnešní faux-hipster generaci. Když Aura bez mrknutí oka žádá matku o peníze nebo se vzteká, že nikdo nechápe její potřeby, je na tom nejvíc tragické a znepokojivé to, že si tuhle svoji sebestřednost neuvědomuje. Chápu, že se na tohle někdo dívá a přitom ho vlastně konejší, že někdo jiný (navíc ve filmu nebo televizi) má stejné problémy jako on, ale pokud přitom přehlíží tu kritickou rovinu, je chyba spíš v něm a ne ve filmu (seriálu). (16.08.2013)

Dve sestry Dunhamové sa správali väčšinu príbehu ako duté predmety. Osviežujúcim momentom satisfakcie bola scéna, kedy na domácej párty tá mladšia zrazu ožije a poriadne tej ťape naloží - veľmi pekné... Ako tragikomický, existenciálny portrét vzdelaného, ale nepoužiteľného dievčaťa to fungovalo, super. Akurát sa mi nepodarilo nadviazať spojenie s hlavnou hrdinkou a navyše - ale to bude asi iba môj problém - som mala bláznivé nutkanie ju učesať, uf! (04.03.2016)

Jedna zásadní chyba na mé straně, že jsem tohle viděla až po dvou sériích Girls. Protože víte proč? Ono je to v podstatě úplně to stejné. Stejní herci (na tom by nebylo nic tak špatného, hodně režisérů má své oblíbence), ale oni dokonce hrají stejné postavy jako v Girls. Ta Charlotta (ta tu dokonce použila naprosto shodnou frázi "Don't do anything I wouldn't do."), Jad a Aura mají úplně stejné povahové rysy jako postavy ze seriálu. Jde vidět, že tedy nejprve si Dunhamka zkusila film, a pak si řekla, je to dobré, zkusím z toho udělat seriál. Kdy ale musím říct, že seriál je možná o kapinku lepší, protože je tam více postav s odlišnými vlastnostmi. Každopádně ale i tak je to vtipné, charaktery jsou tu velmi dobře umístěny a mnoho lidí zde píše, že se v tom mohou vidět všichni ti, co vystudovali humanitní obor, což je v podstatě taky pravda. Jinak bylo něco, co ta její matka neměla v těch bílých skříňkách? A už vím, jak označit jisté osoby - type "I have to go home" (každý má mezi svými přáteli aspoň dva takové). Hodně dlouho jsem si taky lámala hlavu nad tím, kde jsem viděla Merritt Wever a pak mi to docvaklo v New girl, jenže to chudinka nemá napsané ve filmografii. 3.5* (12.01.2014)

Hemingway v povídce Vojákův návrat vypráví o mladém vojákovi, který se po válce vrací do rodného města. Vrací se do rodného domu ke své rodině, znovu chodí známými ulicemi a potkává staré známé. Ale něco se změnilo. Zkušenost, kterou zažil mimo domov, mu už nedovoluje se do něj úplně vrátit. Nepatří tam a zároveň neví, kam patří. Neví co dělat a neví, jak začít, jak se odpíchnout. Lena Dunhamová v Tiny Furniture vypráví aktualizovaný příběh pro začátek 21. století, ve kterém se návrat z vysoké školy rovná návratu z války za začátku století 20. (05.05.2018)

Tiny Furniture je taký babský film plný geniálnych charakterov a komických situácií. Podľa mňa bola mrdačka na ulici v plechu jedna z najbombastickejších scén, aké som kedy videl! To vlnenie plechu... Akoby si to ten plech dával s nimi. Postavička Jadea nemala tiež chybu. Lúbil sa mi, ako sa vkusne a luxusne rýchlo nakvartýroval a hned' vás uviedol nádherným ťahom do obrazu, že aká asi je socka. No bomba! Tieto nezávislé filmy majú to kúzlo, že sú nadupané nádhernými dialogmi a mne to úplne stačí, aby som hned', čo i len na tú chvíľku, zabudol na tie ksichty z rachoty a chmúry všedných dní! (16.11.2012)