Klíč k minulosti

Téma holocaustu je velmi vděčné. Je plné zajímavých lidských příběhů, které scénáristovi umožní napsat lyricko-epicko-eroticko-drastický opus, jehož úspěch je téměř vždy zaručen. Osobně jse takových opusů už viděl mezi padesáti a stovkou. Řada z nich je nezapomenutelná, mnoho z nich ale zapadne do hlubin zapomnění. Jelikož čas běží neúprosně a mladá generace už si jen velmi matně vybaví, kdo byl vlastně ten Mr. Hitler, je nutné jeho zločiny nové generaci přiblížit na konkrétním příběhu, a to znovu a znovu. A tak nám ve Francii natočili tento film. A je natočen zručně, dobře obsazen, nenudí a ničím nijak zásadně nevybočuje. Je mírně nadprůměrný, rozhodně nezklame, ale do videotéky si ho člověk asi taky neumístí. 70% (08.09.2011)

Pomalé ale v mnoha směrech působivé drama o pátrání americké novinářky po minulosti rodinného domu, který patřil židovské rodině, která z něj byla vytlačena za druhé světové války. Kristin Scott Thomas byla výborná, ale příběh je až moc utahaný a nepřináší žádné překvapivé zvraty, které by diváka držely v napětí. (16.03.2014)

Jeden z řady filmů na podobné téma, jeden z těch povedených. Jedna z mnoha ostud francouzské válečné historie, na kterou se Francouzi snaží zapomenout,ba ji zamlčet, namísto toho, aby se jí řádně očistně prostyděli. K páté hvězdičce mi chybí přece jen uvěřitelnější konstrukce příběhu a adekvátnější emoce dnešních pohrobků jeho protagonistů. (29.07.2011)

Každý příběh z války je vysloveně hrozný. Horší to ale je, když hlavní roli hrají děti. To je přesný případ tohoto filmu, který výborně kombinuje příběh z války s příběhem z přítomnosti. Divák vlastně do posledních dvaceti pěti minut neví, jak se to vyšetřování v přítomnosti vyvine a zároveň nedutá při vyprávění onoho příběhu z války. Jakmile ale ten z války skončí, filmu tak nějak začne docházet dech. Do té doby ale uznávám, že se jedná o výborné válečné drama, na které určitě nikdy nezapomenu. Ač je to hrozné, tak jsem rád, že takové filmy vznikají. Za chvíli totiž nezbyde nikdo jiný, kdo by takové příběhy mohl vyprávět, než film samotný. Bylo mi na konci filmu lidsky hrozně smutno a doufám, že se osobně s ničím podobným nikdy nesetkám… (09.05.2016)

Rozhodoval jsem se mezi 4 a 5 a nakonec se přikláním až nahoru. Snímek o odsunu 13 000 židů do Německa a Polska nám ukazuje příběh jedné rodiny, který je ve snímku zpracován ve dvou dějových liniích. Skutečný osud židovské rodiny v roce 1942 a dnešní příběh o americké novinářce žijící ve Francii, která je s příběhem spjata nejen pracovně. Je to emotivní snímek k zamyšlení a další ukázka toho, že nacisté nebyli jen Němci. (12.09.2011)