Perverzní průvodce ideologií

Po prvom perverznom sprievodcovi som z nepochopiteľných príčin absolvoval aj sprievodcu ideológiou. Dokázal som to, ale vôbec nie som na to hrdý. Dokonca som získal alergiu nielen na jeho nezabudnuteľnú angličtinu a rozhadzovanie rukami, ale aj na donekonečna sa opakujúce utieranie si nosa. Vlastne na všetko. Ku koncu som sa už prestával ovládať, lebo ten príval blábolov bol neznesiteľný. Gratulujem Slovincom, že si ho nezvolili za prezidenta. (11.01.2023)

Žižek by mohol pokojne napísať filozofické dielo s názvom "I even confused myself"/"Poplietol som aj sám seba" (také niečo by mohol napísať aj Immanuel Kant). V niečom má iste aj pravdu, len by si mal dávať pozor na neverbálnu komunikáciu. Dotýkanie sa špičky nosa a šúchanie nosa znamená podvedomé klamstvo. (12.12.2016)

Slavoj Žižek není kokot. Jsem nucen odvolat své tvrzení z doby, kdy mě Slavoj provázel filmem. Zatímco tehdy kecal o totálních hovnech, tak nyní jeho povídání má hlavu a občas i patu. Angličtina s šíleným slovanským přízvukem zůstala, takže slova jako [Chalivůd], nebo [Stývn Špílberg], když se to pokusím napsat foneticky, je nutné přetrpět. Povídání o ideologii je mnohem zajímavější a přínosnější než tlachání o filmech. A to Žižek používá hodně podobnou metodu a dost věcí vysvětluje opět právě pomocí filmů. Moc mě potěšilo, že si k vysvětlování nevybral žádnou z dva a třiceti sraček, které k dnešnímu dni ten retoš Lynch stvořil. A to jsem se právě dostal k jádru věci. Tedy k rozdílu, který mezi těmito snímky je. Zatímco v průvodci filmem je zajímavá asi každá sto dva a devadesátá úvaha, tak v průvodci ideologií je zajímavá takřka každá úvaha. Slavoj Žižek tu otevírá často velmi ožehavá témata, jako například obhajování a vysvětlování té norské taškařice, když udělal ten šikula Breivik tu lumpárnu, kdy poslal do nebíčka pár dušiček a která tak silně proletěla světem. Většinu snímků, které používá při vysvětlování podstaty ideologie jsem viděl a bez výjimky se mi líbily. Jediné, za co si Slavoji, či jak to blbé jméno mám skloňovat, troufnu vynadat je to, že dost věcí vysvětluje složitěji než by bylo nezbytně nutné. Člověk se občas dokonce i zasměje, když třeba Slavoj zlehčuje snímky, které ve své době byly myšleny smrtelně vážně. Nebo se mi třeba hrozně líbila pasáž, kdy Slavoj sděluje své myšlenky a přitom sedí na toaletě vystřižené z Kubrickovy Olověné vesty. Celkově je tedy dokument mnohem zábavnější, zajímavější a hlavně nesrovnatelně obsahově bohatší než jeho předchůdce. Rozhodně se cítím obohacen. I když třeba člověk se všemi názory nesouhlasí, tak musí připustit, že jsou minimálně zajímavé, orginální, provokativní a drzé. Dost diametrálně se tedy změnil můj pohled na Slavoje. Už jsem se zbavil pocitu, že nás dokumentem provázel retoš. Nyní vidím Slavoje jako člověka, který...Jako člověka. Tečka. (19.08.2014)

K tomuto filmu se nedá napsat vůbec nic. Tak moc mě fascinoval. Dvě hodiny dokonalých myšlenek a pravd. Je potřeba si na něj udělat čas a vstřebávat postupně. Stojí to za to. Myslela jsem si, že geniální citát Slavoje Žižka "Nejlepším způsobem, jak se stát ateistou, je vyznávat křesťanství. Křesťanství je mnohem ateističtější, než klasický ateismus." nic většího nepřekoná. Ale mýlila jsem se, revoluční konec byl úplně nejlepší. Na začátku filmu vystupuje člověk, který našel brýle, ukazující mu pravdu. Tento skvělý dokument mi ji ukazoval po celou dobu tím nejlepším způsobem, s pomocí filmů. Jen asi budu mít odteď problém číst noviny nebo koukat na TV a současně přitom nezvracet. (19.02.2014)

Kdo sledoval poslední circa dva tři roky Žižkovy přednášky, řadu věcí ve filmu už bude znát. Rozdíl je, že Sophii Fiennes se podařilo Slavoje zklidnit, takže rozhodně nejde o jeho typické neorganizované skákání od tématu k tématu, ale o soudržnou argumentaci. Navíc i oproti předchozímu Perverznímu průvodci Žižek mluví o poznání pomaleji, takže je čas všechny ty abstraktní myšlenky vstřebat. Nový film tak podle mě představuje vyzrálejší počin, který srozumitelně a zábavně shrnuje většinu z toho, o čem slovinský filosof v poslední době rád hovořil. Mimo jiné se tu taky ukazuje, proč je kritika tohoto ideologického přístupu ve vztahu k filmové analýze pomýlená, protože na rozdíl od neoformalismu se tady opět nerozebírají celé filmy jako komplexní formální systémy, ale jednotlivé filmové scény slouží k ilustrování obecnějšího, abstraktnějšího konceptu (ideologie). (29.06.2013)