Zatímco spíš

Jste nešťastní, že jsou ostatní šťastní? Lehká pomoc - staňte se domovníkem! Nejlépe v echt nóbl secesním domě, tam bývá koncentrace šťastlivců největší a z toho plyne i víc práce pro jednoho neskutečně drzého parchanta... Mám ráda filmy co umí překvapit - a tento je jedním z nich. Nápaditý, skvělou hudbou podpořený thriller, kde se v dusivě klaustrofobní atmosféře cítíte jak v těsném prostoru pod postelí, krátce před děsivým odhalením, zároveň skřípete zuby nad mizivou šancí se skrytému teroru bránit, a co je nejhorší - může se to stát i vám. Přese všechno se přitom nelze nekochat chameleónskými výrazy v tváři výborného (a přiměřeně roli odpudivého) Luise Tosara, svěží přirozeností filmové Clary a nedětským výkonem malé Úrsuly - skvrnku na dokonalém obsazení vidím v poněkud prkenném Clařině příteli, který si částečně napravil reputaci bezchybným krvácením :-). A konec? Naprosto luxusní. (11.05.2012)

FEBIOFEST 2012 -- César je můj nový hrdina. Jde si tomu štěstíčku naproti, tak se to v životě musí. Je fajn občas fandit záporákovi, zvlášt v působivém podání španělského sympaťáka Luise Tosara. Před filmem jsem čekal, že půjde o velmi seriózní psycho teror, ale dočkáte se i úsměvného černého humoru. Ode dneška spím pod postelí (nejlépe cizí). Balagueró a Filmax jedou dál. P.S. Zaujala mě kombinace "pomerančový džus s banánem" o který žádá po ránu Mimi svého přítele. Musím vyzkoušet. (24.03.2012)

To ironické pomrkávání na diváka, že se film nesmí brát úplně vážně, je docela fajn, ale když je scénář kostrbatý a hlavní postava dělá nelogické věci, je to na facku. Nechci spoilerovat, ale čekal jsem Césara jako více chladného a důslednějšího v jeho jednání, když už tedy každý den hledá motivaci, aby vůbec vstal. V jedné sekvenci ale zjevně panikaří, přičemž je evidentní strach o jeho vlastní existenci, a tudíž je motivován k přežití, což je v rozporu se základní premisou filmu. (25.11.2013)

...And They Lived Happily Ever After. Španělé nadále vládnou evropskému fotbalu i evropskému hororu (thrilleru). A ač Mientras Durmes může znít jako sebevětší škatulka, je v ní mnoho pikantních detailů a rozmanitých vedlejších postav. Závěr vyzní trochu do ztracena, ale místama jsem nedýchal. S barákama to Jaume prostě umí. [kino] (24.03.2012)

Nevím, jestli to byl Balaguerónův ďábelský úmysl, nebo jen malá úchylná zvrácenost, kterou z diváka vymáčkne, ale já měl během některých scén, dost divné choutky (s Clárou), kdy sexuální scény nedal na filmové plátno, ale ponechal to v naší představivosti. Tosar jako záporák perfektně pasuje (v budoucnosti o Tosarovi ještě uslyšíme). Neodolatelně černohumorný a výborně zvrácený thriller, který nás vůbec nešetří a když si říkáme, že už nic silnějšího přijít nemůže, Balagueró nás bodne s ostrým nožem přímo do zad. (23.10.2012)