47 róninů

Čekal jsem 47 Konin a dostal jsem překvapivě solidní přímočarou fantasy, po níž bych moc rád viděl zdejší kohortu absolventů FFUK, sveřepých japanologů a dalších přechytřelých kokotích hlav spáchat harakiri pletací jehlicí, neboť jsem si to kvůli jejich osvíceným zvratkům málem nepustil. Dávám vám tímto příležitost zemřít jako muži a ne se zadusit vlastním egem jako esoteričtí žvaniví tranďáci. Ač plné až po titulky Maků a makaků skvěle zadržujících krev (a to i z useknutých hlav), které našinec od sebe rozezná jen za pomocí špatného a horšího anglického přízvuku, a ten Kínu zase vypadá s katanou jako panna s vibrátorem, má to spád, švih a je to zcela prosté čajových obřadů, haiku, Takešiho hradů a ostatních bambusáckých broskvovin pro otoky. (15.03.2014)

Do dokonalé přímky vystříklej příběh ze země vycházejícího slunce, kterýmu dodávají punc stravitelnosti fantasy intermezzy, jichž by však člověk znalý trailerů očekával sakra povíc. Na prostředí japonské kultury jsem si po chvíli zvykl, ale na dvouhodinové stopáži mně místy musely vypomoct sirky vražený mezi víčkama. Za podívání 47 róninů stojí, což o to, ale nenechte se zblbnout přepáleným PR, protože víc jak mírňoučkou a jednoduchoučkou pohádku se třema fantasy scénama prostě nedostanete. Spektákl do 15 let. 65% (22.03.2014)

Tolik času měli tvůrci na dokončení. Tolik peněz dal Universal na jejich snahu a úsilí a přes to všechno je výsledek unavený a působí, jakoby byl ušit horkou jehlou. Stejně tak na mě působil Keanu Reeves - unaveně a bez špetky zapálení. Fantasy Poslední samuraj se ke Zwickovu spektáklu vůbec nepřiblížil a zůstal s propíchnutými pneumatikami někde na půli cesty. Fantasy prvky mi tentokrát spíše vadily a dobrá polovina z nich mě přímo iritovala, doslova na zvracení mi pak bylo z anglicky mluvících samurajů. 47 róninů je ve všech ohledech průměr - polovina věcí mi chutnala, zatímco druhou polovinu jsem vyplivnul hned po ochutnání. (01.02.2015)

47 roninů je ve vztahu k tradicím film citlivý (což se projevuje i v jeho konci), a zároveň ovlivněný klasickými hollywoodskými principy: (a) individualismem skrze psychologické definování postav, (b) příčinným řetězením vyprávěných událostí, (c) dvěma liniemi akce, z nichž jedna je pracovní a druhá milostná. Právě neustálá oscilace filmu mezi těmito vzorci postupů podle mě utváří dynamiku ozvláštňování, jež jej sice (přeneseně řečeno) staví trochu mimo čas a prostor, ale zároveň ho činí jistou měrou nezaměnitelným a divácky lákavým. Více tady. (08.02.2014)

Kdo je sakra Carl Rinsch? Zřejmě někdo, koho už zas dlouho u podobně drahého projektu neuvidíme, protože bude nejspíše v obrovské ztrátě. Přitom to ale až tak špatné nebylo. Úvod je zasazen do perfektně prozářeného malebného japonského údolí, což se mi neskutečně líbilo. Pak už se však film zahalí pouze do tmy, což má ovšem také své kouzlo. 47 Ronin však stál neskutečných 175 milionů $, ale že by to bylo nějak vidět na digitálních tricích, to fakt ne. Např úvodní scéna, kdy za sebou nestvůra táhne koně, vypadá jak z nějakého céčka. Dále už je to sice lepší, ale o nějaké úchvatné audiovizuální podívané nemůže být řeč. Naštěstí jsou ty peníze přece jen v něčem vidět - v kostýmech. Původní japonské kyrysy (hlavně ty červené a císařské) i samurajské meče jsou výborně navržené a je jich opravdu velké množství pohromadě, za to rozhodně palec nahoru. Film je vlastně taková napůl skutečná pohádka, ve které Keanu Reeves předvádí, že se choreografii naučil dobře, ovšem nic víc od toho čekat nemůžete. Když se s tímto faktem smíříte a přežijete občasnou nudu, souboje s meči si rozhodně užijete...70%...[2.1.2014_Kino Šumava_Klatovy] (02.01.2014)