Bylo jednou zelené údolí

Velmi jímavá hollywoodská klasika z tvůrčí dílny velikána americké režie Johna Forda. Typický obraz malebného koutu welšské přírody s potomky nepůvodních evropských přistěhovalců, kteří pozvolna svou (protestantsky) obětavou dřinou a životní vitalitou přeměňují ráz krajiny i tamního světa (a vytlačili původní předindoevropské obyvatelstvo). John Ford pracuje se silnou sociální kritikou spojenou s drsným životem horníků, proti tomuto sociálně negativnímu vlivu staví soudržnost rodiny (rodina je v jeho chápání mnohem širší pojem než dnes) a harmonii jejího vnitřního světa. Dalším pomocníkem ve snaze unést břemeno života je pro welšské venkovany pilíř křesťanské víry, která je však vystavována těžkým zkouškám spojeným s pokrytectvím křesťanské obce. Ford do filmu zanáší i typická dobová morální dilemata (zapovězený vztah duchovního a Morganovic dcery Angharad) a dobově hodně používané dějové zkratky (např. hodně naivistickou proměnu malého školáka Huwa v obratného boxera). Důraz na víru a slovo Bible, který je z amerického hlediska typický jak pro první pionýry, tak i pozdější přistěhovalce a jejich potomky (většinou šlo o protestantské uprchlíky z Evropy, dodnes jsou Spojené státy silně věřící zemí, kde převahu mají právě protestantské církve), stejně jako důraz na rodinné hodnoty a pospolitost obce (která je tu vystavena těžké zkoušce a celí ji paradoxně hlavně důlní neštěstí) či na tvrdou fyzickou práci (malý Huw si dobrovolně vybírá raději dřinu v dole než další studium...) koreluje s dobově reflektovanými hodnotami obecně. To všechno, spolu s opravdu silným příběhem, dělají z Fordova černobílého snímku opravdu dobrý, byť značně sentimentální film... (To, že je dnes polozapomenut, ovšem jasně ukazuje na tendenčnost při udělování Oscarů, při němž tenhle film porazil nadčasového Občana Kanea) (23.12.2007)

Trochu sentimentální a místy méně srozumitelný než jiné Fordovi filmy, ale přesto moc pěkný příběh natočený podle stejnojmenného románu velšského spisovatele Richarda Llewellyna, odehrávající se asi kolem roku 1880. Perfektní obraz a kamera ale k tomu bych ještě připočet některé opravdu zdařilé herecké výkony jako ten od Donalda Crispa nebo Waltera Pidgeona. Dále už hodnoceno jako příběh..Osudy hornické rodiny, konflikty prostých lidí, bouřlivé přeměny, indrustializace, a vypořádání se s ní, jsou zde převedeny skutečně mistrovsky. Za shlédnutí určitě stojí i když jsou zde ještě i lepší Fordovi filmy:-) (23.12.2007)

Tento film bývá často skloňován právě v souvislosti s nudírnou Občanem Kanem. Nejzásadnějším rozdílem mezi oběma filmy je ten, že How Green Was My Valley je takovou filmovou "pohádkou", která má srdce a srdce tehdy měla zřejmě i hodnotící porota. Podle dnešních měřítek a kritérií by v 10/10 případů zvítězila chladná reklama na nudu Občan Kane. Atmosféru doby na přelomu 19. a 20. století tu z komentátorů (všeználků) nezažil vůbec nikdo, a tak si jejich omezené mozky při poslechu hornického zpěvu okamžitě vybavují jinou nechvalně známou černou kaňku v naších dějinách a na základě toho snímek odsuzují. Jaksi úplně přehlíží, že od snížení mezd nastává ve snímku významný zlom, od kterého údolí přestalo být již tolik zelené a Ford předvádí velice ostrou sociální kritiku. Je to snímek ze zlomové doby, kde dochází ke generačnímu střetu. Ve filmu mluví převážně vypravěč, což mi většinou skvěle sedne. DIalogů je podstatně méně, než bývá zvykem, ale jsou opravdu uchu lahodící. Skvěle se dá říct, že ve filmu nezazní nic, co by bylo tak nějak navíc. Nějaké výplňkové věty o hovně, to tady nenajdete. Mluví se vždy s maximální stručností k dané věci, což se mi nesmírně líbilo. Nejsem fanouškem small talků o hovně a mletí pantem pouze proto, že je někdo nervózní z ticha. Já byl z této zidealizované exkurze mezi welšské horníky opravdu nadšený. Vymazlené, troufám si říct, nadčasové dílo. Obrovská výprava, naprosto dokonale zahrané na všech frontách. Zejména cena pro nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli nemohla skončit v lepších rukou. Doporučuji občas přimhouřit uši nad menší dávkou patosu a sentimentu a zkusit otevřít srdce tomuto filmu plnému lidskosti. Člověk během sledování dostával chuť popadnout krumpáč do ruky a stát se alespoň na okamžik součástí zeleného údolí. (04.11.2019)

Pochyby nad tím, proč si John Ford, americký režisér v dobrém i zlém, vybral příběh velšských horníků, se rozplynuly jako pára nad hrncem již po pár minutách. Nehledě na prostředí, tohle JE americký příběh. Rodinná sága s přemírou dojemných, v nemálo případech až patetických momentů, je nejsilnější při upřednostňování sociální linie nad tou rodinnou. Práce v dolech dává zabrat i těm nejzdatnějším ze zdatných, jejichž písně přesto zas a znovu, den za dnem, zní tím kdysi zeleným údolím. A když přijdou problémy, začíná to být smutné a ještě smutnější to bude, až někdo zemře. Tohle John Ford umí. 80% Zajímavé komentáře: Renton, Radek99 (18.03.2009)

Příběh hornické rodiny Morganových v režii Johna Forda je americký sociální film plný lásky k rodině, Bohu a rodnému velšskému údolí. Dost nezvyklý Ford se dá poznat hlavně v perfektně natočené akci, při havárii v dole, nebo boxerské výchově pro pana učitele. Pro Forda charakteristický sborový zpěv doplňuje většinu činností v hornické vesnici, příchod ze šachty, svatba, uzdravení i pozdrav královně. - Škoda že ja a ostatni Ostravaci pod tymi kominami už tolik nespivame, bo by to bylo fajne jit se spěvem z roboty i ze světa, ni? - A pro Fordovy skalní fanoušky, western to není a kůň je tam myslím jen jeden a zapřažený v drožce. Zato Zelené údolí dostalo 5 Oscarů + 5 nominací, takže pro filmové fajnšmekry je to povinnost. I když dnes už ze zcela odlišné doby...Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=T7CV9SZovfU (30.08.2012)