Bylo jednou zelené údolí

Scénář: Philip Dunne .. Sentimentální vzpomínání na krásy rodného údolí devastovaného hornickým průmyslem. Vyprávění je zkraje podáno jakoby dokumentárně, čemuž napomáhá i hlas vypravěče a minimum dialogů zobrazovaných postav. Po tomto úvodu dojde k zlomovému bodu (snížení mezd) a rozjíždí se pravé dobové, silně sociální drama a zde se film teprve takříkajíc rozjede. Příliš jsem však nejásal nad náboženským podtextem a ty studené, předpisové staroanglické vztahy (rodinné či sousedské) opět budí spíše úsměv na tváři. Herecké výkony jsou však výborné, řada situací zahřeje a film tak alespoň nepůsobí chladně jako jeho souputník Občan Kane z fiktivního souboje "velikánů roku 1941." (23.12.2007)

Rozmýšľam dlhšie na hodnotením a prikláňam sa k vyššiemu z jedného zásadného dôvodu. Všetko, čo mi na filme vadilo, čiže jeho rozriešťenosť (jedná sa o epizódy z mladosti chlapca), sladkobolnosť (v podstate náhodné úmrtia) a vysoký dôraz na náboženské základy spoločnosti (len žiadne pochybnosti o pôvode sveta) ospravedlňuje/motivuje rozprávanie, spomínanie obyvateľa mestečka na svoju mladosť. Čiže nesledujeme kvázi záznam reality, ale jej predstavu. Ako chlapcovu, tak jeho prostredníctvom Fordovu. Z tohto hľadiska je film myslím veľmi zaujímavý. Miesi sa tu tvrdá sociálna dráma s hollywoodskym utopizmom. Každopádne cítiť, že ako povedzme 10 dielny seriál by How green was my walley fungoval asi podstatne lepšie. (15.07.2015)

Příběh hornické rodiny Morganových v režii Johna Forda je americký sociální film plný lásky k rodině, Bohu a rodnému velšskému údolí. Dost nezvyklý Ford se dá poznat hlavně v perfektně natočené akci, při havárii v dole, nebo boxerské výchově pro pana učitele. Pro Forda charakteristický sborový zpěv doplňuje většinu činností v hornické vesnici, příchod ze šachty, svatba, uzdravení i pozdrav královně. - Škoda že ja a ostatni Ostravaci pod tymi kominami už tolik nespivame, bo by to bylo fajne jit se spěvem z roboty i ze světa, ni? - A pro Fordovy skalní fanoušky, western to není a kůň je tam myslím jen jeden a zapřažený v drožce. Zato Zelené údolí dostalo 5 Oscarů + 5 nominací, takže pro filmové fajnšmekry je to povinnost. I když dnes už ze zcela odlišné doby...Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=T7CV9SZovfU (30.08.2012)

Začíná to jako nechutná moralitka a stejně tak to i končí. Ovšem největší neřestí tohoto snímku je naprostá sterilita, strnulost a umělost všech postav, prostředí a vůbec všeho. Ani na chvíli se filmu nedaří vytvořit náznak nějaké atmosféry natož, že by vyvolával nějaké emoce. Což je tristní, když na tom celý film stojí. Prostě a jednoduše nevtáhne, nezaujme a rychle znudí. Nemluvně o tom neustálém, a po chvíli zcela nesnesitelném, hornickém popěvování. (23.12.2007)

Môže tento film zato, že vyznieva socialisticky a sentimentálne? Môže za dobové prirovnávania k Občanovi Kaneovi či Maltézskemu Sokolovi? Môže zato, že láska, dobročinnosť a krása súdržnosti pôsobia dnes zašlo a nemoderne?! Áno, niektoré naivnejšie pasáže v 21. storočí možno neobstoja, ale stále pôsobí zelené údolie ako balzam na dušu. Kompozične prenádherné spracovanie, kde sa Alfred Newman aj Arthur C. Miller opäť raz vytiahli. Takéto filmy sa už dneska ani v náznaku netočia. Také, kde vaša myseľ lieta utopickými ideálmi a narážate opačnému extrému a to bojom o sociálnu dôstojnosť. Nefalšované a silné ľudské príbehy dotiahnuté výraznou emocionálnou vyzretosťou. http://www.9em.sk/film-bolo-raz-zelene-udolie/ (01.04.2014)