Bylo jednou zelené údolí

Mám problém nejen s tímto filmem, ale i s celou filmografií Johna Forda. Tento autor dokáže na jedné straně natočit vynikající filmy (Přepadení, Hrozny hněvu, Stopaři) a na druhou straně snímky velmi průměrné (Bubny víří, Bylo jednou zelené údolí, Kavaléristé). V tomto filmu jako by tuto nejednoznačnost skloubil dohromady na jednou poli, kdy se silné scény střídají naprosto příšerné, které připomínají výjevy z Rudé záře nad Kladnem nebo Výstrahy. To vše zakrývá Fordovy vyprávěčské schopnosti, sentimentalitu a poselství celého filmu. (11.03.2008)

Rozmýšľam dlhšie na hodnotením a prikláňam sa k vyššiemu z jedného zásadného dôvodu. Všetko, čo mi na filme vadilo, čiže jeho rozriešťenosť (jedná sa o epizódy z mladosti chlapca), sladkobolnosť (v podstate náhodné úmrtia) a vysoký dôraz na náboženské základy spoločnosti (len žiadne pochybnosti o pôvode sveta) ospravedlňuje/motivuje rozprávanie, spomínanie obyvateľa mestečka na svoju mladosť. Čiže nesledujeme kvázi záznam reality, ale jej predstavu. Ako chlapcovu, tak jeho prostredníctvom Fordovu. Z tohto hľadiska je film myslím veľmi zaujímavý. Miesi sa tu tvrdá sociálna dráma s hollywoodskym utopizmom. Každopádne cítiť, že ako povedzme 10 dielny seriál by How green was my walley fungoval asi podstatne lepšie. (15.07.2015)

Scénář: Philip Dunne .. Sentimentální vzpomínání na krásy rodného údolí devastovaného hornickým průmyslem. Vyprávění je zkraje podáno jakoby dokumentárně, čemuž napomáhá i hlas vypravěče a minimum dialogů zobrazovaných postav. Po tomto úvodu dojde k zlomovému bodu (snížení mezd) a rozjíždí se pravé dobové, silně sociální drama a zde se film teprve takříkajíc rozjede. Příliš jsem však nejásal nad náboženským podtextem a ty studené, předpisové staroanglické vztahy (rodinné či sousedské) opět budí spíše úsměv na tváři. Herecké výkony jsou však výborné, řada situací zahřeje a film tak alespoň nepůsobí chladně jako jeho souputník Občan Kane z fiktivního souboje "velikánů roku 1941." (23.12.2007)

Místy zřetelně naivní, idealistické (včetně sociálního podtónu) a směrem ke konci to už má určitou míru patosu, ale to vše tak nějak patří ke způsobu vyprávění, tedy vzpomínání na dětství. Navíc, tyto menší zápory diváka příliš neruší, protože jinak je Bylo jednou zelené údolí často úsměvné, příběhově dost poutavé, emočně hodně silné s řadou velmi sympatických postav (a pak také několika méně snesitelnými, avšak to patří ke společensko-kritické rovině filmu). Na plný počet to sice nevidím, ale na silné 4* zcela určitě. (04.05.2015)

Příběh hornické rodiny Morganových v režii Johna Forda je americký sociální film plný lásky k rodině, Bohu a rodnému velšskému údolí. Dost nezvyklý Ford se dá poznat hlavně v perfektně natočené akci, při havárii v dole, nebo boxerské výchově pro pana učitele. Pro Forda charakteristický sborový zpěv doplňuje většinu činností v hornické vesnici, příchod ze šachty, svatba, uzdravení i pozdrav královně. - Škoda že ja a ostatni Ostravaci pod tymi kominami už tolik nespivame, bo by to bylo fajne jit se spěvem z roboty i ze světa, ni? - A pro Fordovy skalní fanoušky, western to není a kůň je tam myslím jen jeden a zapřažený v drožce. Zato Zelené údolí dostalo 5 Oscarů + 5 nominací, takže pro filmové fajnšmekry je to povinnost. I když dnes už ze zcela odlišné doby...Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=T7CV9SZovfU (30.08.2012)