Jen Bůh odpouští

Zrazu máme pocit, že Refn točí len preto, aby nám dal najavo o koľko je lepší ako my všetci ostatní. Na rozdiel od Drive, Bronsona alebo Valhaly mu to ale vôbec nežerieme. Ukazuje sa, že aj ten najväčší art potrebuje stále povrchné barličky ako motiváciu, zmysel a cieľ. Refn rád a celkom zámerne experimentuje s tým, že nám ani jedno nedopraje. Púšťa sa tak na tenkú hranicu, pretože riskuje, že sa tým úplne znemožní. Je možné sa vymaniť zo základného princípu výpravy? V Drive bol tajuplný hrdina obklopený zámermi a stimulmi iných postáv a my ako diváci sme sa potom mohli niečoho chytiť a hľadať tieto základné prvky aj v ňom. Ku koncu sa navyše odhalili aj niektoré jeho vlastné emócie. Len Boh odpúšťa však postráda akýkoľvek pevný bod, akúkoľvek základnú istotu. Nejde o nedopatrenie, ale o zámer. Vlastne vôbec nie je ľahké niečoho takého dosiahnuť. Skúste si natočiť celovečerný film, v ktorom nie je u jedinej postavy jasné, o čo jej ide, čo chce a o čom premýšľa. Máme tu teraz film, v ktorom postavy tvrdohlavo odmietajú hovoriť, pomaly chodia po Bangkoku a raz za čas niekto niekoho rozseká na kúsky, vypichne mu uši a rozreže oči. Ok. Vieme, že takýto film ide natočiť, ale čo s tým ako máme robiť? Možno na tom budete lepšie, ale vo mne taká snímka nedokáže vyvolať nič. Refnovo ego implodovalo a výsledku jeho aktuálnej snahy - byť lepší ako celý svet sa dá leda smiať. (26.05.2019)

Kdepak, .... pro mne osobně se "dokonalost" předchozího DRIVE téměř opakuje. Začátek je sice dosti chudý, ale pak se to slušně rozjede. I když toto napsat u filmu tohoto stylu je jistě vtipné a úsměvné. Celé je to o moc krásně pošahané rodině, která si moc soucitu nezaslouží a policajtovi, který je stejným ANTI-hrdinou jako Julian/Gosling a jestli sejme ten toho nebo onen druhého, nebo oba sebe či se nechaj žít ...mi bylo fakt jedno. Jsou to oba sadistická hovada. Gosling hraje naprosto psychicky rozstřeleného magora, který se snaží držet v klidu, ale jeho psychické a fyzické výbuchy vůči okolí jasně říkají, že uvnitř je plný temných a hodně živých démonů ... Chang - Anděl pomsty je prázdná psychopatická schránka, která je silně ovlivněna místní kulturou a svým vnímáním dobra a zla, násilí, krutosti a zabíjení je úplně na jiné planetě. Psychologicky kvalitně zvládnuté. K tomu se ale přidává úúžasný vizual připomínající takového řekl bych "retro Argenta" a kopírující korejského mistra Ji-un Kima. Když se uvnitř člověk zklidní, sedne na to blbý křeslo a v klidu bez myšlenek na to, co má všechno ještě ten den a vlastně v životě zařídit, ... když si v klidu sednete s tím, že se vžijete do tempa toho filmu, je to DOKONALÝ zážitek!!! Hypnotická barevňoučká, ostře řezaná vize, kterou vidět pod vlivem LSD asi zešílím štěstím ... Ale není třeba sraček typu kyselina lysergová, ten film má prostě duši a má i ty koule a kdo tvrdí opak a něco o nudě, pomalým tempu, divnejch postavách atd., tak ať si jde zařídit svých milion sraček v tomhle uspěchaným životě a pak možná, jenom možná ... si film vychutná jako já... Tento film hodnotím plným počtem *, 5/5. (04.08.2013)

OK, u Refna mi povrchnost absolutně nevadí a nikdy nevadila. Ani pozérství. Vždycky jsem za tím cítil něco víc, vibraci, unikátní vidění, schopnost uhranout obrazem. Jen Bůh odpouští je prvním případem, kdy mi ostentativní sebe-zalíbení a důležitost přikládaná na každý (byť nedějový) záběr smrtelně lezla krkem. Celý film je vlastně anti-tezí Drive, obrazem pasivního, neschopného, nedostatečného, kastrovaného hrdiny, na jehož straně nestojí ani spravedlnost, ani sympatie. Bohužel Goslingovo úpěnlivé hledění do kamery působí místy až tragikomicky, podobně jako didaktické opakování kastračních motivů a zdůrazňování archetypálnosti zápletky (místy otřesně didaktické). Dějový element je stejně okleštěný a frustrující jako hrdina - není to jistě fail, je to záměr, značně škodolibý tvůrčí záměr, který Refn staví okázale na oči. Rozpojenost, nesourodost, mimoběžnost - to, co mi ve Valhalla Rising dávalo smysl jako lyrická báseň vyznívá v Jen Bůh odpouští jako prázdná a pompézní manýra, ukájení bezrukého, místy až úsměvně vzpurné a usilovně agresivní. Mechanické deklamace, absence logiky, bizarně propojený svět, v němž vládne jediný možný řád, řád režisérova ega. Pro mě zcela prázdná póza, prázdná dost i na to, aby mě byť jen frustrovala. Pár scén je samozřejmě mistrovských (fajt, naháněčka městem, zakončená receptem na ksichtovní pánev wok), ale uhrančivost celku vyvanula. Nicolas Winding Refn reduced to excess. (30.05.2013)

Nicolas Winding Refn a Ryan Gosling zřejmě byli překvapení tím, jak Drive u široké veřejnosti uspěl. Proto jim to dodalo kuráže a pustili se do ještě těžší látky, než byl právě Drive. Říká se, že v jednoduchosti je síla a Drive přesně takový byl. Dynamická kamera, tísnivá atmosféra podpořená skvělou muzikou a ve své podstatě hrozně jednoduchý nápad. Jen Bůh odpouští má všechny tyhle prvky, ale k tomu všemu je ještě dost brutální, což by nebylo úplně na škodu. Asijské filmy s mafií v hlavní roli takové prostě jsou. No ale k tomu všemu se v něm ještě míň mluví a všechno daleko dýl trvá. To je možná největší problém filmu. Dynamický by jakžtakž byl. Některé záměrně dlouhé a nic neříkající záběry mají na okamžik co říct, ale za chvíli se veškerá ta atmosféra vytratí, protože se ve filmu vlastně nic neděje. Kvalitní elektronické hudby je také ve výsledku poskrovnu a celé to počáteční nadšení během ani ne půl hodiny rychle vyprchá. Člověk pak kouká na Ryana, který si myslí, že vše uhraje jen svým charismatem, ale zřejmě nechápe, že když nepromluví, tak si na něj člověk nedokáže udělat názor. I přesto respektuji snahu tvůrců. Je to naprosto odlišný film od klasické filmové produkce a zaslouží si obrovský respekt. Drive byl dílem momentu a úspěchem okamžiku. Jen bůh odpouští je ale jeho nevýrazný stín. (01.11.2013)

Osobitost navzdory zjevné poctě všeličemu od japonských filmů přes Lynche k Tarantinovi neschází, ale v téhle chvíli zatím nevím, zda jsem vylovila originální knedlíčky nebo se jen přehrabovala v několikráte převařeném vývaru. Uvidíme, kam se mé dojmy posunou, byť u Drive a Barbara jsem se nikam posouvat nepotřebovala. Kristin to zřejmě vzala proto, že sotvakdy ještě někdy dostane možnost vyslovit ve filmu "cunt," a pokud její postavě někdy někdo naznačil, že její chlapečci zřejmě trpí Oidipovým komplexem velikosti Burdž Chalífy, tak by na to řekla: "Co už, hlavně že mají rádi maminku..." (04.08.2013)