Režie:
Michael HanekeScénář:
Michael HanekeKamera:
Darius KhondjiHrají:
Jean-Louis Trintignant, Emmanuelle Riva, Isabelle Huppert, William Shimell, Ramón Agirre, Rita Blanco, Carole Franck, Dinara Drukarova, Alexandre Tharaud (více)Obsahy(2)
"Jakmile člověk dosáhne určitého věku, musí se vypořádat s útrapami lidí, které miluje: rodičů, svého partnera. To je nevyhnutelné," řekl Haneke. "Je velmi obtížné vidět trpět své milované," dodal Haneke. Film zachycuje útrapy stárnoucího manželského páru ve věku kolem 80 let, kdy se žena stane závislou na trvalé péči. Hlavní postavy Anne a George, jsou spolu už dlouho, mají dceru a stále se ještě mají rádi. Anne však jednoho dne postihne mozková mrtvice, která jí ochromí polovinu těla. Muž ji nechce dát do domova důchodců a stará se o ni sám. Ale po její druhé mrtvici se situace dramaticky zhorší. (Česká televize)
(více)Recenze (322)
Drama o starych, stale se milujicich a navzajem respektujicich manzelych do jejichz zivota zasahne zenina nemoc. Muz drzi slib, ktery sve zene dal a i pres blizici se konec, nesveri peci o ni nemocnimu personalu, ale prochazi s ni tezke obdobi umirani, kdy prestava nejdrive vladnout telu a pak i sve mysli. Nektere sceny jsou prilis dlouhe a trochu nudi. Film je kvalitne zpracovan, ale pusobi odtazite a prilis se me nedotkl. ()
Skvělá scéna s holubem. Skvělý Trintignant. Výborné téma. Kinosál byl celkem narvaný, ale když se objevily závěrečné titulky bylo by slyšet spadnout špendlík na koberec. A to i po jejich skončení. A rozsvícení v sále. To bylo hustý a těžko se to někdy zopakuje. Fakt síla. ()
Zdlouhavé filmy bez hudby a špetky napětí, navíc snažící se ždímat přehnané množství emocí, opravdu nemusím. ()
Ideologický depresívny pseudoumelecký úlet. Výborné výkony hercov kontrastujú s prázdnotou, takmer až zúfalou ničotou, ktorá sa zameriava na strach zo staroby, choroby a beznádeje. Scenár takmer dokonale zbavil postavy ľudskosti. Zúfalé ľudské stroje na emócie točiace sa "dookola" v plytčine zúfalosti. ()
Romantické filmy byla pro mě vždy velká neznámá, a tady to jenom pokračuje. ()
Staršia žena ochorie a manžel sa o ňu stará až kým nezomrie. To je tento film v skratke. Kamera je osobná až intímna a scény sú dlhé desiatky sekúnd až niekoľko minút. Čas plynie pomaly. Ak to mal byť film o zomierajúcom starom človeku, tak to nemalo byť také pochmúrne. Dožiť sa vysokého veku je veľké šťastie. Ak to malo byť o starostlivosti manžela o manželku, tak súhlasím s Pomom. Je to samozrejmé. Ak Vám po dlhoročnom manželstve ochorie manželka, tak sa nezbalíte a neodídete. Nie je ani na príťaž, ste šťastný za každý deň, ktorý môžete ešte prežiť spolu. Môžem pochváliť herecké výkony manželského páru, tie sú naozaj pozoruhodné, ale inak sa tam nič zaujímavé nedeje. Zomieranie starého človeka je tu natiahnuté na 2 hodiny a bohužiaľ pre mňa nepochopiteľne so smutným podtónom. Tento film by vyznel lepšie keby bol naozaj o láske. Lepsi názov by bol - Smrť. 6/10 ()
Zahraniční kritici se předhánějí ve chvále; zdá se mi, že přitom občas trochu fantazírují, například když píší o letitém láskyplném vztahu ústřední dvojice. Haneke se k její minulosti jako obvykle nevyjadřuje, a tak nám i pozadí Georgesovy oddanosti zůstává skryto; přinejmenším jedna Annina poznámka možná míří do hlubších vrstev vztahu (a možná taky ne). Formálně velečistý film stojí na hereckých výkonech, v první řadě na tělesném nasazení pětaosmdesátnice, která kdysi okouzlovala svět. Musím ale přiznat, že když jde o umírání a líčení pocitů nejbližších, víc na mě naléhá třeba Chéreauův "Jeho bratr" nebo Dresenova "Konečná uprostřed cesty". A není to jen věkem těch na prahu smrti. ()