Láska
-
Amour
-
Liebe
-
Liebe
-
Amour - Liebe
-
Love
(festivalový název) -
Láska
-
Amour
-
Amour
Drama / Romantický
Francie / Německo / Rakousko, 2012, 125 min
Režie:
Michael HanekeScénář:
Michael HanekeKamera:
Darius KhondjiHrají:
Jean-Louis Trintignant, Emmanuelle Riva, Isabelle Huppert, William Shimell, Ramón Agirre, Rita Blanco, Carole Franck, Dinara Drukarova, Alexandre Tharaud, Laurent Capelluto, Damien JouillerotProducenti:
Bettina Ricklefs, Margaret Ménégoz, Michael André, Hans-Wolfgang Jurgan, Stefan Arndt, Michael Katz, Heinrich MisStřih:
Monika Willi, Nadine MuseZvuk:
Guillaume SciamaScénografie:
Jean-Vincent PuzosMasky:
Thi-Loan NguyenKostýmy:
Catherine Leterrier76%
Hodnocení uživatelů
Premiéry
Mládeži přístupný
V kinech
od:
|
14.02.2013 Artcam Films |
|---|---|
V kinech
od:
|
07.02.2013 ASFK |
V kinech
od:
|
24.10.2012 Les Films du Losange |
V kinech
od:
|
20.09.2012 X-Verleih |
V kinech
od:
|
21.09.2012 filmladen |
evulienka3
Neviem či to bolo spôsobené mojimi veľkými očakávaniami, ale pre mňa bola "Láska" veľkým sklamaním. Film dokonale zvládnutý či už z hľadiska vizuálneho, atmosferického či hereckého. Jeho chladný odstup a pomalé planutie sú riaž v poriadku...vlastne všetko by bolo v poriadku, až na to, že ja mám s týmto konkrétnym filmom v takejto podobe problém. Takže v tomto prípade to budú u mňa len 3* (70%).(17.1.2013)
Radek99
Už jedna z úvodních scén, v níž Haneke ukáže divákovi koncertní sál z perspektivy pozorovatele stojícího na pódiu, tedy jakoby z druhé, opačné strany, než bývá obvyklým zvykem, kdy filmový divák sice slyší hudbu, ale sleduje diváky namísto koncertujícího virtuosa, svérázný tvůrce jasně naznačuje, že přistoupí k titulnímu tématu jinak a ukáže zcela netypickou podobu lásky, než jak je v médiu zvaném film obvykle prezentována. Láska je totiž schematicky asociována s etapou mládí, tedy s počátečním úsekem života, pootočením rastru ovšem před divákem ožívá podoba lásky prožívané na samém konci lidského bytí. Tomu odpovídá i forma - pozvolná dynamika, statická kamera, typický Hanekeho úsporný styl, výrazový minimalismus, na pouhý jeden byt omezená scéna, tedy formální nápodoba podzimu života. Haneke záměrně vystavěl svůj příběh na všech těch starých dobrých (křesťanských) hodnotách, které se staly v poslední etapě vývoje západní civilizace notně zaprášenými, neboť zbytnělý individualismus a neustálé zrychlování doby a životního tempa pomalu dusí dlouhé partnerské vztahy a cokoliv, co by se dalo chápat jako oběť. Hanekeho filmy obvykle bolí a nejinak tomu je i ve filmu o lásce - jakoby velký režisér cítil vnitřní potřebu sdělovat potřebné bolestivě. Věren svému uměleckému modu sleduje své hrdiny z odstupu, zůstává neutrální a netlačí na diváka, i když už samo téma a postavy neutrálními nejsou. Nejtěžší věci života přicházejí v okamžiku, v němž vyjde najevo neexistence lidského práva na důstojný konec...(9.12.2012)
JitkaCardova
Přesný, precizní, stroze úsporný, krok za krokem ostře sledující vývoj poměru fyzických a psychických sil a tlaku emocí a rozumovosti, až už víte, tohle není film, tohle je cezení hluboké zkušenosti všech zúčastněných skrze plátno, tady se vyslovuje nahé, bezbranné čelení nevyhnutnosti (sebe)ztrát a (sebe)nálezů, kam až ještě lze. *** A jak jste fascinovaní a vyčerpaní, pořád jako by vám přece jen něco chybí, dráždí vás ta preciznost, protože tohle přece ještě není film.... a pak, když je dosbíráno, když jste vy sami utahaní, jako byste za ty dvě hodiny zúčastněně prošli s nimi tím nevyhnutelným úpadkem sil, schopnosti a ochoty, vůli a lásce navzdory, navzdory vzdoru, když už je téměř po všem, máchnutím kouzelného proutku přes patnáct posledních minut se z toho jako zázrakem navíc stane film, vyloupne se příběh, který je třeba si ještě přes veškeré vyčerpání bleskurychle poskládat - jako dovršit život, když už jste se stejně jako oni vydali ze všech sil - Haneke ještě rozhodněji než dřív nutí diváka k dokonalé účasti, k absolutnímu podílu na zobrazovaném gradujícím, a zase vytvořil nový formát, po Bílé stuze si opět nově hraje s příběhem, s vyprávěním, se způsobem, jak stvořit originální děj, v situaci a v momentě, když už to nečekáte, a donutí vás pocítit, jaké to je, vydat se ze všech sil, a vzedmout se k novému vzepětí, abyse učinili zadost smyslu filmu, smyslu svého bytí v kině, smyslu svého života. *** Scény se stříháním květů, lapáním holuba. Gradace nemohoucnosti. ***(29.11.2012)
Sofia
Nemůžu si pomoct, ale Hanekeho styl mi prostě nesedí (třeba dívat se pět minut na to, jak stařík honí holuba, už u mě hraničí s fyzickým utrpením). Podobnou životní situaci jsem zažila na vlastní oči u manželových prarodičů a upřímně řečeno, chladně odtažitý Hanekův počin se realitě nepřiblížil ani náhodou. Filmu vévodí výborné výkony obou hlavních představitelů a jedna silná scéna (facka), ale emocionálně to u mě nevyvolalo téměř nic.(13.5.2013)
Fretakata
Film by by som si znova uz nepozrela. Som rada, ze som ho videla, je to film, na ktory sa nezabuda. Ale ostava mi neprijemna pachut - ze ma niekto poucuje o tom, o com ma poucovat netreba. Ano, zomieranie vie byt aj dlhe a utrpne. Ano, nikto by nechcel prezit to, co preziva dvojica zrelo sa milujucich starych ludi. Ano, aj to je laska. Tvorca nechava divaka, aby si tu bezmocnost doslova vyzral. Rozvrtat a vystipat divaka az na kost, pekne pomaly. Ale remeslo .. film je bez spadu, je nechutne roztahany.. Ja viem, to ma byt akoze to "Umenie". Dakujem, neprosim si, raz stacilo. Intelektualske ladenie a nekonecné sekvencie - zvlast tie uplne tiche, bez podmazu - su proste otravne. Co mi ale vadilo najviac: film je manipulativny. No prosim : este aj teraz sa citim previnilo a vysvetlujem svoje hodnotenie. Nemam rada vnucujuce sa posolstva + ak su aj roztahane = je to k nekoukákaní.(11.11.2012)