poster

Láska

  • Francie

    Amour

  • Německo

    Liebe

  • Rakousko

    Liebe

  • Rakousko

    Amour - Liebe

  • anglický

    Love

    (festivalový název)
  • Slovensko

    Láska

  • Velká Británie

    Amour

  • USA

    Amour

Drama / Romantický

Francie / Německo / Rakousko, 2012, 125 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Pepinec
    ***

    Pochmurný a reálný scénář běžného života, který není třeba přenášet do dvouhodinového zpomaleného záběru, protože všude kolem jsou takových příběhů mraky a dotýkají se nás mnohem víc. K mé duši byla Láska stejně tak chladná, jak chladná musí být v tomto případě rukojeť Oscara.(25.2.2013)

  • Jansen
    *****

    Láska je výjimečný a velmi subtilní film, který si neklade za cíl diváka emočně vykořisťovat. Haneke se zde nesnaží šokovat. Vzdává se pozice tvůrce pravidel, který může kdykoli přivodit dějový zvrat a pohrát si s očekáváním diváka. To ovšem neznamená, že zde opustil od svého autorského trademarku, kdy se snaží diváka co nejvíce konfrontovat s děním na plátně. Co se týká sebereflexivních impulzů, je Láska možná intenzivnější než všechny dosavadní autorovy filmy dohromady. ___ Jako herci na jevišti. _ Haneke zde uplatňuje opačný postup, než u svých předchozích děl. „Šokující“ moment zde přichází v samotném počátku filmu, zbývající stopáž filmu už pak diváka pouze uklidňuje a připravuje na nevyhnutelný konec, který je ukázán v prologu filmu. Jedná se o scénu, kdy se pracovníci sociální služby snaží dostat do zamčeného bytu a za všudypřítomného zápachu zde nachází mrtvou stařenu (Emmanuelle Riva) obsypanou květinami. Následuje hanekovsky typický záběr, prostřednictvím kterého znejišťuje diváka a naznačuje mu, že i on se brzy může stát aktérem filmové situace. Respektive přesahuje tak rámec pouhé fiktivní podívané. Jedná se o úvodní záběr z koncertu klasické hudby, kdy namísto muzikantů na jevišti sledujeme publikum. Mezi publikem zakrátko rozeznáváme mrtvou ženu z prologu a jejího muže (Jean-Louis Trintignant). Tento záběr se dá interpretovat dvojím způsobem. Jednak jako vztažení následujícího děje na samotné diváky, kdy se pozorovatelé stávají aktéry - smrt je nevyhnutelná pro každého. Jednak jako rozbití konceptu herectví – protaginisté budou muset podobnou situaci, jakou ve filmu pouze hrají, brzo řešit v reálném životě. ___ Tenkrát v Hirošimě _ Obsazení Emmanuelle Rivy (Hirošima, má láska, Alan Resnais (1959)) a Jeana-Louise Trintignanta (Moje noc s Maud, Eric Rohmer (1969)), coby tradičních představitelů milostných rolí, tuto interpretaci ještě umocňuje. V Hanekeho podání už to ale není konvenční obraz lásky spojovaný s mládím. Zde na konci kariéry se oba protagonisti potkávají, aby zahráli roli poslední. ___ Chlad prázdných pokojů _ Výběr interiéru pařížského bytu, kde se mimo úvodní scénu na koncertě odehrává celý film, výborně koresponduje s technickým provedením filmu. Obraz je mírně měkký, záběry dokonalé a bohaté, ale zároveň nijak výrazné aby na sebe zbytečně nestrhávaly pozornost. Jediné zvuky, které máme možnost slyšet, jsou pevně zakořeněné v historii bytu. Hanekeho styl je zde velmi úsporný a neposkytuje divákovi příliš explicitních motivů. Naopak ho spíše nutí ponořit se do sebe a zaplnit prázdný prostor vlastní sebereflexí. Stejně tak chování postav má stoický charakter. Rozhovory Trintignanta s dcerou se ve své strohé informativnosti spíše podobají pracovnímu pohovoru než rozhovoru otce s dcerou. Se svým údělem se zdá být navenek smířený, ale například jeho noční můra v první polovině filmu dokazuje, že situace jeho ženy ho velmi zasáhla. Ačkoli je interiér bytu přeplněn knihami, obrazy a dalšími uměleckými artefakty, ve skutečnosti působí velmi prázdným a chladným dojmem. Vysoké masivní dveře, rozlehlá vstupní chodba, ložnice a obývací pokoj s piánem kontrastují s malým prostorem kuchyně, která se zdá být srdcem bytu. Zde také hlavní hrdina nachází nejvíce vzpomínek na svoji ženu, a proto se tam také v posledních chvílích uchyluje. Kamera poté už zabírá pouze prázdné pokoje.(27.12.2012)

  • Sofia
    ***

    Nemůžu si pomoct, ale Hanekeho styl mi prostě nesedí (třeba dívat se pět minut na to, jak stařík honí holuba, už u mě hraničí s fyzickým utrpením). Podobnou životní situaci jsem zažila na vlastní oči u manželových prarodičů a upřímně řečeno, chladně odtažitý Hanekův počin se realitě nepřiblížil ani náhodou. Filmu vévodí výborné výkony obou hlavních představitelů a jedna silná scéna (facka), ale emocionálně to u mě nevyvolalo téměř nic.(13.5.2013)

  • nascendi
    ****

    Haneke je režisér z mojej Top ten a predsa okrem veľkých očakávaní každý jeho film sprevádzajú aj moje obavy z jeho neláskavého, analytického, chvíľami až krutého pohľadu na svet a jeho obyvateľov. Láska je mi blízka nielen vynikajúcimi hercami, aj keď Emmanuelle Riva si pamätám iba z Resnaisovho filmu Hirošima, moja láska a Jeana-Louisa Trintignanta z viacerých kvalitných filmoch, ale aj mojim vekom, ktorý mi umožňuje empatiu tak potrebnú pre vnímanie tohto filmu. Hanekeho Láska polarizuje divákov, ako ostatne väčšina Hanekeho filmov. Po prečítaní časti komentárov som mal výrazné obavy, ktoré plynúcimi minútami mizli. Film nie je nepriateľský voči divákom. Ukazuje, ako láska postupne prechádza do bezmocnosti a zúfalstva. Napriek môjmu výslednému priaznivému pocitu si neviem predstaviť, že by tento film zaujal divákov v teenagerskom veku.(26.12.2014)

  • Tomco
    ****

    Haneke je krok na istotu. Kto má jeho tvorbu rád, nebude sklamaný. 80%(25.12.2012)

  • - Michael Haneke si za snímek odnesl z 65. ročníku festivalu v Cannes Zlatou palmu, která je udělována nejlepšímu filmu. (Caminzind)

  • - Jména hlavních postav jsou stejná jako jména manželů z jiného režisérova filmu Utajený (2005). [Zdroj: SME] (hippyman)

  • - Film získal ve Vallettě Evropskou filmovou cenu pro nejlepší film roku 2012. (jirkah23)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace